Mámina první menstruace

text © 2018, 2020 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com a archiv nakladatelství OSULE

(úryvek z knihy Dany-Sofie Šlancarové Malá velká cyklická dívka Sára)

Mami, a jaká byla tvoje první menstruace?

„Mami, a kolik ti bylo, když jsi dostala poprvé menstruaci?“ je její první otázka.

„Tak to si, holčičko, už přesně nepamatuju, ale myslím, že to bylo nějak v sedmé třídě. O těch vložkách už jsem ti povídala, ty byly fakt legrační, ale jenom do doby, než jsi je musela nosit.

Vzpomínám si, že to bylo nějak po tom, co jsme se učili o pohlavních orgánech v biologii. Součástí vyučování bylo, že k nám přišla na návštěvu paní doktorka z polikliniky, třída se rozdělila na kluky a holky, a každý měl separátní přednášku. Nevím, o čem ji měli kluci, ale my jsme ji měly o tom, jak dodržovat hygienu a balit a vyhazovat vložky.

To víš, tohle je důležitá věc, to je jasné, ale je to jen tak malá část toho, co potřebujeme jako ženy o menstruaci vědět…,“ trochu se zachmuří máma.

Sára sedí, ani nedutá, čaj na stole chladne.

„Pochopitelně jsme se pak s holkama ještě týden smály – no a kluci taky pořád dělali nějaké narážky, ale moc mi to nepomohlo v tom, že bych tu menstruaci nějak pochopila, k čemu vlastně je.

Věděla jsem, že je to něco, čemu se nevyhnu, co je nepříjemné, při čem se nedá plavat, ale cvičit musíme – takže je ti určitě naprosto jasné, že jsem se moc netěšila, až má první menstruace doopravdy přijde.“

Sára se zachmuří. To ji teda máma moc nepotěšila a neuklidnila. Zatím je to pořád jen samá negativní věc. Když Bůh stvořil ženu, proč jí musel dát něco tak protivného jako menstruaci? vybaví si Sára jakýsi povzdech, který proběhl přes sociální sítě. To je nespravedlivé. Kluci to mají lepší…

„Holčičko moje, dej si ten čaj, už je skoro studený,“ přitáhne si Sáru máma k sobě. Vidí, že jí tyhle informace zatím moc nepřidaly na optimismu, ale chce jí vysvětlit celý kontext.

„Víš, problém je v tom, že si to takhle pořád předáváme. Z generace na generaci. Od babičky k mámě, od mámy k dceři. Že je to nepříjemná věc, která nám sice umožňuje rodit děti, ale jinak nám spíš komplikuje život.

Ale jsou na světě ženy, které mají moudrost, o kterou my jsme přišly. Kdysi totiž ženy dobře věděly, že naše menstruace, to je jen jedna část mnohem většího celku. Ten celek se nazývá menstruační cyklus, nebo mu taky můžeš říkat měsíční nebo lunární cyklus – nebo i hormonální cyklus…

A tenhle cyklus se skládá ze čtyř odlišných fází. Můžeš si to představit třeba jako jaro, léto, podzim a zimu, přičemž menstruace je ta poslední část, která odpovídá právě zimě.“

Co vám ve škole o menstruaci neřekli?

Sáru to zarazí: „Tohle nám ve škole neříkali. Museli jsme se jenom naučit nazpaměť, jak vypadají pohlavní orgány muže a ženy, a pak jsme se všichni strašně báli, koho na to úča vyvolá k tabuli a koho ztrapní. Naštěstí nám na to nakonec dala písemku.“

„No právě,“ přikývne máma. „Nám to ve škole taky neříkali. A my jsme to měli ještě horší, než to máte teď vy – nebylo jak se k těmhle informacím vůbec dostat. To víš, socialismus, železná opona a žádný internet.“

Sára taky přikývne, ale ve skutečnosti si tu dobu vůbec nedokáže představit. Fakt jako žádné počítače, žádné mobily, žádný Facebook? Co to mohlo být za život?

Máma tuší, na co Sára myslí, ale tentokrát jí nedá žádnou přednášku na téma, že nejen sociálními sítěmi je teenager živ, a pokračuje dál ve svém vyprávění.

„Tehdy jsme měli jen jednu takovou knihu, která se jmenovala Děvčátko, na slovíčko, a tu jsme si potají četly. Všechny nás to pochopitelně zajímalo, ale nechtěly jsme, aby nás při tom někdo nachytal, a už vůbec ne rodiče.“

Tady skočí Sára mámě do řeči: „Já jsem ale myslela, že babička je v tomhle v pohodě?“


Malá velká cyklická dívka Sára
Balijský deník Cyklické ženyMalá velká cyklická dívka Sára
Malá velká cyklická dívka Sára

(klikněte na obrázky a uvidíte, jak příběh vypadá v tištěné knize)


„To jo, babička je v tomhle relativně v pohodě, ale tehdy to prostě byla jiná doba. Dneska vidíš obrázky nahých žen nebo i mužů na spoustě míst, v časopisech, v reklamách, na internetu… V té době nic takového neexistovalo. Nahota, sexualita, menstruace, antikoncepce, tahle témata byla všechna tabu a vůbec se o nich nemluvilo. I mámy s dcerama to jen málokdy rozebíraly. Ano, byla to součást života, ale taková, která se trpí a nemluví se o ní nahlas…“

Sára si uvědomí, že to vlastně platí dodneška. Mezi holkama, aspoň pokud ví, má jen ona takovou mámu, která se s ní dokáže bavit o věcech, jako je menstruace.

Máma s tím vlastně nikdy neměla problém – a Sára vždycky, nebo alespoň co se pamatuje, věděla, kdy máma právě krvácí. Matně si totiž vybavuje, že když byla úplně malinká a ještě lezla za mámou úplně všude, i na záchod, tak zahlídla, že mámě teče krev.

Vylekala se, protože se bála, že máma má nějaké zranění – jako když malá Sára sletěla z odrážedla a odřela si koleno. Ale maminka jí vysvětlila, že tohle je jiný druh krvácení a že to nebolí a že to přichází pravidelně. A že to taky bude mít, ale až bude mnohem mnohem větší.

A ten čas právě nastává. Sára je mnohem mnohem větší a holky někdy říkají, že je při měsíčkách hodně bolí břicho…

První menstruace by měla být pro dívku nádherný nezapomenutelný zážitek...

Máma jí nejspíš čte myšlenky: „Ženy si proto ještě do dneška předávají informace o tom, že menstruace je nepříjemná a že může bolet, ale já bych moc ráda, Sárinko,“ dodá s naléhavostí v hlase, „kdybys ty věděla a poznala, že to tak vůbec být nemusí.

Nechci tě strašit tím, co ti říkám nepříjemného o menstruaci. Jenom ti vysvětluju, odkud se berou všechny ty negativní věci, které lidi o tomhle ve skutečnosti úžasném a nádherném čase našeho měsíce říkají. Chci ti to všechno říct, abys tomu rozuměla, abys měla argumenty, až ti někdo něco podobného řekne, protože takových lidí je bohužel stále spousta.“

Sára přikývne, že rozumí. Je to tak. O menstruaci slyšela doposud spíš spoustu negativních věcí, které uváděly věty: „Moje maminka to měla tak…“, „Moje babička o tom vždycky mluvila, že…“ a podobně. Je jí jasné, že tahle přesvědčení jsou ve společnosti hodně rozšířená a jiné informace jsou zatím známé jen málokomu.

Máma mluví dál: „Když jsem tedy dostala tu první menstruaci, bylo to jenom takové špinění, taková nahnědlá skvrnka na kalhotkách. Naštěstí jsem věděla, že to takhle může vypadat. Možná by ses divila, Sáro, kolik holčiček vlastně neví, jak menstruační krvácení vypadá, když přijde, zejména poprvé. Pak už je to jiné, pak je silnější, teče opravdu krev, která je jasnější, ale první menstruace může být velmi nenápadná.“

Ale Sára se nediví, protože tuhle příhodu jí maminka vyprávěla už před dvěma lety, když dostala první menstruaci Tereza. Máma chtěla, aby Sára sama dobře poznala, až přijde čas její první menstruace, a nebála se, že se děje něco divného.

Vyprávěla jí tehdy, že některé její kamarádky neměly žádnou znalost toho, co přijde, až se stanou ženami, a tak – když to přišlo – se bály, že mají nějakou nemoc, nějakou vážnou nemoc. Ale zároveň se to bály komukoli říct a zbytečně se trápily. Protože nešlo o nemoc, jen o přirozený životní proces dospívání dívky v ženu…

Sára si vybaví jeden vtip, co taky koloval po internetu, prý je to ze South Parku (na který se pochopitelně Sára ještě nedívá): „Nikdy nevěř něčemu, co sedm dní v kuse krvácí a přitom to neumře!“

Změňme to, co předáváme o menstruačním cyklu našim dcerám za informace...

„A když ta moje první menstruace přišla, tak to vlastně už tak nějak bylo celé. Maminka, tedy jako tvoje babička, mě pohladila po vlasech, že už jsem jako velká holka a že má radost a ať hodím ty kalhotky do prádla, že je vypere. A pak mi ještě řekla, kde najdu vložky, jenže to už jsem v té době věděla. A večer to řekla i tatínkovi, teda dědečkovi, aby věděl, že už má doma dvě dospělé ženy.

A život šel dál. Ale já jsem měla to štěstí, že jsem nikdy neměla žádný velký problém s menstruací. Možná někdy ta protivná vložka, co se posunula, a pak jsem měla skvrnku na kalhotách, ale jinak mě nikdy nic nebolelo, ani před menstruací ani při ní.

Myslím, že to bylo tím, že mi maminka, tedy jako tvoje babička, říkala, že ona taky měla vždycky pohodovou menstruaci a její maminka taky, takže já to budu mít stejně…“

Sára si vybaví, že jí máma nedávno říkala, že děti fungují jako houby: když jim kdokoli cokoli řekne, zejména pokud je to taková důležitá a autoritativní osoba v jejich životě jako maminka, babička, táta nebo paní učitelka, tak že si to uloží do své paměti, do svého mozku jako nezpochybnitelný fakt, a podle toho pak jednají.

Takže když si tam uloží jako fakt, že menstruace nebolí a je pohodová, tak pak mají pohodovou a nebolestivou menstruaci, to je jasné. Jenže Sára zná tolik holek, co jim maminky a babičky řekly pravý opak… Co je asi v životě čeká? Jak budou milovat svou menstruaci?

V tu chvíli zarachotí v zámku klíč, táta je doma.

Máma dá Sáře pusu na čelo a řekne, že si to dopoví zítra. Sára jí dá taky pusu a řekne, že dobře, protože toho má pro dnešek stejně plnou hlavu. A to máma zodpověděla zatím jenom její první otázku, a sice kdy že to dostala první menstruaci.


Chcete vědět, jak tento příběh pokračuje?

Stačí kliknout na tento link

a kniha Malá velká cyklická dívka Sára zamíří k vám…

Malá velká cyklická dívka Sára


 

Když moje dcera začala dospívat, vůbec jsem netušila, jak ji budu seznamovat se vším kolem menstruace i s dalšími klikatostmi dospívání. Když jsem totiž dospívala já, o těchto věcech se skoro nemluvilo, a tak jsem úplně nevěděla, jak na to.

A zrovna tehdy se mi – jako na zavolanou – dostal do ruky rukopis knihy Malá velká cyklická dívka Sára, která se ukázala být přesně tím, co jsem pro sebe i pro svou dceru už dlouho hledala. Řadu večerů jsme si před spaním Sáru společně četly a u toho si povídaly o „holčičích“ věcech. Dcera se nemohla dočkat, až jí zas budu číst další kapitoly. Měla jsem z toho obrovskou radost, že je to tak jiné, než jak jsem to zažívala v dětství já, a byla jsem vděčná, že tohle všechno můžeme jako máma a dcera sdílet.

Jsem nadšená, že doba se posunula a my teď už o ženském těle a o menstruaci můžeme mluvit i psát otevřeně, protože v minulosti to vůbec samozřejmé nebylo. Věřím, že i díky Malé velké cyklické dívce Sáře se my i naše dcery můžeme stát zvídavými objevitelkami tajemných rytmů přírody uvnitř nás, abychom si je zamilovaly, ve svých životech je respektovaly a ctily – a taky si je užívaly!

(Lenka Blažejová, grafička, výtvarnice,
autorka Mojí rudé knížky – hravě a nevážně o menstruaci)

 

🚸 SÁRU CHCI! JDU SI PRO NI! 🚸

 

ŽIJTE (s) CYKLEM I SE SVÝMI DCERAMI!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Cyklická žena, s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje