text © 2018 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com a archiv Vědomý svět s.r.o.
„Maminto, tobě teče klev?“ ptá se tříletá Anička. „Ty ses někde odžela? Bolí to? Pot‘, já ti to pofoutám…“
Když jsou vám tři, nejspíš máte krev spojenou s odřeným kolenem, čili s něčím ne úplně příjemným. A protože už dobře víte, jak moc takové odřené koleno bolí, máte péči i o druhé, svou nejdražší maminečtu pochopitelně nevyjímaje. Když mamince teče krev, bolí vás to skoro stejně jako ji… A taky už nejspíš máte tu zkušenost, že léčba pofoukáním léčí ze všeho nejlíp. ;-)
Jenomže máma si neodřela koleno. A mámu to ani trochu nebolí. Máma prostě a jednoduše – menstruuje…
Jenže co má Aničce říct? Není Anička ještě malá na to, aby tyhle věci věděla? Nebude to stačit až tak kolem devátého, desátého roku života, až bude hrozit, že i ona by mohla začít menstruovat?
Já si troufám tvrdit, že Anička na to rozhodně malá není. Nebyla na to malá ani ve dvou letech nebo v roce a půl. A s každým rokem je na to větší a chytřejší a může se dozvědět víc a víc…
Když jsou vám tři, jste jako houba. Nasáváte informace odevšad z okolí, ale bohužel nedokážete ještě rozlišit jejich relevanci. Vaše mysl ještě nemá zapojené kritické hodnotící aplikace, které by informace dokázaly správně posoudit a nechat si jen ty dobré a vhodné a balast a negativno zamítnout a vyhodit. (To se začíná dít až kolem sedmého roku života a výrazně to zesiluje s rozvojem schopnosti abstraktního myšlení v pubertě.) Takže je logické, že se rodiče – a zejména mámy – pokoušejí své děti chránit a mají tendenci jim zamlčovat některé negativní nebo bolestivé stránky našeho života na zemi.
V tomto případě ovšem mlčení může být velmi kontraproduktivní. Je-li v mysli malého dítěte už uložena rovnice „krev = zranění = bolest“, jeho velmi efektivně pracující podvědomí si uloží, že i krev, která vytéká z maminčiných intimních míst, je přesně s tímto spojená – a pak se to může projevit v dospívání bolestivou menstruací.
A pokud Anička, někdy později, kdy už má zase víc rozumu, zaslechne rozmluvu své mámy s kamarádkou v duchu, „že má zase ty otravné krámy a bolí ji břicho,“ je na otravné krámy v dospělosti více než zaděláno.
Jak tomu tedy předejít? Úplně jednoduše. Když se vaše dítě naučilo slova a za nimi schované koncepty jako „chleba“ nebo „lžička“ nebo „jíst“ nebo „bolet“ nebo „zlobit“, stejně tak se může naučit i to, že maminka má v břiše „dělohu“, která je takovým „domečkem pro miminka“, a když tam miminko zrovna nebydlí, tak se ten domeček sám čistí a proto mámě teče krev, ale vůbec to nebolí. Je to normální a je to v pořádku a pravidelně se to opakuje…
Tříletá Anička se s touto verzí dozajista spokojí a bude ráda, že se nemusí o mámu strachovat. Mámě sice teče krev, ale nebolí to a nic se neděje. Aniččin svět je i nadále v pořádku a bezpečný… Když je máma zdravá, je i Anička šťastná a spokojená.
(A tady jedna vsuvka: může se to zdát absurdní, ale děti mají opravdu od malička vyvinuté senzory na to, jak se cítí jejich rodiče, jestli jsou v pořádku – vnímají to dokonce už i za pobytu v děloze. Je to proto, že dřív by takhle malé děti vůbec nepřežily. Pokud se stalo něco mámě nebo tátovi z rodiny lovců mamutů, většinou to nepřežily ani děti, pokud se jich někdo neujal. Máme to tedy zakódováno v genech, strachovat se o své rodiče – a později obráceně o své děti.
Proto je navíc dobré, abyste v tomto konkrétním případě svým dětem i malinko zalhaly, i když zrovna patříte mezi ženy, které mají bolestivou menstruaci – možná je to totiž právě jenom proto, že vám řekli, že to bude bolet… Můžete přiznat, že jste malinko unavenější, ale nepřiznávejte, že to bolí jako čert a musely jste si právě vzít brufen. Není to lež, je to jenom informace, kterou nechcete, aby vaše dcery přijaly a zhmotnily si ve svém životě. A i vy pracujte na tom, aby vaše menstruace bolestivá nebyla. Vždycky je možné to změnit, a dokonce i velmi rychle, ale o tom zase v jiných článcích…)
Pětileté, šestileté děti už jsou schopny dobře vnímat i fáze mámina cyklu, takže v tomto věku může přijít další fáze vzdělávání. Když je mámin cyklický magnet nahoře zelenou stranou, znamená to, že dneska můžeme všichni spolu řádit na hřišti. Když je paní fialová, znamená to, že maminka může být trochu víc podrážděná a protivná, ale pořád nás má ráda. A když je paní nahoře modrá, máma potřebuje odpočívat, a tak si můžeme hrát chvíli sami…
Děti to kupodivu vnímají pozitivně, když jim maminka řekne, jestli by si mohly hrát chvíli samy, že si potřebuje odpočinout. Dává jim to totiž prostor najednou být velkými. Zodpovědnými. Přehodit si s maminkou role. Pečovat chvíli o ni…
Navíc se tak v mámině menstruační fázi skvěle učí – když si to máma dovolí – že je v pořádku i odpočívat.
(Vsuvka druhá: v současnosti je největším problémem, se kterým se setkávám u svých klientek, že mají bolestivou menstruaci a projevy PMS kvůli tomu, že si nedovolí odpočívat a neustále jedou v lineárním zápřahu – protože to tak viděly u své mámy… A děti se nejvíc učí nápodobou.)
Když přijdou v pozdějším věku další dotazy na miminko v bříšku, je dnes na internetu spousta zajímavých zdrojů a videí, jak to dětem zprostředkovat jejich jazykem. A když jsou i tato témata pro mámu tak běžná, jako je mazání si chleba máslem, není důvod se obávat, že by to dítě vnímalo nějak divně. Co není tabu pro rodiče, není tabu ani pro děti…
Když se naše děti učí už od šesti let číst a počítat, proč by se neměly stejně tak učit o menstruaci a fázích ženského cyklu? Pokud jsou holčičky, v životě je to čeká a nemine a budou o tom potřebovat vědět co nejvíc – a to co nejvíc pozitivního. A pokud jsou kluci, stejně budou mít kolem sebe vždycky nějaké holky, takže je to taky nemine…
Je to jen a jen na vás: Chcete aby vaše dcery měly pozitivní vztah ke svému ženství, ke svému cyklu, ke své menstruaci? Chcete, aby vaši synové rozuměli ženám a jejich proměnám? Nedělejte z toho tabu a mluvte o tom s nimi od malička…
ŽIJTE (s) CYKLEM A MLUVTE O NĚM I S DĚTMI! :-)
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář