text © 2019 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
Volala mi kamarádka: „Zdál se mi takový sen, že jsem se musela smát! Ale možná k smíchu vůbec nebyl…“
Ponoukla jsem ji, ať vypráví dál.
„Byla jsem na takovém starém statku,“ začala. „Byl takový hezký, opravený a upravený, jen tam na jednom místě… no jak bych to řekla… jak to tak na statku bývá, tak tam byla kopa hnoje. Nebo hnoje… dobře, já to řeknu na plnou hubu – byly tam sračky. Ale představ si, i tyhle sračky byly takové krásně upravené, uhlazené… Chápeš to?“
Přikývla jsem do telefonu: „Jasně, chápu. Sračky jsou super snový symbol.“
„No já ti teda nevím,“ pokračovala kamarádka. „Nemám ráda sračky ani ve svých snech, natož ve svém životě!“
Zkusila jsem ji nasměrovat trochu jinam: „A když jsme na tom statku, to asi byla zemědělská usedlost, s poli a zahrádkou a tak?“
Kamarádka přitakala.
„No a když chceš mít na zahrádce nebo na poli hojnou úrodu, co děláš?“
Kamarádka neváhala ani vteřinu: „Musím to všechno hezky pohnojit! Chceš mi tedy říct, že ty sračky jsou pozitivní věc?“
„Naprosto. Já se domnívám, že cokoli jsme v životě takzvaně pohnojili, přineslo nám do dalšího života neuvěřitelné poučení a my jsme na tom výrazně vyrostli.“
Kamarádka souhlasila: „Takových historek bych ze svého života měla, to máš pravdu! Moje největší chyby se nakonec vždycky ukázaly velkým požehnáním pro můj další život. A víš, jak ten sen pokračoval? Rostly tam neuvěřitelně krásné a silné kytičky a bylinky. Ty bych tedy asi vnímala tak nějak jako plody svojí práce, které tedy vyrážejí na základě mých předchozích pochybení a omylů, tedy toho hnoje…“
„Přesně tak,“ potvrdila jsem jí její domněnku.
„No a pak vlastně ještě v tom snu hrozilo, že se do těch sra- znovu namočím, ale v tu chvíli mi pod nohama přistál takový ten dětský nafukovací bazének a já prošla bez úhony a bez poskvrnky! A na závěr tam byly ještě takové miloučké kočičky, zvířátka tedy, ne rostliny.“
Poprosila jsem ji ještě, ať se zamyslí nad symbolem bazénku a koťat.
„Bazének mě zachránil, to znamená, že já už nemusím vstupovat dvakrát do téhož hnoje, už jsem se poučila a tohle poučení mě chrání. Dost možná, protože to byl dětský bazének, je to nějaká moje vnitřní hravost, která mi pomáhá zvládat tyhle situace. A vlastně něco podobného budou ty kočičky. Taky byly nesmírně hravé a radostné…“
„A zároveň to byly kočky, čili tvá ženská hravost a živočišnost a možná i divokost,“ přidala jsem a kamarádka přikývla.
„Tak to vlastně vůbec nebyl špatný sen. To byl vlastně výborný sen. Znamená to, že jsem se poučila ze svých omylů a s využitím své dětské a divoké hravosti si teď dokážu poradit s řadou situací, které pro mě dřív byly brodění se hnojem… To je cooool!“ smála se a s tím jsme se rozloučily…
A poučení pro vás? Za prvé: Když se vám sen nelíbí, o to větší poklad a perlu v něm můžete najít. A za druhé: Nestyďte se za to, co jste v životě pohnojili a jakými sračkami jste si prošli: díky tomu jste mohli opravdu vyrůst!
ŽIJTE (s) CYKLEM A SNĚTE!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
