text © 2024 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
Slyšeli jste už někdy o pojmu „empatik“, anglicky „empath“?
Pokud ne, dost možná jste zaslechli termín „vysoce citlivý člověk“ (anglicky „highly sensitive person“). Lidé s těmito vlastnostmi jsou mnohem citlivější na různé podněty z vnějšku, což je v dnešní hlasité a zahlcující době většinou „vysoce“ nepříjemné pro jejich nervový systém, který se lehce přetíží. Tito lidé ale také dokážou naciťovat lidi kolem sebe a vědí, co se v nich odehrává. Díky tomu můžou být skvělými kouči, pečovateli, zdravotními sestrami, lékaři, léčiteli, učiteli a podobně. Udává se, že takovýchto lidí je v populaci kolem 20 % , což není úplně málo!
Empatici jsou – dalo by se říci – podtypem hypersenzitivních jedinců – a mají ještě jednu vlastnost navíc: Dokážou si nejen dokonale nacítit lidi kolem sebe nebo prostředí a místo, kde se nacházejí, ale tuto vnější energii propustí do svého vnitřního prostředí, takže se jim nezřídka stává, že se začnou cítit taky špatně.
Navíc většina z nich o své citlivosti a schopnosti stahovat energie z lidí, věcí a míst ani neví, a tak se všechno odehrává na nevědomé úrovni a o to je to horší. (A mnohdy se jim to děje i bez přímého fyzického kontaktu, stačí jim si s daným člověkem třeba telefonovat nebo jen psát esemesky.)
Platí také, že ženy během své menstruační fáze mají podobně zesílenou citlivost. Takže jestli jste žena, určitě to znáte: Když krvácíte a musíte do obchodu nebo na poštu nebo na jiné místo, kde se pohybuje spousta lidí, za chvíli vás to vysosne, jste unavená a necítíte se dobře.
Empatici mají většinou rovněž silnou (a nevědomou) vnitřní touhu, aby se všichni kolem nich cítili dobře. I proto z druhých stahují ty negativní energie, aby se jim ulevilo. Po nějaké chvíli se druzí lidé začnou cítit líp, ale empatik by se nejraději zavrtal pod zem – najednou je úplně hotový a down.
Tito lidé často mají rádi druhé lidi – nemusejí to být vyloženě introverti – a jsou rádi v jejich přítomnosti, ale nezřídka je to velmi vyčerpává a potřebují potom mnoho mnoho času o samotě, aby se dobili a dosytili.
V poslední době se navíc vysoce citlivým lidem i empatikům tyto schopnosti ještě zesilují. A protože současná doba je plná sr..ek ve všech směrech, je pro tyto citlivce docela obtížné v ní žít.
Já sama jsem empatik, takže všechno tohle znám z první ruky. Když moji maminku bolí rameno, vím to několik kilometrů předtím, než k nim přijedu. Jak to vím, nevím. Ale moje rameno to cítí… Když mi moji klienti vyprávějí o tom, že jsou nachlazení, okamžitě začínám smrkat. A dívat se na televizní zprávy nebo klidně jen na nějaký drsnější film? To prostě nedávám. Zvládám jenom pohádky a romantické komedie.
A není náhoda, že i moji klienti jsou empatici…
Bytí empatikem má mnoho výhod. Tito lidé mají většinou velmi silnou intuici a dokážou se lehce napojit na svou Duši nebo dokonce komunikovat se svými duchovními průvodci (když na ně věří). Jejich klienti je zbožňují, protože cítí, že jim konečně někdo skvěle rozumí. Navíc v hovoru s nimi úplně cítíte, jak z vás padá tíha a ulevuje se vám.
Nevědomý empatik (nebo i vysoce citlivý člověk) ovšem záhy končí se syndromem vyhoření – taky proto, že většinou je people-pleaser, tedy že se chce zavděčit druhým, popírá sám sebe a upozaďuje svoje vlastní potřeby.
Být empatikem není jednoduché ani v sexu: Empatické ženy mívají problém dosáhnout orgasmu, protože se nedokážou tak dobře uvolnit – neustále totiž načítají všechno ze svého okolí a hlavně velmi dobře podvědomě vnímají myšlenky a pocity svého partnera, zejména když se mu honí v hlavě něco jako: „Proč jí to dneska tak dlouho trvá?“ nebo: „V této poloze už dlouho nevydržím, strašně mě bolí ruka/noha/záda…“ Navenek ale přitom partner říká: „Jo jo, všechno je v pořádku, miláčku, moc se mi to líbí…“
Podobně má spousta vysoce empatických koučů, učitelů, pečovatelů a léčitelů problém říct si o adekvátní finanční odměnu za svoje služby a produkty. Proč? Okamžitě vycítí na druhé straně jakýkoli druh neochoty vydat peníze a raději upozadí sebe, než aby tlačili na druhého: „Aha, ty se teď rozvádíš a budeš sama s dcerou, to je jasné, že nemáš peníze na koučink.“ Anebo (a tohle většinou běží právě na té nevědomé úrovni a neříká se to nahlas): „Já vím, že ti nevadí investovat desítky tisíc do svého outfitu/nových technologických hraček, ale dát pár stovek či tisícovek do osobního rozvoje nebo za masáž ti přijde hodně – nicméně chápu, že každý to má naprosto jinak a respektuju to…“
A následuje: „Já ti slevím.“ Nebo: „Tak to můžeme nějak vybarterovat.“ Nebo: „Hele, tak jo, já to udělám zadarmo.“
Spousta empatiků proto absolvuje kurzy zhmotňování, afirmuje, medituje, čistí si bloky, ale furt je to stejné – jejich hojnost se pořád neposouvá žádaným směrem. Je totiž blokuje sama jejich přirozenost, kterou nelze úplně vymazat a přepsat.
Vím, že existují společenství, která nejsou založena na finanční výměně – a věřím, že přijde čas, kdy peníze přestanou hrát v naší civilizaci takovou roli, jakou hrají dnes. A je dost možné, že empatici přicházejí právě z úplně jiných civilizací a světů, kde to funguje jinak, a jsou tu proto, aby pomohli změnit poměry i zde na Zemi. Ale je jasné, že to bude ještě chvíli trvat a do té doby ani empatici nemůžou žrát jenom kořínky a dál se upozaďovat.
Navíc sice vím, že empatikem se člověk rodí, nicméně se jím taky postupem doby může stát. Je jisté, že na naší planetě bude přibývat vysoce citlivých lidí jenom díky tomu, že na sobě budou pracovat osobnostně a spirituálně. Joe Dispenza by řekl, že čím víc otevřené a koherentně bijící srdce člověk má, tím se stává citlivějším, protože přestává žít v modu přežití.
Být empatikem v současné době je často stále spíš utrpení a vysoce citliví lidé musejí hledat způsoby a techniky, jak sami sebe energeticky ochránit (pár velmi efektivních technik zmiňuju v tomto videu).
Ochrana je ale ten první a ne úplně stabilní způsob řešení, i když v počátečních fázích to bez ní nejde. To, kam bychom měli všichni směřovat, je, že jsme 100% autentičtí a sami sebou a pracujeme na tom, abychom dokázali ve svém fyzické, těle udržet co nejvyšší vibrace, které nám pak samy od sebe pomůžou překonávat ty nízké, bez ohledu na to s kým a kde se právě nacházíme.
Oliver Niño používá velmi trefný příměr, že když máme vysoké vibrace, je to jako bychom letěli v letadle. Když máme nízké vibrace, je to jako bychom jeli na kole. No a když jedeme na kole a někdo po nás hodí šutrem, má velkou šanci se trefit a ublížit nám. Ale když letíme, nějaký kámen, nějaká ta negativní energiečka nás vůbec vůbec nezasáhne a neovlivní.
Jestli se tedy v definici empatika poznáváte a hledáte, co by vám pomohlo cítit se líp, mrkněte se na tohle moje video s názvem: „Necítíte se v poslední době dobře? Tohle udělejte!“
A aktuálně se můžete taky přihlásit i na
živý skupinový zoom call,
kde si o tom všem můžeme popovídat
a kde zodpovím i všechny vaše osobní dotazy!
Více informací zde!
ŽIJTE (s) CYKLEM A OVLÁDEJTE SVOJE ENERGIE!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář