text © 2025 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
„Ten můj chlap je teď hodně ve stresu. Bývá unavený, podrážděný, bolívá ho hlava a záda – ale nic se sebou dělat nebude. Leda si tak vezme prášek. Jsem z toho úplně hotová. Copak on to necítí?“
Tohle mi teď často říkají klientky a pak dodávají: „A není schopen vnímat ani mě. Nedokáže ustát, když jsem smutná nebo rozčilená. Okamžitě se stáhne, nebo odejde. Mám pocit, že mě nemiluje a nemá o mě zájem. To mě hodně trápí!“
Proč to tak je?
Po tisíciletí byli muži vedeni k tomu, aby potlačovali svoje pocity, protože:
- Na bojišti nebyl prostor pro bolest – slabost znamenala smrt.
- Ve společnosti byl muž oceňován za výkon, sílu a výdrž, nikoli za jemnost a péči.
- Citlivost byla u muže vnímána jako znak zženštilosti a slabosti. Dodnes kluci odmala slyší: „Nebul, to seš chlap? Bolí to? To musíš vydržet.“
Naši muži jsou tedy stále programováni, aby potřeby svého těla potlačovali a ignorovali.
Moderní doba pak vytvořila mužský archetyp supermana: je výkonný, racionální, chladný, efektivní. Neumí zpomalit, jít do sebe a cítit. Soustředí se jen na výkon a výsledek.
Navíc vnímat svoje tělo by znamenalo přiznat si bolest a zranitelnost. A to se muži nikdy neučili a ani nikdy neměli prostor, kde to dělat. Před kámošema to nejde – a před vlastní ženou? To zatím ustojí jen málokterý. Radši se tedy vypnou a přestanou cítit.
A když přestanou cítit sebe, zavřou tím i možnost cítit kohokoli jiného, třeba svou ženu. A ta trpí. A snaží se o to víc získat jeho pozornost a péči, ale nefunguje to, protože on se pak jen víc a víc zavírá, protože prostě na to nemá sílu, energii ani nástroje. Bludný kruh.
Muž sice vnímá, že je na pokraji vyhoření, ale má dojem, že kdyby přiznal, že „něco není v pořádku“, všechno se sesype. Proto se raději zakonzervuje v poloze „jsem v pohodě“, i když jeho tělo křičí.
JE TU NĚJAKÁ ŠANCE NA ZMĚNU? Určitě. Já vnímám „muže budoucnosti“ (a doufám, že už „muže současnosti“) jako:
➡️ Muže, který cítí své tělo a emoce, ale neztrácí v tom sám sebe.
➡️ Muže, který se nebojí přiznat, že něco neví, že ho něco bolí, že je unavený – a právě tím ukazuje svou odvahu.
➡️ Muže, který je vědomým partnerem ženy, ne jejím dítětem ani tyranem.
JAK TOMU MŮŽEME MY ŽENY NAPOMOCI?
Přestat muže zachraňovat, tlačit nebo se je snažit „opravit“.
🌀 Klíčem je být u sebe, vnímat a ctít svoje tělo i své cykly – a zrcadlit mu tak, že i on se může odvážit vnímat tělo a projevovat emoce.
🌀 Přestat mu být terapeutkou a matkou. A přestat dělat jeho vnitřní práci za něj. Může to trvat, může to být zejména na začátku obtížné, ale z dlouhodobého hlediska se to vyplácí. Svým synům tak navíc dáte už úplně jiný vzor partnerství!
🌀 Přijímat jeho emoce, nezesměšňovat je, nehodnotit, jen přijmout. Tak, jak to chcete samy pro sebe.
🌀 A mluvit o své vlastní cestě k přijetí těla, bolesti i emocí. Když totiž projevujeme své emoce, zejména ty „méně pozitivní“, otevíráme se znovu i těm pozitivním – i vášni třeba i v sexu!
SOUHLASÍTE?
Chcete pomoci svému muži, aby vám líp porozuměl?
Zkuste to s Návodem na ženy!
Skvělá kniha pro ženy i pro muže!
Díky němu můžete i vy mít harmoničtější vztah! :-)
ŽIJTE (s) CYKLEM A PODPORUJTE SVÉ MUŽE!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář