text © 2016 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
Na této stránce sdílím vaše příběhy na téma jak se můžeme zase vrátit ke své ženské podstatě, kterou je bytí, plynutí, klid, pokoj, radost, rozkoš – a jak tahle naše stránka může zvítězit nad stresem, nervy a tlakem – a přitom můžeme zůstat tam, kde jsme a chceme být – ve svém milovaném zaměstnání, ve své milované rodině…
Jak se vyrovnáváte se stresem z práce? Se stresem z toho, že jste už mnoho let doma na mateřské dovolené, téměř pořád sama s dětmi, a už toho máte plné zuby, i když své děti milujete? Jak se vyrovnáváte se stresem z toho, že jste bez partnera a třeba sama s dítětem a musíte zastávat jak ženskou, tak mužskou roli? Se stresem z toho, že se snažíte kloubit role matky, manželky, milenky, zaměstnané ženy, společensky angažované ženy – a ono to nevždy jde?
Pište mi i vaše příběhy na sofi@dana-sofie.cz, příběhy dlouhé, krátké i nejkratší, anonymní i podepsané…
(Celý článek výzvy najdete zde.)
Příběh Štěpánky:
Nedávno jsem byla na radu za svou kamarádkou právničkou. Pomohla mi a já jsem byla moc vděčná. Při řeči vyplynulo, že ona by ale taky potřebovala pomoct. Má tři děti, právě se rozvádí, práce taky víc než dost – a zkrátka a jednoduše šidí sama sebe. A tak jsem jí navrhla, že jí můžu sem tam něco uvařit. Já ještě děti nemám a často nerada vařím sama pro sebe. O to raději vařím pro druhé – a vařím zdravě, protože to je moje hobby.
A tak se i stalo. Já mám radost, že dělám dobrou věc, která mě navíc baví – a moje kamarádka má zdravé jídlo, které by jinak neměla.
Příběh Laury:
Ja cítim, že ako žena potrebujem také to nepravidelné zastavenie sa, vypočutie svojho vnútra… Či je to počas dňa, pri raňajkách, po príchode z práce… Ale skutočne sa na pár minút, či hodín zastaviť, zoskenovať si telo a dušu, klásť si vnútorné otázky, nechať „rozprávať“ samú seba.
Čo zistím? Že niekedy sa mi nechce variť, a preto nevarím. Že sa mi chce byť sama a nepotrebujem byť v spoločnosti ľudí, alebo vybehnúť do mesta, pomedzi obchody. Že potrebujem byť kreatívna, tak otvorím skrinku, kde ukladám všetko potrebné, ako krabicu s farebnými papiermi, ihlice s klbkami vlny, korálky na navliekanie atď. Niekedy mi príde, že nech vymazať niektoré kontakty z telefónu, z fejsbuku, zo života.
Hlavné je: prestať sa porovnávať s okolím.
Dovoliť si byť sama sebou, dovoliť si vystúpiť z komfortnej zóny.
Mala som stresy z práce… Všetko to bolo o tom, že som mala pocit, že toto nie je pre mňa, že ja mám robiť niečo iné, byť niekde inde… Áno, ustavične som bojovala, nemala chuť už pomaly na nič. Po čase som si uvedomila, že to chce nadhľad, prijatie, pokoru, a ono sa fakt dejú zmeny, prijímaním sa otvára to, čo počas bojovania bolo uzatvorené, za to veľká vďaka MNE, celej, aká som.
ŽIJTE (s) CYKLEM A NA ŽENSKÉ VLNĚ!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář