Ruth Hálová – Dostala jsem druhý život

text © 2016 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © archiv Cest vášně a Ruth Hálové

Díly Cest vášně obvykle pojmenováváme podle dané vášně (létání, sex, feng shui podle našich předků, argentiské tango…). Paní Ruth nás ale vyvedla z tohoto konceptu – vášeň, to je pro ni vášeň sexuální, a pro svou vášeň k mikrobiologii ona raději používá slovo fascinace. Takže jsme museli najít jiný název. ;-)

Paní Ruth Hálové bylo v době natáčení stejně let jako anglické královně, tedy rovných devadesát. Tato dáma přitom ovládala moderní technologie – běžně fungovala na počítači i na mobilu (jen o Facebooku nechtěla ani slyšet;).

A přitom nechybělo mnoho a mohla z tohoto světa odejít už v nějakých třinácti letech. Díky siru Nicholasi Wintonovi se ale jako jedno z 669 z československých židovských dětí dostala z okupované republiky do Anglie a přežila.

Když se vrátila, vystudovala mikrobiologii, která ji už od mládí fascinovala. Vdala se, měla dvě děti – ale rozhodně ne lehký život… A pak, po dlouhých letech, odešla do důchodu a začala žít život úplně nový – druhý (nebo možná spíš třetí). Začala malovat, překládat knihy a také cestovat.

Ve svých sedmdesáti letech poprvé odletěla do Indie za svým duchovním učitelem Sáí Bábou a celkem tam letěla za další leta 19× (sic!) a strávila tam celkem přes dva roky života. Od té doby také přeložila asi 20 Saí Bábových knih a napsala svůj životopis Jen z Boží milosti, při jehož čtení máte neustále husí kůži, co všechno je možné v jednom životě zažít.

Ruth zemřela ve svých 94 letech 28. dubna 2020.

Co Ruth dávalo životní sílu a životní elán? To vše se dozvíte v tomto díle Cest vášně… A vydržte až do konce, protože právě tam vám Ruth předá svůj recept na dlouhověkost a stálou dobrou náladu!
 

Ruth Hálová – Dostala jsem druhý život

Jak poděkovat za dar života?

Jedno je jisté, že bez Nicholase Wintona by zde můj příběh končil. Pravděpodobně by tu ani nezbyl nikdo, kdo by k němu připsal poslední větu se záznamem o tom, kdy a kde jsem naposledy vydechla…

Koncem června jsme pak konečně stáli na Wilsonově nádraží, kde jsme obdrželi ceduli s číslem. Cedule byla z kartonu a kusem provázku nám byla přivázána na krk. Poté jsme se loučili se svými rodiči a sourozenci. Více než 250 dětí ve stáří od dvou a půl do sedmnácti let se tlačilo u otevřených oken kupé s dřevěnými sedačkami a mávalo, až jim stovky smutných a uslzených tváří splynuly v jednu plovoucí masu…

Ruth Hálová: Jen z Boží milosti

 
 
Když jsem na své dovolené v Řecku četla její životopisnou knihu Jen z Boží milosti, měla jsem neustále, i přes to 30stupňové vedro, husí kůži.

Chci vám proto odcitovat ještě kousíček z ní, jak to bylo se sirem Nicholasem Wintonem a jak se s ním Ruth potkala… Protože budoucí „Wintonovy“ děti vůbec netušily, kdo je zachránil – svět se to dozvěděl až o mnoho, mnoho let později…
 
 
Samozřejmě, že tehdy jsme neměli ani ponětí, že to byl 28letý zaměstnanec Londýnské burzy, dnes Sir Nicholas Winton, kdo spolu se svým přítelem novinářem Martinem Blakem začal pracovat na záchraně více než 660 dětí z okupovaného Československa. Nevěděl to nikdo z nás a nevěděla to ani jeho pozdější manželka Grete. Až roku 1988, když se blížily Nickyho osmdesáté narozeniny, našla Grete na půdě jejich domu kufr a v něm pořadače s korespondencí a seznamy dětí a jejich fotografie.

Nějakým způsobem se o tom dozvěděla známá producentka britského rozhlasu a televize Esther Rantzen, a Nicky, aniž něco tušil, byl při přímém televizním přenosu po více než padesáti letech najednou konfrontován s některými ze svých zachráněných „dětí“. Když jsem obdržela videozáznam tohoto pořadu, byla jsem samozřejmě nadšena, že poznávám zachránce mého života, ale když jsem viděla slzy dojetí a překvapení na jeho milé laskavé tváři, zdál se mi způsob, jakým britská média jeho čin bez jeho vědomí zveřejnila, přece jen vůči němu málo férový.

Jak má člověk poděkovat za dar života? To byla první otázka, která nás napadla, když jsme se dozvěděli jméno svého zachránce a uviděli obraz jeho nezapomenutelné tváře vyjadřující laskavost, hlubokou lidskost a moudrou lidskou zkušenost. Pochopitelně ho každý z nás ihned přijal s velkou láskou a vděčností do svého srdce a všichni jsme toužili co nejdříve se s ním setkat.
 
 
To se ale psal rok 1989 a listopadová revoluce tu ještě nebyla, a tak se Ruth se svým zachráncem mohla setkat až v roce 1990 a potom naštěstí ještě mnohokrát. Sir Nicholas Winton zemřel v roce 2015 ve svých 106 letech!
 
 
(Úryvek z autobiografické knihy Ruth Hálové Jen z Boží milosti, portrét Nicholase Wintona malovala sama paní Ruth Hálová.)
 

Co jsou Cesty vášně?

Cesty vášně jsou příběhy lidí, kteří dokázali najít odvahu vydat se za tím, co je v životě nejvíc naplňuje a baví. Kteří pochopili, že je to jejich bytostné právo být šťastní a spokojení, žít úžasný život a dělat skvělou práci, ve které se realizují. Kteří dokázali překonat počáteční obtíže a přestali mít panickou hrůzu z budoucích výzev, jež přináší vykročení za hranice „obyčejného, normálního života“.

Jsou to ale lidé úplně stejní jako vy. Mají děti, platí účty a žijí třeba v paneláku. Cesty vášně nevedou totiž jen po zahraničních plážích a rozhodně nezačínají bohatým strýčkem v Americe. Cesty vášně začínají u každého jednotlivého člověka, který si řekne: „Už dost! Už nechci jít proti sobě, být v zaměstnání, které mě nebaví, jen kvůli vydělávání peněz. Chci dělat to, co mě doopravdy baví. Vím, že to bude něco stát a cesta nebude lehká. Ale už nemůžu dál žít ten život, který jsem doposud žila. Chci být sama sebou, chci ctít sama sebe, chci jít za voláním své duše po tom, abych se realizovala, se všemi těmi talenty, které mi byly dány.“

Další díly Cest vášně najdete na
www.cestyvasne.cz.

ŽIJTE (s) CYKLEM A S VÁŠNÍ! :-)

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: