Proč jsou ženy v PM fázi tak protivné?

text © 2017 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

Známe to všechny a naši muži a děti neméně. Když přijde PM (premenstruační) fáze, někdy je to fajn a někdy je to dost v háji – a my do toho háje posíláme i všechny své milované blízké a nedokážeme si pomoct.

Zkusme se proto dnes podívat na to, proč míváme v PM fázi ten úporný pocit, že všechno je v hajz… – pardon, v háji – a jak je možné to obejít, přelézt, přeskočit a hlavně: nepodléhat tomu.

Na začátek je nutné znovu vyslovit velmi dobře známou pravdu: nežijeme život, který by byl ideální. Rovnovážný. Ve všem harmonický a vybalancovaný. A právě tohle je jeden z důvodů naší ženské protivnosti v PM fázi. Někde v naší (zejména ženské) DNA totiž máme zapsáno, že je třeba usilovat právě o takový život: harmonický, pohodový, poklidný, láskyplný.

No a když jsme v dynamické nebo ovulační fázi, těmto zprávám z naší DNA se prostě úplně nedostává sluchu. Není na ně prostor a vlastně ani neproniknou na povrch. Jejich čas ovšem nastává v naší premenstruační fázi, kdy se náš mozek díky hormonům trochu převibruje a začne víc fungovat na vlnách, jež nám umožňují nahlížet do našeho podvědomí, a tedy i do zpráv od naší DNA.

Až potud je to všechno v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy tyto zprávy zachytíme, ale nějaká naše část, většinou ta, které se říká racionální, nám namítne, že to je sice hezký nápad, ale naprosto nereálný.

Abychom byli na chvíli konkrétní, tak například: Někde uvnitř vás vám to říká, že práce v korporátu vás ubíjí a že toužíte po něčem úplně jiném, možná být kadeřnicí nebo pěstovat květiny nebo dělat nádherné šperky. Jenže: je tu ta hypotéka. Takže jste lapeny v krysím kolečku ještě na deset dvacet let a váš sen do té doby bude jenom snem – anebo aspoň tak vám to říká vaše racionální já.

Anebo něco zdánlivě menšího: Máte čtyři děti ve věku od roku a půl do šesti let. Manžel vydělává, aby zajistil rodinu. A vy byste si konečně potřebovala aspoň na chvíli odpočinout a mít aspoň pár vteřin času denně pro sebe. Ale babičky nejsou a školka zatím moc nepomáhá a vy už prostě nevíte kudy kam.

Anebo ještě něco z podobného soudku: Je tu ta hypotéka a děti a vy v práci a v kolečku obstarávání domácnosti, a váš muž stejně tak v práci do pozdní noci, takže váš partnerský vztah, kdysi tak žhavý a zábavný, chladne, chřadne a přestává fungovat. A znovu se zdá, že není cesta ven.

No a v naší premenstruační fázi se děje přesně následující:

1) Na dveře naší vědomé pozornosti zaklepe myšlenka, uložená v naší DNA a říká: „Dovoluju si tě upozornit, že v tvém základním životním nastavení je žít život, ve kterém máš spoustu času na sebe, na výchovu svých dětí, na láskyplný čas s partnerem a na budování láskyplné společnosti. To ti pak dělá dobře na duši i na těle. Obrať tedy kormidlo a vydej se tím směrem.“

2) Hned po této větě ovšem vyskočí naše racionální já a začne řvát: „Kurva, já bych to fakt ráda udělala, ale řekni mi, do prdele, co mám dělat s tou hypotékou/neexistujícím hlídáním pro děti/manželem do noci v práci/atd. Ty si tam žiješ v nějakém ideálním světě, ale tady to prostě není realizovatelné, tak si to jednou provždy uvědom a už mi laskavě dej pokoj!“

3) Láskyplná myšlenka něco láskyplného namítne, načež naše racionální já se dostane ještě víc do varu – a to zejména kvůli jedné věci: Ono totiž dobře ví, že tahle láskyplná myšlenka, tohle naše bazální nastavení má pravdu. I naše racionální já ve skutečnosti chce žít ten život, ve kterém je láska, harmonie, radost, veselí, pohoda – a dokonce velmi dobře ví, že to je možné, i přes překážky typu hypotéka/no babička/zaneprázdněný manžel/atd. Nejsou to komentáře našeho bazálního láskyplného nastavení, co naše racionální já irituje, ale jeho vlastní vědomí, že žije ve lži.

4) Tohle všechno v nás začne vyrábět tlak a napětí, které popisuju například ve článku „Jak nebýt v premenstruační fázi jako papiňák :-) “. A tohle všechno pak způsobuje, že se velká část naší bytosti a naší mentální činnosti obrací dovnitř, čímž je na vnější svět a potřeby běžného života najednou alokováno méně zdrojů, takže je logickým důsledkem, že začneme být protivné na všechno vnější kolem nás, o čem si myslíme, že vyžaduje naši pozornost či péči, anebo o čem se domníváme, že je zodpovědné za naši současnou prekérní situaci.

Je to totiž o tom, že vždycky více či méně přesně víme, co by v našem životě mělo být jinak, ale domníváme se, že to aktuálně nejde, nemůžeme nebo nejsme schopny změnit (což je částečně pravda, ale ne na 100 %). A právě tento vnitřní konflikt je zdrojem všeho našeho vnitřního napětí a vnější protivnosti. Je to konflikt mezi částmi našeho já, konflikt mezi realitou, jejíž parametry máme uložené v naší DNA, a realitou, ve které žijeme.

V tuto chvíli vás tedy nejspíš zajímá, jak je možné takovou situaci rozlousknout, přelézt, překonat.

Nu, nebudu předstírat, že je to jednoduché a je možné to zařídit ze dne na den. To tedy ani náhodou. Leč jsem naprosto a pevně přesvědčena, že to není nemožné. Domnívám se, že to rozhodně možné je a že je to dokonce jeden z našich největších životních úkolů, sladit tento vysněný život a život takzvaně „reálný“.

Mám pro vás tedy několik tipů, které jsem cestou posbírala – a myslím, že vy na své vlastní cestě přijdete i na svá vlastní řešení a rady.

1) Nikdy nepřipusťte, že by váš ideál byl chybný, mylný, vybájený, nerealizovatelný. Prostě ho berte jako cíl, za kterým neustále krok za krokem jdete, a nikdy o něm nepochybujte.

(Tady malá, mírně magická vsuvka: Mám vlastní zážitky a potvrdila mi to i řada dalších žen, že v sobě cítí naprosto jasné a nezpochybnitelné záblesky vědomí, že může existovat svět, ve kterém například není třeba peněz a lidé sdílejí to, na co přijdou, co vytvoří – a ne, nejsou to vzpomínky na rudá léta minulého století.

Svět, ve kterém neexistuje například žárlivost nebo závist. Svět, ve kterém není agresivita a násilí. Svět, ve kterém lidské bytosti žijí v souladu s bytostmi zvířecími, rostlinnými, ale i kamennými, zkrátka s celou planetou a celým Vesmírem.

Ty záblesky tohoto vědomí jsou tak silné a tak jasné a tak se opakovaně vracejí, že tyto ženy tvrdí, že rozhodně v takovém světě žily a že cítí, že toto vědomí, tyto informace nyní mají sdílet dál a budovat podobný svět i zde na Zemi.)

2) Zkuste si představit, že je to vlastně celé hra. Že celý váš život je hra, v níž jste dostaly (nebo jste si vybraly) nějakou startovní pozici, nějaké „magické“ síly (jak tohle funguje, to vám dozajista rády řeknou vaše děti, znají to velmi dobře z počítačových her) a taky nějaký handicap (kdybyste totiž byly Superwomankou a všechno hned a okamžitě dokázaly vyřešit a nikdo by vám nebyl roven, tak by vás taková hra za chvíli přestala bavit).

Zkuste nahlížet na svůj život jako na zábavnou a dobrodružnou počítačovou hru, ve které je vaším úkolem se v podmínkách takzvaného „reálného“ světa co nejvíce přiblížit onomu základnímu nastavení, uloženému ve vaší DNA. V této hře můžete zrazovat samy sebe nejrůznějšími způsoby (třeba moc pracovat a vypěstovat si syndrom chronické únavy, nedbat na sebe a pečovat jenom o druhé, věřit, že jediná cesta je hypotéka a korporát atd.) – a pak si uvědomit, že to vlastně nechcete, a tak to změnit. Je to jen hra a dovoleno je cokoli. A de facto je to výuková hra, takže všechny vaše omyly a faily jsou vlastně k dobrému, protože se na nich učíte, a to dozajista rychleji a efektivněji než skrze úspěchy (i když to někdy může bolet).

Když začnete brát svůj život jako dobrodružnou hru, ve které je třeba aktuálním „čelyndžem“ (rozumějte „výzvou“;-), že máte za stávajících podmínek najít prostor sama pro sebe a pro svou relaxaci a realizaci, i když jsou tu čtyři děti, jsem si naprosto jistá, že začnete vidět možnosti, které jste dřív neviděly.

Proč? Jen si to představte: Pokud se cítíte a vidíte jako krysa zavřená v kolečku, ze kterého není úniku, váš mozek bude tak zadupaný, že rozhodně nebude schopen přicházet s kreativními řešeními, jak se z kolečka dostat ven. Když ale z této představy vystoupíte a představíte si, že opravdu máte určité schopnosti, nezpochybnitelná nadání a reálné talenty, které dokážou vyrovnat vaše handicapy, tak vaše mysl najednou začne generovat řadu řešení, které by vás jinak ani nenapadly.

A je to také o změně energie. Krysa v kolečku přežívá a chcípá, zaměřená na sebe a na své utrpení. Hráč svého života vítá všechny „čelyndže“, všechny výzvy a těší se, jak je vyřeší. Komu z těchto dvou Vesmír pak ochotněji dodá energii a pomocnou ruku? Kryse nebo hráči? Odpověď je nasnadě.

3) Přijměte s láskou fakt, že některé věci jsou někdy nad vaše síly, vyžadují čas a zdroje, které aktuálně nemáte k dispozici, nebo že na ně není správný čas – a neustále pokračujte dál a dělejte malé kroky, které vás nakonec k vašemu velkému cíli dovedou.

Je jasné, že pokud je tu před vámi hypotéka na řadu let, nevyřešíte tento problém do druhého dne, do týdne nebo do roka. A já dobře vím, že právě tohle my bychom v premenstruační fázi tolik chtěly. Vyřešit všechno hned. Teď hned!

Takže přijměte fakt, že do zítřka to dovopravdy nepude, už proto, že jste aktuálně docela unavené a měly byste odpočívat a že je to takhle úplně a zcela v pořádku. Ale zároveň můžete ve své PM fázi udělat jinou věc: požádat svou neuvěřitelně kreativní a inventivní PM podvědomou mysl, aby vám začala nahazovat udičky nápadů, jak čas nebo zdroje nutné k přemostění dané výzvy zkrátit či zmenšit.

A věřte, že se začnou dít věci! Naše mysl totiž miluje mít cíl a jít za ním, a tak vám začne předkládat nápady, přivádět lidi, otevírat příležitosti – a v tu chvíli se přidá i Vesmír – a vy se budete najednou divit, jak málo času stačilo a vaše výzva je vyřešena!

(Jistě máte takových příkladů ze svého života i vy hodně, mně teď vytanul na mysli jeden můj:

Když jsem začínala se svým firemním podnikáním, rozhodla jsem se natočit a vydat audioknihu Freda Kofmana Vědomý business. Do té doby jsem ovšem pracovala jen s knihami a neměla jsem vůbec žádnou zkušenost s tím, jak psaný text připravit pro natáčení, jak režírovat natáčení, jak masterovat nahraná data k finálnímu skvělému výsledku. Ale prostě jsem to chtěla.

Tak moc jsem to chtěla, že najednou nebyl problém najít zkušeného moderátora a herečku, kteří to výborně namluvili. Na internetu jsem si našla nějaké nahrávací studio, které mi bylo takhle na dálku prostě sympatické, i když bylo na druhém konci republiky – a na místě jsem zjistila, že přede mnou stojí profík, o kterém jsem snila. Kreativní, poctivý, pečlivý, se kterým byla práce neskutečná radost. Jezdili jsme natáčet do Frýdlantu v Čechách za zimních sněžných kalamit, ale ta spolupráce byla neskutečná a dodnes na ni vzpomínáme se slzou dojetí v oku.

Ano. Celý tento projekt se mi ze začátku zdál nereálné, ale nedala jsem se odradit a Vesmír se spojil a podal nám pomocnou ruku…)

4) Uvědomte si, že svou pravdu má jak vaše „idealistické“ já, tak vaše racionální já. Je to tak, je to fakt, že v tuto chvíli je situace, jaká je, a vy nemáte kouzelnou hůlku, kterou by stačilo jednou mávnout – a že tento fakt je součástí vaší životní hry. Takže až se tyto dvě vaše části začnou dohadovat, nestavte se ani na jednu stranu a nechejte obě vyložit na stůl jejich argumenty i jejich trumfy. A pak možná pozvěte do hry ještě další části vašeho já: vaši „moudrou stařenu“, vaše „vnitřní hravé dítě“, vašeho „podnikatelského ducha“ atd.

Jejich argumenty si klidně zapište, ať je máte pěkně přehledně před očima. A pak si je založte a podívejte se na ně o pár dní později v menstruační fázi a dopište si k nim, co vás ještě napadá. A pak je zase založte a vytáhněte je ještě o pár dní později v dynamické fázi a vytvořte si z nich akční plán. A o dalších pár dní později, v ovulační fázi, se o nich pobavte i se svým mužem a svými dětmi, s kýmkoli bude třeba.

A když tohle opravdu uděláte, začnete mít ve své PM fázi úplně jiný pocit. Vaše podvědomí totiž bude vědět, že něco děláte. Že se hýbete kupředu. Že podnikáte kroky, byť třeba zatím malé. A tohle vám dodá pocit vítěze. Pocit, že něco pro danou věc děláte a že se to hýbe. Dobrý pocit ze sebe samé. A tyto dobré pocity vás pak povedou dál, budou vás motivovat dál.

(Opět drobná, leč podstatná odbočka: Zajisté si dokážete velmi dobře vybavit, jak ochotně nám naše podvědomí, náš „vnitřní dráb“ zejména v PM fázi háže komentáře typu: „Seš neschopná! Nikdy to nedokážeš! Zase jsi to zvrtala. Nemá to cenu! Už doma/ve škole ti to říkali, že tohle ti prostě nikdy nepůjde, tak proč se o to snažíš?!“

Vězte, že tohle je jen nastavení našeho mozku, jakýsi náš interní software, který je možné přepsat jako cokoli jiného. A to se děje právě podnikáním drobných kroků a vědomím, že za naším cílem jdeme každý den, tak, jak to dokážeme, tak, jak je to aktuálně možné.)

5) Odpusťte si jednou provždy, že jste čas od času protivné. Jsme jenom lidi. Jsme jenom ženy. Náš „reálný“ svět opravdu není ideální a ani my doslova a do písmene nemůžeme být ideální. Kdybychom byly/i, bylo by to proti pravidlům této hry. Neměli bychom se co učit. Kam se posouvat. Co objevovat. Co tvořit. Nudili bychom se. Je to hra a být občas protivný, unavený, zahlcený, nevědoucí kudy dál – to všechno k tomu patří.

Zkuste se v takovou chvíli na sebe dívat jako na svého nejlepšího kamaráda nebo na své dítě: Zlobíte se na něj, že si právě přivřelo prstík do dveří a fňuká? Kdepak! Nezlobíte se na fňukání, nezlobíte se na dítě, že je protivné, zlobíte se tak maximálně na sebe, že jste ho nedokázali ochránit před bolestí. Nebo: Zlobíte se na to, že vám kamarádka řekla, že dneska nemá čas na čajík a kus řeči? Ne, protože víte, že bude další příležitost třeba už hned zítra.

Nesuďte samy sebe tak přísně. Tím jen nahráváte vnitřnímu drábovi. Pozvěte si „vnitřní bohyni“ a začněte se hýčkat.

Věřím, že když aplikujete jen jediný z těchto výše uvedený tipů, vaše protivnost v PM fázi se už do příštího měsíce výrazně zmenší. Nebude jí totiž třeba. Protože když porozumíte tomu, co tuhle protivnost způsobuje, protivnost může odejít. Splnila svůj úkol a může vám dát sbohem.

Pošlete jí pusu na rozloučenou, poděkujte jí a obraťte se čelem ke své aktuální výzvě: Jak s ní můžu naložit? Jaké geniální nápady pro řešení mi moje mysl předkládá?

A pak udělejte první krok…

ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI SVOU PM FÁZI!

Více o ženském cyklu a jeho fázích
i silných ženských stránkách

najdete v knize Návod na ženy! :-)