text © 2019 Ivana Kolcunová / foto © archiv Ivany Kolcunové
Ženský měsíční cyklus jako námět pro představení vzdušného tance? Proč ne. Žena v průběhu měsíce prochází různými náladami, energie se mění… Tak proč toho nevyužít trochu kreativně (ještě k tomu, když se jedna z fází měsíčního ženského cyklu jmenuje “kreativní”).
The Same Self je dialogem akrobatky a zpěvačky o ženě a její proměnlivosti v průběhu menstruačního cyklu. Je o tom, že žena je stejná a přece čtyřikrát jiná. A proto se během 60 minutového představení vystřídá dynamická, expresivní, kreativní i reflektivní fáze. Zkrátka žena v celé své kráse :-) V jednotlivých fázích se bude prolínat vzdušná akrobacie (Ivana Kolcunová), tanec (Fanny Barrouquère), zpěv (Michaela Jonczy), mluvené slovo (Katarína Zatovičová) a živá hudba (Viktor Kracik-Bartha).
Představení je věnováno ženám. Aby láskyplně přijímaly svou přirozenost. Aby byly v kontaktu se všemi dary, které jim měsíční cyklus přináší. Aby mohly vědoměji využívat proměnlivost své energie (ať už v soukromém životě nebo v práci).
Představení je věnováno mužům. Aby uviděli potenciál, který se skrývá v náladách ženy. Aby pochopili, že i ta “protivná” fáze má svou krásu a přínos. Aby respektovali ženu v její celistvosti.
Jak vznikla myšlenka představení? A proč zrovna o ženských cyklech?
Pohyb je něco, bez čeho nemůžu existovat. Před 7 lety jsem objevila akrobacii na šálách a totálně jí propadla. Můj přístup k pohybu a vlastnímu tělu byl ale vždy spíše “mužský” – silový, soutěživý, s tendencí dohánět vše do krajnosti až k úplnému vyčerpání. Z čehož není těžké uhodnout, že jsem nebyla zrovna v souladu s “ženskou energií”.
Přelomový se pro mě stal měsíční jógový pobyt v Indii, kde jsem se setkala s asi o 10 let staršími ženami, které velmi otevřeně mluvily o ženských tématech. A třeba i o tom, jak si podle svého cyklu plánujou práci, závažná rozhodnutí i účast na večírcích. To mi hodně otevřelo oči a začla jsem se více soustředit na změny energie i u sebe.
Přečetla jsem si Cyklickou ženu od Mirandy Gray, přihlásila se na ženské kruhy u Báry Zemanové a postupně jsem si začla všímat, že opravdu v určitých dnech udělám mnohem více práce; jindy mám mnohem kvalitnější a zajímavější nápady; jindy umím zcela spontánně a uvolněně komunikovat se všemi kolem.. A pak jsou dny, kdy je téměř jisté, že se rozbrečím i kvůli maličkostem. A hlavně jsem si všimla, že se to fakt opakuje :) S tímto uvědoměním přišla obrovská úleva a radost – že ve dnech, kdy mám pocit, že končí svět, si stačí uvědomit, že za pár dnů to bude všechno lepší a že někdy má smysl si zkrátka něco nechat na později.
Svoje “nové zážitky” jsem začla sdílet s kamarádkami a ženami ve svém okolí a zjišťovala jsem, že pro spoustu z nich to je stejná novinka jako pro mě před Indií. A tak ve mě postupně uzrál nápad to nějak zhmotnit a zkusit to předat dále do světa (ano, napadlo mě to v kreativní fázi :D ).
foto by Jana Němcová
Když máš silný záměr, nacházíš to, co potřebuješ …
Původně měl vzniknout dialog mezi mužem a ženou, ke kterému mě inspiroval bývalý přítel, multižánrový hudebník a skladatel. Představovala jsem si, že spolu vytvoříme intimní představení, kdy on bude hudebně ztvárňovat svůj pohled na ženské fáze a já budu tančit. Začali jsme a zároveň jsem začala spolupracovat s taneční choreografkou Sárou Puchowskou. S přítelem jsme se ale bohužel rozešli a Sára měla vážnou autonehodu (ze které už se naštěstí v současné době zotavila!). The Same Self tak na nějakou dobu uslo.
I přes tyhle nečekané a smutné okolnosti ve mě myšlenka ženského cyklu v pohybu nějak zůstávala a samovolně jsem zkoušela rozpracovávat další choreografie.
Jenže mi bylo jasné, že sama to představení nemám šanci zvládnout. Akrobacie a pohyb jsou mým velkým koníčkem, ale nemám žádné umělecké vzdělání. Jsem vystudovaná psycholožka a pracuju “normálně v kanceláři”.
V rámci pohybové inspirace jsem jednou šla na taneční workshop 420PEOPLE, jejichž představení dlouhodobě obdivuju. Po workshopu jsem sebrala veškerou odvahu a zeptala se přímo Václava Kuneše, uměleckého ředitele 420PEOPLE, jestli by mi mohl s choreografií pro The Same Self pomoct, respektive jestli by mě mohl propojit s někým, kdo by měl o spolupráci zájem. A tak jsem se seznámila s francouzskou tanečnicí a choreografkou Fanny Barrouquère, několikrát nominovanou na Cenu Thálie, která žije v Praze a spolupracuje na projektech právě s Václavem Kunešem nebo s Lenkou Vágnerovou.
S Fanny se známe necelý rok a máme za sebou desítky hodin v tělocvičně. Pomáhá mi vnést do pohybu význam, jemnost i správný dramatický spád. A já mám na oplátku radost, že můj záměr, aby The Same Self pomáhalo v uvědomění ženství, se děje už během kreativního procesu. Fanny říká: „tento projekt je pro mě velmi zajímavý, protože přestože jsem žena, neměla jsem představu o ‚ženských fázích‘, dokud jsem se k projektu nepřipojila. Vnímám, že je skutečně nedostatek znalostí o tomto tématu. Od té doby, co jsem se o tom všem dověděla trochu více, začla jsem více přijímat sebe sama a svou vlastní přirozenou povahu.“
A mám taky ohromnou radost, že Fanny bude nakonec součástí i samotného představení, takže kromě tance ve vzduchu uvidíte i tanec na zemi.
K tanci ale patří i hudba… Kterou jsme zatím lovily v paměti a na Spotify. A letos v červenci jsem v paměti vylovila zpěvačku, se kterou mě kdysi seznámil ještě tehdejší přítel muzikant. A ona řekla bez okolků ANO.
The Same Self rozhodně není “one-woman show”
Když se k představení připojila zpěvačka Michaela Jonczy, dostal celý projekt úplně jiný rozměr. Míša je popová a gospelová zpěvačka a taky skladatelka, která v průběhu let složila řadu písniček s nádhernými ženskými texty. Pro The Same Self pak vybrala ty, které významem i náladou zapadají do jednotlivých fází cyklu a tvoří dokonalou spojovací linku mezi pohybovými choreografiemi. S ženskou tématikou pracovala taky ve svém videoklipu k autorské písni Na Věčnost, kde je zachycena žena napříč generacemi.
Díky Míše se tvůrčí tým rozrostl o další nepostradatelné lidi. Pro hudební spolupráci si vybrala zkušeného muzikanta a skladatele Viktora Kracika-Barthy, se kterým tvoří nové hudební aranže pro stávající texty. Kromě toho pracují na dalším materiálu, který doprovodí akrobatický tanec. Viktor má bohaté zkušenosti s divadelní a filmovou hudbou a proto dokáže velmi dobře uchopit celý koncept představení.
Protože je Míša z umělecké rodiny, přizvala do projektu svou sestru, módní návrhářku Veroniku Bijok. Veroniku zajímá folklor, tradice i postavení ženy v dnešním světě. Několik kusů ze stávající kolekce Fragile jsme využili pro focení s další velmi inspirativní ženou – fotografkou Janou Němcovou, která celému projektu vdechla vizuálně ženskou duši. Kromě toho, že celé focení byla fakt zábava, vznikl z toho parádní “foto materiál” pro web a propagaci. Focením však spolupráce s Veronikou neskončila. Připravuje kostýmy taky pro samotné představení.
Během našich diskuzí s Míšou o tom, kam The Same Self ještě posunout, Míša několikrát zmínila Katarínu. Že by jí to mohlo zajímat.
A tak se jednoho dne k nám připojila Katarína Zatovičová – herečka a zakladatelka A centra, což je projekt o vědomé a aktivní přípravě na mateřství a rodičovství, se zaměřením na podporu přirozeného porodu a zdravého fungování celé rodiny. Shodou okolností už několik let ve svých kurzech partnerského předporodního ladění vysvětluje ženám, jak je jejich měsíční cyklus připravuje na porodní proces a propaguje potřebu zvědomovat ženám jejich cykličnost. Katarína doprovodí představení mluveným slovem.
Tvůrčí tým je kompletní, premiéra proběhne 11. října v KZ Domovina v Praze Holešovicích, vstupenky jsou v prodeji.
Přípravy ale zdaleka nejsou u konce…
Jsem svým způsobem ráda, že jsem si předem nedokázala uvědomit, co všechno bude příprava představení obnášet. A to jak z časového, organizačního, finančního i fyzického hlediska. Zkrátka ze všech možných ohledů :-) Protože kdybych si to všechno uvědomila, asi bych dostala tak velký strach, že bych se do toho nikdy nepustila.
Samozřejmě, že jednotlivé “ženské fáze” se promítají do přípravy. Někdy jsem prostě úplně vyčerpaná, nemám energii trénovat nebo cokoli organizovat. Ale právě vědomí toho, že za pár dnů se přehoupnu do jiné fáze a bude líp, mě často zachraňuje od totální paniky. Několik obav se ale táhne napříč, ať jsem v kterékoli fázi :-))
Udýchám to?
Mám za sebou desítky šálových vystoupení s naší uměleckou skupinou Arte Levite. Akorát že vždy se jednalo o pěti, maximálně desetiminutovou show. A teď mě v The Same Self čeká na šále asi 30 minut. Uklidňovala jsem se, že “vystupovací adrenalin” mi pomůže a energie bude dost. Když jsem ale průběh představení konzultovala s Petrem Horníčkem, principálem Losers Cirque Company, tak mě upozornil, ať se připravím mimo jiné na to, že samotné představení je mnohem náročnější než zkoušky. A že adrenalin, na který jsem chtěla spoléhat, funguje právě spíše u těch kratších show. Ale celovečerní představení je jiná liga… Záložní plán? Jeden by se našel. Mám totiž akrobatické dvojče. Často se nás lidi na vystoupeních ptají, jestli jsme s Martinou z Arte Levite sestry, a někdy na fotkách dokonce nerozeznáme ani samy sebe :-)) Takže na představení můžete zkusit hádat, v kolika lidech to nakonec odtančíme :-)
Utáhnu to?
Celé představení financuju z vlastních mnoholetých úspor. Lidi se mě ptají – žádala jsi o granty nebo sponzorské dary? Ano, o jeden v rámci Nadace Život Umělce. Kdybych příspěvek dostala, za což bych byla vděčná, pokryl by maximálně 20% nákladů, které už přesáhly bezmála 150 000 Kč. Čekám ještě na schválení kampaně na Hithit, ale nedokážu odhadnout, jak moc to lidi “chytne” a jestli se podaří naplnit šedesáti-tisícový cíl. Bylo by samozřejmě skvělé získat finanční podporu z vícero stran. Jenže hledání a vypisování grantů a shánění sponzorů zabírá čas, který mám omezený. A proto jsem se rozhodla věnovat ho spíše trénování a nejnutnější propagaci, aby finální výsledek přinesl to, proč to celé dělám. Aby The Same Self pomohlo rozbít stále ještě společenské tabu, které je zároveň tím nejpřirozenějším v životě ženy.
A jak na The Same Self prozatím reaguje okolí?
Různě :-) Ale většinou se zájmem. Už jsem se naučila před kýmkoli, bez mrknutí oka a zaváhání v hlase, ze sebe vypravit větu „připravuju akrobatické představení o změnách ženské energie v průběhu menstruačního cyklu“ . Pak je chvilka ticha a napětí. A pak přijdou reakce jako,
„Nooo, tak to přijdu i s manželkou. To by nám mohlo leccos vysvětlit.“ nebo „Eh, to mám každý měsíc doma, tak na to ještě nebudu chodit do divadla a platit za to.“
Ženy se většinou těší na ztvárnění kreativní fáze se slovy „no konečně to někdo pochopí!“ a jsou obecně velmi podporující a povzbuzují mě. A taky mám jednu ruskou svéráznou kamarádku, která to okomentovala – „Ivano, a ty si myslíš, že ta tvoje menstruace bude někoho zajímat a že někomu otevřeš oči? To jenom vy Češky asi ničemu nerozumíte, ruská holka to všechno s těma fázema ví!“
No jestli to tak je, tak paráda! Nicméně třeba ve Švédsku to zatím taková samozřejmost není. Začátkem září jsem dostala milý email od švédské “menstruační aktivistky” Kim Lindqvist, která v rámci své iniciativy Bloody Good dělá vzdělávací semináře a propaguje menstruační kalíšky. Má v Praze přítele, nějak se k ní dostalo info o představení a z myšlenky Cyklické ženy v pohybu byla zcela nadšená.
No a další reakce uvidíme po říjnové premiéře nebo prosincové repríze!
Vstupenky
Událost na Facebooku
ŽIJTE (s) CYKLEM I VZHŮRU NOHAMA!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář