Žena je medvěd brtník (aneb menstruační fáze v obrazech pro muže)

text © 2017 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

„Byl leden, chladný leden. Hrdličky mrzly a padaly ze střech do závějí. Taková to byla zima… Když pes vystrčil čumák, okamžitě mu na něm vyrostly ram-pouchy.“

„Anno,“ zabručí Adam. „To asi s tím popisem letošní zimy trochu přeháníš, ne? Dobře, na horách je možná i minus dvacet, ale my jsme tu ve městě zatím víc než minus osm neměli a to není žádná zima.“

Anna se trochu urazí. „To je takzvaná básnická licence. Musím trochu přehánět, aby vynikla pointa, kterou chci sdělit posluchači.“

„A nešlo by to trochu zkrátit? Nebo pointu hned na začátek? Víš, že my Lordi nemáme rádi tu omáčku okolo.“

„Ty vole, s tebou je to fakt těžký,“ urazí se Anna ještě víc. „Já se tě tu snažím bavit a ještě ti u toho sdělit nějaké zásadní věci – a ty chceš jenom pointu. To je jako bych ti dávala místo svíčkové jen suché maso a omáčku a zbytek si nechala. Příběh je pointa i omáčka. Tak to prostě je. To ti teda rovnou můžu říct, že se vzali a žili harmonicky až do smrti, ale tady je důležitá právě ta zápletka. A taky si část děje musíš domyslet.“

Adam si hraně povzdychne, že to má s tou Annou taky fakt těžký, a pak řekne: „Tak se nečil. Víš, že tě jenom provokuju. Pokračuj. Poslouchám. Omáčky si prosím sice trochu míň a nemusí v ní být tolik přeháněcí smetany, ale povídej.“

„… A když pes vystrčil čumák, netrvalo moc dlouho a vyrostly mu na něm rampouchy,“ mírně modifikuje svoje přehánění Anna. „No zkrátka to byla zima, že by psa nevyhnal, a lidem se taky vůbec nechtělo vystrkovat nosy. A tak seděli u ohně a vyprávěli si příběhy a na nic nemysleli a za temných dlouhých nocí dlouho spali a spali…“

„To byli Karafiátovi Broučci, ne?“ zívne Adam.

„Ti možná taky, ale ti tuhle zimu určitě umrzli, taková to byla zima.“

„Ty, Anno, a nechtěla jsi mi vyprávět něco o menstruační fázi, abych ji líp pochopil?“ přeruší ji znovu Adam.

„A když nespali, tak si vařili čaj nebo hustou a sytou polévku, pojídali sušené ovoce, přikládali do ohně a hleděli do jeho plamenů,“ nedá se vyvést z míry Anna. „A jak hleděli do jeho plamenů, jejich mysl bloudila mimo tento svět a přemýšlela o tom, co je pro ně důležité, anebo o tom, co je čeká, a jaké to chtějí mít…“

„A kde je tam ta menstruační fáze?“ je netrpělivý Adam.

„Všude. V tom obraze lidí v zimě se ti snažím předat, jak funguje žena každý měsíc v menstruační fázi.“

„Aha,“ přikývne Adam. „Už to začínám chápat. Dovol, abych to převyprávěl svými slovy: Ženě v menstruační fázi je zima. Nechce vylízat ven a nechce se hýbat. Nejraději by seděla na gauči pod dekou (to, když nemá doma pec nebo krb). Potřebuje, aby jí někdo vařil horký čaj a nějaké vydatné a dobře stravitelné jídlo. Může mít chuť na sladké, ale taky toho nesní moc. Spala by a spala. A co se týče její schopnosti přemýšlet, je takříkajíc mimo.“

„Mno, i tak nějak by se to dalo říct,“ směje se Anna. „Ta pointa je ale v tom, že když ti tohle všechno vyjmenuju, tak si to nezapamatuješ. Ale když to popíšu na tom, jak se žije v zimě a co bys nejraději v tomto ročním období dělal i ty, tak si nic nemusíš pamatovat, protože si to dokážeš už navždycky odvodit, chápeš.“

„No jo, to máš pravdu, to je dobrý. Žena v mensturační fázi je prostě takový medvěd brtník, který chce být v zimním spánku a je pěkně nevrlý, když po něm někdo něco chce a tahá ho z doupěte ven.“

„Přesně tak.“

„Ale ještě mi řekni něco k tomu přemýšlení. Když tě někdy vidím, fakt jsi mimo.“

„Jo, to jsem. Nevím teda, jak to mají medvědi brtníci, když hibernují, ale dost možná by se to k tomu dalo přirovnat. Je to takový stav – no možná by se to nejlíp dalo přirovnat k hluboké meditaci. Prostě jsem tam někde jinde, mimo tenhle svět. Jako když se díváš do těch plamenů a najednou v nich vidíš obrazy a cítíš, že je ještě něco jiného, než tvůj každodenní život. Jsi spojen s něčím, co tě přesahuje, co je větší než ty…“

„Jo, to si dokážu představit. A to máte každý měsíc?“ zajímá se Adam dál.

„Jo, každý měsíc pravidelně. A je to zároveň výhoda a zároveň nevýhoda,“ pokračuje Anna.

„Výhoda v čem a nevýhoda v čem?“ chce vědět Adamův vnitřní analytik.

„Výhoda je to v tom, že fakt máme takové – dalo by se říci jasnovidné – schopnosti. Můžeme si představovat svoji budoucnost nebo se dívat na to, co je špatně a proč nám to nefunguje… Když tohle umíš správně uchopit, je to skvělá věc. A ještě navíc: můžu to použít i pro tebe. I ty se mně můžeš na něco zeptat a dostat moudré odpovědi babušky Jagušky.“

„Babuška Jaguška,“ směje se Adam, „to ty teda někdy seš. Pořádná baba Jaga.“

„To teď ale nechejme stranou,“ zametá to Anna trochu pod koberec. „Ještě jsem ti neřekla ty nevýhody. Nevýhodou je, že je pro tebe energeticky velmi náročné přebývat ve vnějším světě. V tom vnitřním je ti super, ale v tom vnějším, to nedáváš…“

„To teda úplně dobře nechápu. Našla bys zase nějaký pro muže srozumitelný příměr?“ vyzvídá Adam.

„Mno mno mno…,“ přemýšlí Anna. „V zásadě by sis to mohl představit tak, že jsi mnich a už nějakou dobu medituješ o samotě v jeskyni o podstatě života, a teď by za tebou někdo přišel a chtěl, abys mu jako ajťák nainstaloval na jeho PC nové Windowsy, které jsi zatím ještě ani neviděl, protože jsi v jeskyni už fakt dlouho. Je ti to teď jasnější?“

„To se ví. Samozřejmě bych mu ten operační systém nainstaloval, protože jsem nezapomněl nic z toho, co jsem byl předtím, ale trvalo by mi to déle a musel bych se ladit na tenhle svět a nejspíš by se mi do toho moc nechtělo – tak nějak to myslíš?“

„Chápeš to velmi dobře!“ usmívá se Anna. „Já jsem nic nezapomněla ze svých schopností a znalostí, které mám v jiných fázích, ale prostě se mi to nechce dělat. Jsem teď jinde, v jiných dimenzích… Takže, abych ten příběh dokončila – a když tohle všechno muž pochopí, tak pak své ženě skvěle rozumí a můžou žít oba harmonicky až do smrti. Chápeš mou pointu?“

„Joo,“ směje se i Adam. „Byla to poměrně dlouhá, ale vydatná pohádka a já se budu snažit, abych si tyhle dílky uložil a vytáhnul je, až to na tebe zase přijde. Vymyslím si pro to nějakou mnemotechnickou pomůcku… Co by to jen tak mohlo být… Jo, už to mám! Budu si představovat medvědici brtnici, ana sedí v domečku před otevřeným krbem v posezu meditující mnišky a nad ní se rozplývá v nekonečnu logo MS Windows – co ty na to?“

„Jo, to by šlo,“ chechtá se Anna té představě, „zejména pokud ti to připomene, že mi dělá dobře, když mi ten čaj uvaříš a když přiložíš na oheň a nebudeš po mě chtít řešit žádné pracovní záležitosti, domluveno?“

„Domluveno,“ řekne Adam a jde Anně uvařit čaj a přiložit pár polínek do krbu, mumlaje si u toho:. „Medvědice brtnice, oheň a mniška…“

 

ŽIJTE (s) CYKLEM I V ZIMĚ!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Cyklická žena, s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

1 Komentář

  • Marta

    Odpověď Odpovědět Pondělí - 13. února, 2017

    Je to hezky napsané a fakt moc dobře vysvětlené, taková dobrá učební pomůcka :-) A jestli ten Adam opravdu existuje, tak to je super, že je takový normální chlap a zároveň ochotný to pochopit.

    Ale já tedy v oněch dnech nemívám žádný náhled do vnitřního světa – nejradši bych si zalezla jako brtnice, to jo :-) ale su stejná jako jindy, akorát je mně blbě :-)

Napište komentář

* Povinné údaje