text © 2017 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
V prvním díle tohoto miniseriálu (který najdete zde na blogu Cyklické ženy®) jsme mluvili o tom, že jedním z důvodů, proč máme pocit, že jsme unavené, je fakt, že se naše práce stává stále více neviditelnou a nehmatatelnou, a tak ji naše podvědomí vyhodnocuje jako práci žádnou a nutí nás pracovat víc a víc, jít přes své limity – a uhnat si dříve či později chronickou únavu.
V tomto díle zůstaneme stále v neviditelné říši energie a povíme si něco o jejích neviditelných žroutech. Název článku přitom napovídá, že jsou to typicky ženští žrouti energie, ale nenechte se mýlit – nejsou! Jsou to typicky lidští žrouti energie, jen ženy jim mohou podléhat o něco rychleji, viditelněji a také mohou mít větší ochotu to řešit…
Moderní věda, včetně té lékařské, pomalu ale jistě začíná uznávat fakt, že hmota je jen určitá – taková kondenzovaná – forma energie. Za vším, co se nám v životě a v našich tělech děje, je tedy ještě něco, co není tak úplně vidět. Protože až na pár výjimek (jejichž počet postupně ovšem roste), většina lidí není schopna energii vidět.
(Neplánovaná vsuvka: ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, mě „kopnul“ elektrický kabel, když jsem ho vytáhla z notebooku, který už se byl dobil. Neudělala jsem nic, co bych neudělala za poslední roky už tisíckrát, a přesto jsem dostala ránu do pravého zápěstí v místě uprostřed kabelu, kde si o něj opírám druhou ruku, než kterou jsem kabel vytahovala. Domnívám se, že se mi tím „neviditelná“ (elektrická) energie snaží jasně sdělit, že i když ji nevidím, je tu nezpochybnitelně se mnou a je zatraceně cítit. Au!;-)
V oblasti léčení se začíná čím dál více prosazovat obor zvaný psychosomatika, který tvrdí, že příčinou našich fyzických onemocnění (a to všech a jakéhokoli druhu) jsou ve skutečnosti psychické příčiny a emoce – ty negativní, pochopitelně.
Sama jsem na sobě i ve svém okolí zažila řadu nečekaně rychlých a spontánních vyléčení ve chvíli, kdy se podařilo rozklíčovat psychickou příčinu problému („Maminko, mě bolí ouško…“ – tak dáváme ušní svíčku, teplo, postel, čelenku na ucho, než mě druhý den napadne se zeptat: „A co, broučku, nechceš slyšet?“ – „Já nevím, mami…“ – přemýšlíme spolu, protože je jasné, že je ještě moc malý, aby ho to napadlo: „A není to tím, jak ti kamarádi slíbili ty barevné diamanty a pak ti je zapomněli dát?“ – „Joo, z toho je mi hodně smutno!“ – jedeme tedy „diamanty“ koupit, jaké štěstí, že tento obchod má otevřeno i v neděli, a jaké štěstí, že tam ty diamanty ještě mají, poslední pytlík! – venku je zima, mrzne až praští a dítě sundává čepici: „Maminko, mě už to ouško nebolí!“ – a je dočista a doopravdy po nemoci!).
Když už nemoc postoupí do fyzického těla, znamená to ovšem, že už jsme její příčinu nějakou (a dost možná hodně dlouhou) dobu ignorovali. A do tohoto procesu může být zapojena i únava – je buď předstupněm nemoci a změní se v nemoc, pokud je dlouhodobě ignorována, anebo ji vyvolávají stejné příčiny.
Příčinou naší únavy tedy mohou být tyto neviditelné faktory, tito neviditelní žrouti naší energie:
1. Nezpracovaná nevědomá negativní emoce. Takovou emoci si můžete představit jako šíp zapíchnutý ve vašem energetickém těle. Někdo vám řekl něco, co se vás dotklo – anebo vy sami si řeknete něco, co se vás samotných dotkne, začnete si něco vyčítat, pustíte do sebe nějakou negativní myšlenku… Za půl hodiny už o tom vědomě nevíte, ale šíp zůstává stále zapíchnutý ve vašem energetickém obalu a dírou z vás prýští vaše životní energie. Když je ten šíp veliký jako špendlík, asi se tolik neděje, nicméně pokud je větší, o to rychleji to poznáte.
Jsou to takové ty stavy, kdy se najednou zničehonic začnete cítit hůř, unavenější, skleslí, bez nálady, vyčerpaní – ačkoli ještě před chvílí to byla pohoda a paráda… Pokud si to pořád nedokážete představit, jak nebezpečné to může být, představte si, že jste nafukovací matrace a právě se do vás udělala dírka – nebo rovnou pořádná díra…
A pokud jsme ve stavu chronického stresu a chronické únavy, můžete si to představit jako řadu malinkých, drobných, neviditelných dírek ve vaší energetické tělesné matraci, ze kterých neustále odcházejí malá, leč v souhrnu významná množství energie, takže se může stát, že jste energeticky najednou úplně placatí… ;-)
2. Stres jakéhokoli druhu. Totéž platí i o stresu, ať už je jeho příčina jakákoli. Jakmile jsme ve stresu, jsou s ním buď spojené nějaké negativní emoce, vědomé či spíš nevědomé, anebo se energeticky stahujeme do sebe, a tudíž si tak naopak blokujeme přítok pozitivní energie zvenku.
V tomto případě nejsme jako balónek, ale spíš jako kovová kulička, do které nikudy nic nemůže vniknout, ani to, co ji ve skutečnosti živí, tedy čchi nebo prána nebo životní energie, ať už to označujeme jakýmkoli způsobem. Jsme stažení, zavření a nedostáváme to, co pro svůj pohodový život bez únavy potřebujeme.
3. Naše negativní životní vzorce a přesvědčení. Tyto vzorce bývají pro nás často o to záludnější, protože si je opravdu vůbec, ale vůbec neuvědomujeme. Žijeme v nich jako ryba ve vodě – a ví ryba o tom, že žije ve vodě, když nikdy nepoznala, co je to žít na souši? Přijde nám, že jsou naší nezměnitelnou součástí – dokud si na nich tvrdě nenadřeme ústa, většinou teprve poté je objevíme a začínáme to řešit.
Tato přesvědčení a vzorce fungují opět většinou oběma směry: způsobují, že nám pozitivní životní energie z našeho energetického těla odchází – a zároveň je její přísun někde blokován. Může se to týkat oblasti vztahů (energie lásky), financí (energie peněz), zdraví (fyzická energie), čehokoli.
Na tomto místě chci ovšem poznamenat jednu zásadní věc: V poslední době nastal takový hon na čarodějnice, tedy přesněji hon na vzorce. Kurzy i knihy osobního rozvoje jsou plné zaručených receptů, jak svoje vzorce odhalit a změnit.
Tento přístup má ovšem dvě zásadní úskalí – čím více svých vzorců objevíme, tím víc jich máme dál a dál. Proč? Platí tu totiž princip, že na co zaměřujete pozornost, to roste. Na čím víc e-mailů odpovíte, tím víc jich pak máte další den v mailboxu. Čím více úkolů daný den stihnete, tím víc se jich na to-do listu objeví na další dni. Boj se vzorci se pak může stát nekonečnou posedlostí a je třeba ho vědomě regulovat.
Druhá věc je, že své negativní vzorce jsme ve skutečnosti nedostali jen tak pro srandu králíkům. I ony mají svůj účel a svůj záměr. Není to něco, v čem se Bůh, Vesmír, Evoluce nebo naše Vyšší Já spletli. Naopak. Všechny tyhle věci tu jsou proto, že jsme si to vybrali a že se skrze to máme něco naučit. Třeba je změnit, posunout – anebo jednoduše a prostě jenom přijmout!
A na závěr možná nějaké řešení? Popravdě, není jednoduché nebo prostě vysvětlitelné. Pointa je v tom, že si začnete všechny tyto zdroje své energetické nepohody a únavy vědomě uvědomovat. Když pocítíte lehkou únavu, vraťte se o nějaké okamžiky nazpět, jestli tam nebyla nějaká pichlavá emoce a zkuste ji konstruktivně zpracovat. (Přičemž „konstruktivně“ je něco jiného než „pozitivně“, protože vy ji ani nemusíte předělat na něco pozitivního, ani ji polknout, ale prostě ji přijmout a sebe s tím. Je to zcela v pořádku mít negativní emoce. I ty jsou nedílnou součástí našeho života.)
Když se budete cítit ve stresu, zkuste se párkrát nadechnout a vydechnout a přiložit si jednu ruku dlaní na čelo a druhou na zátylek a chvíli tak vydržet. Toto držení rukou totiž dopumpuje energii do přední části mozku, odkud energie při stresu a napětí přirozeně odchází. Mám vyzkoušeno a garantuju vám, že se vám váš problém najednou bude zdát výrazně menší – a buď si hned řeknete, že nestojí za řešení, nebo vás řešení po nějaké době napadne, a bude mnohem lepší, než byste kdy dokázali vymyslet ve chvíli, kdy se vyskytujete v podobě energeticky zavřené, do sebe stresem stažené kovové kuličky.
A co se týče vzorců – jo, klidně si s nimi hrajte, objevujte je, měňte je – ale buďte za ně vděční a přijměte je. Pak možná zjistíte, že zmizí samy, aniž byste pro to museli cokoli udělat.
Mnoho energie vám přeje
vaše Dana-Sofi
ŽIJTE (s) CYKLEM A SE SVÝMI EMOCEMI! :-)
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář