text © 2018 Alice Mičunek / foto © pixabay.com
Jóga není jen fyzické cvičení. Jóga je cesta. Tak to cítím já. Vnímám, že díky ní můžu pokračovat na své cestě jinak – všímavěji, vědoměji. Vnímám, jak se mi díky sebepoznání rozšiřují obzory a možnosti. A velmi k tomu přispělo také poznání toho, jak se prolíná jóga a psychosomatika.
Věřím, že mi dáte za pravdu, když řeknu, že naše tělo, mysl a duše jsou propojené. To prostě cítíme sami na sobě a nepotřebujeme k tomu žádné sáhodlouhé studie.
Pro příklad nemusíme chodit daleko: Když například cítíme smutek a chce se nám plakat, hrudník se zakulatí, ramena ztěžknou, cítíme tlak na prsou, srdce se jako by sevře. Jakmile se vypláčeme a uvolníme emoce, pak se můžeme najednou zhluboka nadechnout a narovnat se. Máte to také podobně?
Naučila jsem se tyto souvislosti vnímat. Pochopila jsem, že můžu cvičit jógovou praxi pro otevření hrudníku, nosit zelené oblečení (které podporuje 4. čakru) anebo meditovat nad růženínem. To však ještě neznamená, že se otevře mé srdce. K tomu je potřeba vše pochopit i na hlubší úrovni vědomí a emocí.
Začala jsem si hodně klást otázky, začala jsem hledat odpovědi a taky jsem se naučila trpělivosti, protože ne na všechno jsem vždycky hned připravená. Některé odpovědi a životní lekce potřebují čas.
„Někdy je potřeba kopat hodně hluboko,
abychom mohli postavit pevné základy.“
A tak, jak jsem začala naslouchat svému tělu, jak jsem ho začala vnímat, milovat a respektovat, uvědomovala jsem si častěji, jak jsou mé neduhy a bolesti spojené velmi úzce s tím, co prožívám na emoční úrovni. A tím jsem se dostala k psychosomatice.
Psychosomatika hledá příčiny fyzických potíží uvnitř naší duše. Tento přístup přináší pohled, který je holistický. Vše je propojeno se vším. Tělo nám dává signály. Pokud je v harmonii i naše mysl, jsme zdraví. V případě, že dojde k disbalanci na duševní úrovni, projeví se to záhy i na těle.
Můj příklad:
Můj první kontakt s psychosomatikou „na vlastní kůži“ proběhl před sedmi lety, když jsem se poprvé vracela z Indie. Bylo to po půl roce, co jsem byla pryč, a já jsem se těšila domů, plná zážitků a nových zkušeností. Po příletu jsem ale měla velmi silně zanícené oko, bylo celé červené a pálilo. Jasně, říkala jsem si, to bude ta klimatizace v letadle a změna prostředí.
Sáhla jsem však po knize Co nám tělo říká od Miroslava Hrabici a dočetla jsem se, že zánět v oku může být způsobený tím, že nechceme vidět, jak se naši milovaní chovají. No jistě! Přesně toto jsem cítila. Viděla jsem, jak se má maminka i po půl roce trápí nad stejnými problémy a moc mě mrzelo, že jí nemůžu pomoct ani poté, co jsem vyrazila do světa a nasbírala zkušenosti.
Nemělo smysl ji měnit nebo jí cokoli vysvětlovat. Jediné, co jsem mohla udělat (na doporučení pana Hrabici), bylo jít svým vlastním příkladem. A to jsem také udělala. Do oka jsem si kápla světlíkové kapky a do druhého dne bylo zarudnutí i bolest pryč. Pochopila jsem příčinu a nastavila si svůj vzorec jinak.
A co jsem se díky psychosomatice naučila?
- Pochopila jsem, že je potřeba hledat v sobě. I když jsem nahlédla do psychosomatické knížky, ne vše se mnou rezonovalo. V textech byly uvedeny různé příčiny nemocí, ale já jsem se pochopitelně nedokázala ztotožnit se všemi. Cítila jsem, že se mě dotkla věta, dvě… Ladila jsem se na to, co vnímám, že souvisí s mým příběhem.
- Zjistila jsem, že jsem zodpovědná za svůj stav já sama kvůli – anebo díky – svému vnitřnímu nastavení. Nejsou to ostatní. Nejsou to oni, kdo mě naštval nebo rozesmutnil. Je to moje vlastní reakce. Záleží jenom na mně, jak se s danou situací vypořádám.
- Věděla jsem tedy, že také cestu zpátky k harmonii musím ujít jen já sama. Cítila jsem, že tak jako jsem se já dostala do stavu, ve kterém nejsem spokojená, stejně tak já sama musím vyjít ven. A považuji za naprosto přirozené hledat svou cestu, která může být pro každého jiná, pro mě je to jóga, meditace, můj deník, příroda. A co je to pro vás?
- Nebojím se říct si o pomoc. Na některé věci holt neumím přijít sama. A tak o nich mluvím. Když si sama nevím rady, hledám zkušeného průvodce. Někdy je to psychoterapeut, jindy rozhovor s milovanou sestrou nebo kamarádkou. Někdy potřebuji víc informací a tak hledám a opět cest je mnoho: regresní terapie, rodinné konstelace, kraniosakrální terapie…
- Překvapuje mě, jak rychle nemoc odezní, když pochopím souvislosti. Někdy je cesta delší, záleží, jak hluboko jsou naše vzorce zaryté uvnitř a jak dlouho jsme je nechali hnít. Jak dlouho jsme ignorovali volání našeho těla, abychom si odpočinuli, uvolnili se nebo vyřešili nějakou tíživou situaci.
- Uvědomuji si, že pouze mé nové nastavení vede k tomu, že se nemoc znovu nevrátí. Potřebuji měnit staré vzorce, které nefungovaly, a hledat to, co je pro mě funkční. Je to krásný proces očisty, někdy bolestivý, ale pak osvěžující… Jako když si uklidíte ve skříni. Máte z toho dobrý pocit, ale to ještě neznamená, že ta skříň zůstane krásně uklizená navždycky, je potřeba se o ní starat. Stejně tak, jako je potřeba pečovat o naše tělo, mysl i duši.
Jak vnímám propojení psychosomatiky a jógy?
Abych mohla vnímat své tělo, potřebuji se na něj naladit. A to osmihodinovým sezením u počítače prostě nedosáhnu. Jóga mě tedy přivedla ke zjemnění smyslů. Díky tomu, že dokážu během jógové praxe ztišit svůj dech, vnímat to, jak se pevně dotýkají má chodidla země, rozpoznávat, co si k sobě můžu dovolit (v různých fázích svého cyklu), to všechno mě vede k tomu, abych pak mohla láskyplněji o své tělo pečovat i mimo podložku. Díky jógové praxi prostě chápu své tělo víc a daří se mi lépe vnímat signály, které mi dává.
Netvrdím, že toto je cesta pro každého. Jen věřím, že spoustu odpovědí máme v sobě. Občas je nechceme slyšet, protože máme strach ze změn, které by mohly přijít. Bojíme se, že ztratíme „jistoty“, které v životě máme. Pak se ale zeptejte sami sebe, čemu jsou vám jistoty, ve kterých se necítíte dobře…?
Mně se osvědčilo ponořit se dovnitř a naslouchat si a tělo pak umí ukázat, co se děje. Ráda si pokládám tyto otázky:
- „Co bych teď nejvíc potřebovala?“
- „Kam mě vede moje srdce?“
- „Co by mi dneska udělalo radost?“
- „Co si doopravdy přeju?“
Přeji tedy i vám mnoho sil na vaší cestě, ať vás vede k souladu a přináší vám spoustu energie, kterou můžete rozdávat dál. A kdybyste se chtěli naladit na sebe a hledat odpovědi uvnitř, nahlédněte do mého programu Cesta k souladu – věřím, že vám otevře dveře.
Doporučená literatura:
Dahlke, R., Dethlefsen, T.: Nemoc jako cesta. Triton, 2011.
Hrabica, M.: Co nám tělo říká. Hrabica, 2007.
Klímová, J., Fialová, M.: Proč (a jak) psychosomatika funguje. Progressive consulting v.o.s. 2015.
Alice Mičunek o sobě říká: „Kdysi jsem bývala – možná podobně jako vy – hodnou holčičkou, která na 120 % plnila očekávání rodičů, partnerů, zaměstnavatelů, společnosti, i když něco ve mně se tomu bránilo. Říkala jsem ano, přestože jsem myslela ne. Můj život byl plný ,měla bych‘, kterým jsem se snažila dostát, ale ve skutečnosti to jen ústilo v pocity velkého smutku a úzkosti. A hlavně: hluboko uvnitř jsem cítila, že to takhle nechci, že chci žít život v harmonii…
A tak jsem v roce 2011 udělala nejdůležitější rozhodnutí svého života a na půl roku odjela do Indie. Tam jsem cestovala, poznávala novou kulturu, lidi, přírodu a především sama sebe. A krom toho jsem tam absolvovala lektorský kurz jógy v ášramu v indické Rišikéši. Navíc jsem v téže době objevila knihu Cyklická žena od Mirandy Gray.
Tohle spojení mě vedlo k tomu, abych začala pracovat s cyklickou jógou: jógou přizpůsobenou na míru proměňujícím se potřebám našeho ženského těla, která nám ovšem dává i příležitost prozkoumat také svou ženskou duši. S radostí teď předávám toto své poznání i ostatním ženám – a to zejména ve svém online kurzu Cyklická jóga (živé kurzy aktuálně nevedu, protože si čerstvě užívám své nové role maminky:-)).“
ŽIJTE (s) CYKLEM A NALAĎTE SE NA SVÉ TĚLO I DUŠI!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
