Martina Chomátová: Cykličnost v těhotenství

text © 2016 Martina Chomátová / foto © archiv Martiny Chomátové

Když se mi narodilo první dítě, začala jsem se víc zajímat o témata kolem ženství. Před porodem to bylo logicky vše na téma těhotenství a porod a po porodu samozřejmě péče o dítě. Nicméně na přetřes přišlo taky téma menstruace, protože se mi narodila dcera a tahle témata na mě sama začala vyskakovat.

Díky Mirandě Gray a Daně-Sofii Šlancarové jsem začala objevovat tajemství cykličnosti. Už brzy jsem viděla, že opravdu funguju cyklicky a jaký vliv to má na mou psychiku a prožívání a nastoupila jsem vědomě na cestu přijetí ženství a využívání všech jejích darů.

Svůj cyklus jsem díky tomu vnímala vědoměji, takže pro mě nebylo překvapením, když jsem znovu a okamžitě po společném rozhodnutí otěhotněla.

Pak jsem začala hledat informace o tom, jak je to s cyklem v období těhotenství, ale nic jsem nenašla. Rozhodla jsem se to tedy vyzkoušet sama na sobě.

Zapisovala jsem si informace a prožitky do menstruačního kalendáře, ale nenacházela jsem žádná pojítka. Konzultovala jsem téma s dalšími. Až po porodu se mi na tohle téma vše uspořádalo v hlavě a já pochopila něco víc o tom, jak cykličnost v těhotenství doopravdy funguje.

Je možné, že se dá vysledovat i tzv. stínový cyklus a že jsem tehdy ještě nebyla tak vnímavá, abych spojitosti ve své každodennosti našla. Ale co jsem zaručeně vnímala, byla různost jednotlivých trimestrů.

První trimestr bych přirovnala ke kreativní fázi. Ne nadarmo taky následuje po ovulační fázi, fázi matky, kdy jsem otěhotněla. V tomto trimestru jsem se sžívala s plodem ve svém těle. Byla jsem hodně unavená, zesláblá. Fungovat ve vnější realitě bylo dost náročné. Pokud nejsme dost dobře v těle, je pro nás zatěžko přijmout onu novinku.

Moje tělo na sebe upozorňovalo nevolností. Nejsem už volná dělat vše,co jsem dělala doposud. Z vlastní zkušenosti jsem ale věděla, že když změním svoje prožívání v těle a přijmu fakt, že teď se uvnitř dějí velké věci (vlastně to nejdůležitější!) a podle toho přizpůsobím svoje fungování, nevolnosti postupně odezní. Pokud neodezní, v klidovějším režimu jsem schopna je přijmout, věnovat se víc tělu a zpozorovat co, kdy a jak moje tělo i rostoucí dítě v něm potřebují. A tím přijmout i onu změnu, která se postupně chystá, která se uvnitř děje.

Druhý trimestr naopak přinesl velkou vlnu energie. Osobně mi tohle období připomínalo dynamickou fázi. Měla jsem mnohem víc energie než před těhotenstvím. Zařizovala jsem, připravovala, poletovala, aby bylo vše hotovo a připraveno. Užívala jsem si života a zářila. Odpadly vnitřní tlaky, s okolím jsem se už dokázala líp dohodnout, protože moje pozornost nesměřovala tolik dovnitř. Ke mně do hlavy už nejspíš doputovalo přijetí jiného stavu, ale zároveň jsem se ještě mohla krásně hýbat a nebyla jsem ničím omezována. Byl tedy čas na přípravu domácnosti a všeho, co je třeba k příchodu dítěte.

Během těhotenství jsem se dvakrát stěhovala. Jedno stěhování nastalo v období prvního trimestru, druhé začátkem třetího trimestru. Díky zvýšené citlivosti vůči vlastnímu tělu jsem byla schopná svoje síly dávkovat. Pokud sil nebylo, jednoduše nezbývalo než si říct o pomoc. Takže druhé stěhování už proběhlo během jednoho víkendu za pomoci mnoha přátel.

Třetí trimestr jsem vnímala jako menstruační fázi. Moje pozornost šla sama od sebe dovnitř. Čím víc se porod blížil, tím menší jsem měla kapacitu na okolní svět. Miminko si stahovalo mou pozornost a já jsem mu ji dávala čím dál víc. Dobrovolně. Cítila jsem, že se narodí dřív. Nemohla jsem spát, přicházely různé vize a strachy, který jsem mohla v bdělém stavu krásně zpracovávat. Ponoření do vlastní hloubky bylo naprosto jednoduché. Ráchala jsem se ve svých hlubinách většinu dne. Neměla jsem energii na hrátky se starším dítětem a tak jsem tento stav přijala s tím, že nebude napořád.

Po porodu nastala fáze matky. U prvního porodu jsem radost, hojnost lásky a spokojenost nezažila. O to krásnější jsem teď vnímala tu zkušenost, kterou jsem zažila podruhé. Pohoda, přijetí všech a všeho, bezpodmínečná láska nejen pro sebe, děti, ale i všechny kolem. Náš domov tepal láskou. Tak si představuji mateřství. Péče a láska všem. Naprosto všem. Byly to chvíle, kdy jsem přijala svůj původ, své předky. Dokázala jsem přijmout i všechny nepřijatelné zprávy z okolí a vcítit se do ostatních. Ať už to byly zprávy o přívalu Arabů či šikana na školách. Obrovská vlna hojnosti lásky ke všem kolem. A tak si myslím, že doopravdy žena prožívá opět 4 fáze. Tedy „4 trimestry“.

Nyní jsem ve fázi pozorování stínového cyklu v rámci kojení. Naše tělo a všechny zprávy, které nám dává, jsou nekonečná studna moudrosti. A já se nepřestávám učit. Každý den si tyhle lekce užívám. Pojďme se společně inspirovat a vydat se na cestu k sobě, do nitra, do našich hlubin.

Martina Chomátová o sobě říká: Mám za sebou cestu z poporodních depresí ke spokojenému mateřství a životu. Inspiruji ženy na jejich cestě, jak si užívat život, jak být spokojená i po porodu.

Život nás někdy dokáže hezky poučit, pěkně si s námi pohraje. Mám doma pár týdnů staré miminko, které si užívám každou chvilku. Čichám k němu, vyprávím mu o světě, o tom co děláme. Tulíme se a hrajeme si spolu. Říkám mu tajně Malý Princ. Vedle Malého Prince s námi bydlí ještě 3letá Malá mořská víla. Každý den se směju jejím dětským moudrům, snažím se zapamatovat jaké jsou doteky jejích malých ručiček. Pokaždé, když mě obejme a pošeptá mi nějaké kouzlo do ucha, střežím ten moment jako ten největší poklad na světě. Raduju se, když slyším její dětský smích. Je to ta nejkrásnější hudba, co znám.

Více o Martině na www.playeveryday.cz.

S Martinou jsme natočili také jeden díl Cest vášně nazvaný Mou vášní je vidět život jako hru.

ŽIJTE (s) CYKLEM I V TĚHOTENSTVÍ!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: