Taky vám ve snu usekli hlavu?

text © 2017 Dana-Sofie Šlancarová, sneni-a-duse.cz / foto © pixabay.com

O nápady na snové články opravdu nemám nouzi. Neúrekom mám vlastních – a nemenší množství mi dodáváte i vy… ;-) O useknuté hlavě, o které vám chci něco povědět dnes, mi vyprávěla má úžasná kamarádka Martina.

Ačkoli se jí ten sen zdál před několika měsíci, když mi ho vyprávěla, ještě se třásla. A nebylo divu. Její sen nebyl příjemný ani trochu. Zdálo se jí totiž, že jí někdo chtěl useknout hlavu. A ona se nemohla bránit, takže o svou hlavu opravdu přišla. Lup, a bylo to. Po prvním okamžiku šoku, že i bez hlavy je stále naživu a může chodit a všechno dělat, jí ovšem došlo, že bez hlavy a úst nemůže komunikovat…

Vydala se tedy městem hledat kromě telefonní budky, která jí aktuálně byla k ničemu, tužku a papír, aby mohla svou zprávu napsat a dát svým nejbližším (hlavně tátovi) vědět, co se s ní děje. Jenže po pár krocích další šok: narazila na dva mladé muže, z nichž každý měl (nejspíš po nějaké autonehodě) jenom půl těla.

To mě opravdu už dostalo, vyprávěla dál Martina. Ten večer jsem se rozhodně nedívala ani na televizní zprávy, ani na žádnou kriminálku, vůbec nechápu, kde se v mé hlavě takový obraz mohl vzít. Nechce se mi věřit, že by to mělo nějakou spojitost se mnou…

Z Martinina vyprávění dál vyplynulo, že přestože oba mladíci měli jen půl těla, byli naživu a relativně v pohodě, podobně jako ona. Ale bylo to celé divné a nepříjemné a hlavně se to všechno zdálo tak reálné…

V tu chvíli jsem Martinu zastavila. Mladík, tedy mužské pohlaví snového symbolu, ve snu často vypovídá o tom, že se daná věc týká našeho působení ve vnějším světě, tedy většinou zaměstnání. Necítíš se ve své práci nějaká rozpolcená? zněla moje otázka.

Cože? nechápala Martina, jak jsem se mohla přenést od toho ošklivého obrazu k její práci. Po mém vysvětlení ale začala okamžitě kývat: No jasně! Já mám teď dvě práce. Jednu přes den a pak druhou po večerech. A kvůli té druhé šidím tu první a ta druhá mě stresuje a bere mi energii pro tu první!

A bylo to tu. Oba mladíci (= jedno a druhé zaměstnání) tak nějak fungovali. Tak nějak žili. Ale každý vlastně jen tak napůl a rozhodně ne naplno a plnohodnotně.

Martina vyprávěla dál: Tu druhou práci jsem vzala asi před dvěma lety a nějakou dobu mě bavila. Jenomže teď je to pro mne hodně stres. Musím v ní být rychlá a výkonná, a to není můj styl. Já raději pracuju v klidu, podle svého tempa – a to je to moje denní zaměstnání, které ale musím teď omezovat a okrajovat. Jo, ti dva mladíci – není to příliš hezký obraz, nicméně je to přesné, přesně tak se cítím. Řekni mi ale, proč mi někdo chtěl useknout hlavu?

Připomněla jsem jí známé snové pravidlo, že cokoli se objeví v našem snu, jsme to my sami. Hlavu si tedy seká sama. Nějaký aspekt její bytosti ničí celý její život. Martina se okamžitě chytila: Jo, já vím, jaká moje část to je. Taková ta zodpovědná, která si říká, že to musím zvládnout a že je to v pořádku, mít dvě práce. Nějaká moje část mi říká, že se chci naučit být rychlá a výkonná a fungovat i ve stresu. No a že když už jsem tu práci vzala, tak z ní není fér odejít, protože jsou na mě závislí další lidé. A taky z ní mám o krapítek víc peněz, a ty taky potřebuju.

Položila jsem této racionální, logické a účetní části Martiny dvě otázky: Za prvé – už dva roky se učíš fungovat ve stresu a ve skutečnosti tě to ještě víc stresuje. Potřebuješ ještě víc důkazů, že to není tvoje cesta? Ano, někdy ve stresu pracovat můžeš, a to už ses určitě naučila – ale fungovat takhle každý den tě ničí. Ty nejsi tenhle typ člověka! A za druhé – když si porovnáš příjmy z první práce a druhé práce, holá čísla, co ti přináší víc? Opravdu pro tebe ta večerní práce představuje tak významný finanční přínos?

Když tohle vyprávění trochu zkrátím, odpovědi byly nasnadě. Martina sama jasně viděla, že kdyby druhé zaměstnání opustila a naplno se vrhla do toho prvního, které ji naplňuje mnohem víc, bude mít nejen víc klidu, ale i víc peněz. Její racionální a účetní část se tentokrát ošklivě přepočítala. Naštěstí Martinino podvědomí tuhle její vlastní sabotáž vyplavilo napovrch v podobě drsného, ale velmi důležitého snu a ukázalo jí pravdu.

A na závěr jsme ještě zabrousili k tatínkovi, který se Martině ve snu také objevil. Martina ho totiž popsala jako člověka, který ji vždycky vedl k tomu, aby si plnila svoje sny, jakkoli neuskutečnitelné se můžou zdát. Náš rozhovor Martina tedy zakončila poznáním: Když takhle pouštím ke slovu tu svoji strohou a přespříliš zodpovědnou účetní část, tak vlastně nejdu za svými sny… Nemám na to čas. Jsem ve vleku všech svých zodpovědností a pak se bezhlavá potácím životem. A to nechci! Takže máš pravdu, nastal čas přestat být rozpolcená a jít znovu za svými sny!

Inspiroval vás Martinin příběh? Tak se nenechte ničím zdržovat – ani sami sebou a vyrazte za svými sny a touhami! Pomoci vám na vaší cestě můžu i já a moje snová konzultace!

 

ŽIJTE (s) CYKLEM A SNĚTE!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Vědomý svět s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje