Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
Anna sedí u počítače a tváří se, že zpracovává účetnictví. Dobře se vyspala, má skvělou náladu, práce by jí měla jít od ruky… Ale nejde. Něco při vší té pohodě je špatně. Asi Anna.
Do účetních tabulek totiž jen vždycky překlikne, ale pak se její pozornost vrátí tu na Facebook, tu ke zprávě na Whatsappu, na kterou „musí“ (= chce) odpovědět… V mysli jí červeně bliká slovíčko prokrastinace. A pak taky: Anno, to si nesmíš dovolovat! Musíš být na sebe trošku tvrdší! Za prvé to musíš udělat a za druhé – to musíš udělat. Tvoje účetní na to čeká. Nevyhneš se tomu. Tak kušuj a táhni. Teda: kušuj a makej!
A tak to zkusí znovu, aby zjistila, že si místo čísel šla uvařit čaj, namazat chleba, zavolat kadeřnici, zalít květiny, vyvenčit psa – a je dávno po obědě a účetnictví pořád ve stejném stavu, ve kterém bylo už včera a předevčírem. A dobrá nálada je dávno v čudu, protože celou tu dobu si Anna vydatně v duchu nadávala – ale stejně to bylo houby platné a do práce se nepustila. Co je na ní špatně? Proč jí to nejde? Co se děje? Fakt je tak neschopná?
V tu chvíli ovšem zrovna prochází kolem domácí knihovny a do očí ji praští název knihy, kterou tam má už dva roky: Návod na ženy.
Návod na ženy? polemizuje Anna se svým vnitřním hlasem. To je zase nějaká další trapná kniha od někoho, kdo ženskou viděl jenom z rychlíku, ne?
Ne, Anno, odpovídá její druhé já. V té knize se píše přímo o tobě.
Kecy, říká Anna a otevře knihu na straně 58 a čte: „,Ne,‘ řekne Adam a víc už Anna neslyší. Možná volá ještě něco jako ,počkej‘, ale to už Anna hlasitě zabouchává dveře svého vozu a startuje s plynem sešlápnutým až na podlahu a odjíždí. Domů a sama. Tohle Adamovo ,ne‘ ji ranilo na nejhlubší úrovni její ženské duše. Je den 16. Vrchol ovulační fáze. Celý den nedělala nic jiného, než myslela na to, jak je to hezké se s Adamem milovat a jak by to bylo hezké se s ním milovat i dnes. Včera ji taková myšlenka ani nenapadla, a zítra kolem poledního bude tohle erotické snění už taky pryč. Anna má vypozorováno, že je to vždycky jeden den během ovulace a jeden den těsně před menstruací, kdy ji popadne nesmírná a místy i nesnesitelná touha po muži a po milování.“
Uuups, cože? To jako fakt? Anna a Adam? A ovulační fáze? Anna se začte ještě dál a čte, jak uhranuta, nejen příběh Adama a Anny, ale i odrážkový seznam, který následuje:
„STINNÉ STRÁNKY OVULAČNÍ FÁZE (aneb na co si dát pozor):
- – Mysl ženy není ostře zaměřená – žena je spíš v těle, než v hlavě.
- – Nebaví ji práce u počítače nebo vysedávání nad slovy, čísly, reporty apod.“
To jako really? ptá se Anna svého vnitřního já. Tím mi chceš říct, že to, proč já dnes prokrastinuju, je proto, že jsem v ovulační fázi a nechce se mi sedět u počítače?
Anna si detailně pročte všechny odrážky a vono to, potfora, sedí. Do posledního písmenka. Včetně chuti na sex a potřeby komunikovat s lidmi, dlouhých telefonních hovorů během dne i toho „navařeno/napečeno“. Je prostě ovulační. Chce pečovat, chce komunikovat, chce být s lidmi, chce sex – a nechce, nechce, nechce sedět sama u počítače a řešit nějaká pitomá čísla. Dnes ne!!!
V následujících dnech a týdnech Anna pozoruje sama sebe: co se jí chce a co se jí nechce. A zjišťuje jednu zásadní věc: Věci, u kterých má tendenci prokrastinovat, jsou věci, které nejsou v souladu s fází jejího měsíčního cyklu. Udělala si dokonce už seznam:
DYNAMICKÁ FÁZE: Nevařit. Neuklízet. Nesedět a nicnedělat (=hýbat se a být v akci, co nejvíc!). Nesedět u počítače (dlouho). Sportovat. Být venku.
OVULAČNÍ FÁZE: Nesedět u počítače. Nepsat. Nedělat účetnictví. Nenekomunikovat (= telefonovat, mít schůzky). Vařit a pečovat (ale neuklízet!). Být s lidmi.
PREMENSTRUAČNÍ FÁZE: Nebýt na sebe přísná. Nebýt na sebe přísná. Nebýt na sebe přísná. Dokončovat. Uklízet. Psát. Být sama a tvořit.
MENSTRUAČNÍ FÁZE: Nepracovat (nebo jen malinko). Nebýt s lidmi. Nemít žádné schůzky. Nechodit nakupovat. Nechodit na poštu (zejména když je tam odpoledne nejvíc lidí). Odpočívat (jako fakt a hodně a seriózně!!!).
Na internetu jí pak probleskne odkaz na knihu Konec prokrastinace. Už se jenom zasměje. I když má knihy od Melvila ráda, ví, že tahle už jí nic nového nepřinese. Ženy to prostě mají jinak. Neprokrastinují – jen mají své fáze – a v nich své zesílené schopnosti. A zesílenou neochotu dělat něco jiného, co není v souladu s fází. A tak je to správně.
Mrkne do diáře. Zítra se překlopí do PM fáze. Ideální fáze napsat článek o tom, proč ženy (ne)prokrastinují.
Návod na ženy není mýtus!
Návod na ženy fakt existuje!
A díky němu můžete i vy
navždy skončit s prokrastinací! :-)
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář