Lucie Koubek: Jak do toho nezahučet – 7 hacků proti vyhoření

text © 2020 Lucie Koubek / foto © archiv Lucie Koubek a pixabay.com

Počíteč, hotelTušila jsem to už hodně dlouho, ale přesto jsem si vytrvale namlouvala, že TOHLE přece nemůže být vyhoření. Co na tom, že už dva roky jedu v režimu permanentního stresu, rychlostí světla a s výkonem zvící dvou Temelínů? Aspoň si pamatuju, kdy jsem měla naposledy volný víkend. Bude to tak před půl rokem. A na dovolené jsem byla dokonce měsíc! Sice jsem ho celý strávila u počítače, ale zato v Thajsku.

Ano, myslela jsem si – jako snad úplně každý, kdo si někdy potykal se syndromem vyhoření – že MNĚ se to přece nemůže stát. A hlavně jsem si dlouhodobě namlouvala, že to vlastně není tak hrozné. Měla jsem neustále pocit, že jen nic nevydržím, že nejsem vůbec odolná pracovnímu stresu, připadala jsem si neschopná, nevýkonná a měla jsem dojem, že bych naopak měla ještě trochu přidat.

Vsuvka: Kdybych si bývala tenkrát přečetla tenhle článek, možná bych ještě včas pochopila, že už je to docela vážné. Měla jsem totiž snad 12 příznaků ze zmíněných 13.

Zpětně teď blahořečím svému tělu, že toho zdánlivě “moc nevydrží”. Tím myslím, že mi ještě relativně včas dává jasné signály, když je něco v nepořádku. Jen díky tomu jsem totiž neskončila přímo na JIPce v nemocnici a obešlo se to “jen” s bušením srdce, záchvaty paniky, depresemi a energetickým kolapsem organismu.

V ten moment už nezbylo než si přiznat, že jsem v pěkný bryndě, a sebrat poslední zbytečky sil k nápravě. Trvalo mi téměř rok, než jsem se zase dala úplně dohromady. A musela jsem totálně změnit přístup k životu, k byznysu i k sobě sama. Tady jsou moje tipy, postřehy a postupy, které mi z toho pomohly ven. A moc si přeju, aby byly inspirací všem, kteří už cítí, že je to s nimi možná horší, než se navenek zdá.

 

1. Nehrajte si na hrdiny

Zoufalá žena

Ze všeho nejdůležitější je přiznat si, že se v tom fakt nemusíte plácat sami. Já sice mám toho nejempatičtějšího muže, který mi byl (a stále je) tou největší oporou. Ale přesto jsem si musela přiznat, že už jsem na tom tak blbě, že to sami nezvládneme. Navíc jsem si dobře uvědomovala, jak ho ty moje stavy nepoužitelnosti strašlivě vyčerpávají a že náš jinak úžasně harmonický vztah tím začíná dostávat pořádně na frak.

Našla jsem si tedy koučku, která mi pomohla nahlédnout dovnitř sebe a začít intenzivně makat na nápravě. Hlavně mi ale poskytovala systematickou podporu (čímž se výrazně ulevilo mému muži) a vedení (takže jsem měla jasno v tom, kam jdu a jak se tam dostat).

 

2. Sebeláska a sebehodnota

Tak přesně tyhle dvě kvality v mém životě dříve trpěly jako černý muž pod bičem otrokáře.

  • Nikoho nezajímám.
  • Nejdřív musím sloužit ostatním, teprve potom (když náhodou zbyde čas) sobě.

Teď to bude znít jako to nejklišovitější klišé, ale nemůžu si pomoct (a vy si bez toho taky nepomůžete): Dejte sebe na první místo. A nevymlouvejte se, že to neumíte. Já jsem to taky neuměla, a dokázala jsem to.

Prostě na tom začněte makat. Začněte si naslouchat. Přestaňte mávat rukou nad svými vlastními potřebami a pocity. Začněte dělat to, co v danou chvíli cítíte, že je správné. Zapojte do hry srdce – ani váš rozum totiž nemá patent na rozum. ;)

Bonus pro vás: Nejen, že se nesmírně uleví vám samotným, ale nesrovnatelně se díky tomu vylepší i váš partnerský vztah. (Testováno na sobě. ;))

 

3. Berte vážně své „blbé pocity“

Ano, „blbé pocity“ jsou extrémně důležité a zaslouží si vaši pozornost. To k vám promlouvá vaše vlastní duše a naléhavě prosí o slyšení.

Jak se cítíte v tom, čím se zabýváte? Jste ve svém životě, partnerství a podnikání (nebo zaměstnání) opravdu sami sebou? Jste nuceni (nebo sami sebe nutíte) hrát nějaké hry, ve kterých vám není dobře?

Žena v zrcadleJá jsem si dva roky namlouvala, že jsem někdo úplně jiný. Ve svém podnikání se zabývám tím, že učím podnikatele psát texty, které prodávají a zároveň jsou autentické a přirozené. Na tom jsem své podnikání kdysi postavila a k tomu jsem se teď (zaplaťpánbůh) zase vrátila. Ale mezitím jsem se pod vlivem okolností začala nutit psát stylem, který nebyl úplně v souladu s mými hodnotami, ale který mi diktovaly měřicí tabulky a konverzní grafy.

Časem mi z toho začalo být úplně zle a naprosto vážně jsem přemýšlela o tom, že se psaním i s podnikáním úplně seknu a půjdu se poohlídnout po práci do kavárny nebo do květinářství.

Zpětně teď vidím, že právě ztráta autenticity a odklon od vlastních hodnot byly nejsilnějšími příčinami mého vyhoření.

Nenechte to dojít tak daleko a upřímně si odpovězte, jestli jste v souladu s tím, co děláte. Pokud ne, začněte to měnit teď hned.

 

4. Sundejte si tu kouli z nohy

Sepište si úplně všechno, co v životě děláte, do dvou sloupečků – co vám energii dává a co bere. A pak ten mínusový sloupeček začněte systematicky likvidovat. Pokud vám bere energii péče o domácnost, vezměte si k ruce někoho, kdo vám s tím píchne (chůvu, uklízečku, pomocnici v domácnosti). Já jsem takhle třeba „delegovala“ velkou část vaření (to mě fakt nebaví a neužívám si ho) tím, že jsem začala odebírat zdravé „krabičky“ s výbornými a kvalitními jídly.

V byznyse mě nejvíc vysávala péče o firmu, které už jsem po dvou letech neměla co dát. A tak jsem se zbavila téměř všech online kurzů a materiálů, které za tu doby vznikly. Stáhla jsem je z nabídky a firmu jsme prakticky zmrazili na období, kdy neběží náš hlavní kurz – ten jediný jsme ponechali. Nekompromisně jsem to zařízla i přesto, že to bylo jediné, co mi v tu chvíli vydělávalo nějaké peníze.

Ale abych mohla začít znovu, načerpat novou energii a dělat to, co mě baví, bylo třeba vyklidit tomu nejdřív místo.

 

5. Dva měsíce prázdnin

A pokračovalo to tím, že jsem si na konci roku střihla dva měsíce prázdnin (= úplně bez práce). To bylo v období, kdy už se mi vrátila radost ze života, ale stále se ještě nedostavila radost z podnikání. Na marketing a copywriting jsem se nedokázala podívat ani klíčovou dírkou, aniž by se o mě pokoušely mrákoty.

Neměla jsem tehdy prakticky žádné příjmy, fungovala jsem z hubených rezerv a s velmi nejistými vyhlídkami do budoucnosti. (Protože jsem pořád ještě nevěděla, jestli se ze mě nakonec nestane ta květinářka.) Přesto jsem si dokázala dovolit nepracovat a nepodléhat panice, co se mnou bude. Musela jsem to udělat, abych si dala prostor. Aby mohlo přijít to, co mělo přijít. Abych zjistila, kde je moje autenticita, odkud pramení moje hojnost a kam se ztratilo moje podnikatelské nadšení.

Žena na lavičceA co jsem tedy dělala? Četla jsem knížky o Japonsku, skládala origami, navlékala náramky, pekla, koukala na videa o feng shui, vylepšovala domácnost… Zkrátka věci, které mi přinášely radost. A někdy jsem taky nedělala vůbec nic, protože to je obzvlášť zdravé. :)

Já vím, že tahle rada se vám nebude líbit: Ale pokud balancujete nad propastí a je jen otázkou času, kdy vás to smete – fakt nemáte co ztratit. Zkuste to. A užijte si to. Ono to půjde, a sami uvidíte, jaké se začnou dít věci, když na chvíli úplně vypnete.

 

6. Váš ideální týden aneb nejdřív zábava, až potom práce

Zahrajeme si takovou hru. Udělejte si jednoduchou excelovou tabulku a do ní si vyplňte, jak by vypadal váš ideální týden. Zůstaňte nohama na zemi, ve své rodině i práci, a představte si, jak by vypadal váš běžný týden, kdybyste si ho mohli zorganizovat úplně podle sebe.

Máte? Tak. A teď uchopte situaci do svých rukou a udělejte všechno proto, abyste se tomu svému dokonalému týdnu maximálně přiblížili. Dám vám pár tipů, jak jsem na to šla já. Protože tohle mi fakt neskutečně pomohlo.

Začněte tím, že si do tabulky vyplníte bloky času, kdy nechcete pracovat, ani se starat o rodinu, ale kdy chcete trávit čas opravdu jen sami se sebou, svými koníčky, partnerem nebo přáteli. Já jsem si takhle na každý den naplánovala:

  • čas na osobní rozvoj (meditaci, deník, vzdělávání, čtení…),
  • čas na cvičení,
  • po obědě 20 minut na šlofíka (dodržuju pravidelně a vřele doporučuju i vám),
  • čas na odpolední procházku se psem
  • a čas s partnerem nebo přáteli.

Teprve potom jsem vyplnila zbývající políčka pracovními a jinými povinnostmi. Vyšlo mi z toho na práci čistého času 4,5–5 hodin denně. Opravdu to dodržuju – a víte co se stalo? Jen za leden jsem udělala víc práce, než na kolik jsem se zmohla loni za půl roku.

Navíc se cítím odpočatá, nabitá energií, mám radost sama ze sebe a práce mě o to víc baví. Co si o tom všem myslí můj partner, asi netřeba zdůrazňovat. ;)

Zjistila jsem totiž, že když si práci (samozřejmě za předpokladu, že ji máte rádi), trošičku chytře odpíráte (rozuměj nedřepíte u ní od nevidím do nevidím, ale dáte si na dost omezený čas), stanou se dvě věci:

  • Jednak dokážete ten čas využít mnohem efektivněji
  • a jednak se na práci těšíte, protože se necítíte soustavně zahlcení.

Někdy si holt člověk musí sám na sebe vymyslet hodně fikanou léčku. :)

 

7. Priority dne a sociální sítě

V rámci svého ideálního týdne jsem si taky vyznačila okénko „Priority dne“. Na konci každého pracovního dne si nejdřív stanovím svou prioritu pro den následující (ano, v pátek pak na pondělí), a tím další den začínám. Nekompromisně. A vždycky dřív než otevřu maily a sociální sítě. Protože ráno mám největší mozkovou i energetickou kapacitu a největší flow. (Vy to můžete mít samozřejmě jinak, tady teď jde jen o princip.) Když nejdřív začnu sjíždět maily a Facebook, jde celé moje pracovní nasazení úplně do kytek.

Já vím, že vám to vtlouká do hlavy každý a četli jste to snad ve všech antiprokrastinačních knihách. Ale to bude asi tím, že to fakt funguje. :) (Já jsem to taky dřív frajersky ignorovala.) Ale věřte tomu, že když na sebe budete zdravě přísní, výsledky se dostaví okamžitě – a pak už nebudete mít důvod vrátit se ke starým zvykům. Aspoň to zkuste, a uvidíte, že ze sebe budete mít najednou o mnoho lepší pocit!

Plánovat si denCelkově doporučuju omezit čas na sociálních sítích na nutné minimum. Vypozorovala jsem, že čím víc času tam strávím, tím víc se cítím unavená a bez energie. Někdy se mi po několika minutách bezmyšlenkovitého brouzdání Facebookem udělá dokonce až fyzicky špatně – rozbolí mě hlava a žaludek, cítím se slabá a taková mátožná… Není divu – sociální sítě jsou závislost jako každá jiná. Takže uvažuju o tom, že Facebook úplně odinstaluju z mobilu.

Mohla bych takhle pokračovat ještě dalším milionem rad, fíglů a vychytávek. Věřím, že vás těchto sedm statečných inspirovalo a aspoň něco z toho vyzkoušíte. Dejte mi pak vědět, jak to zabralo!

 

Vyhoření jako požehnání

Teď už vím, že vyhoření pro mě bylo obrovským darem, který jsem musela přijmout, abych dokázala udělat kvantový životní skok kupředu. Dostalo se mi díky němu nesmírného poznání, do mého života přišli neuvěřitelně inspirativní lidé, ale hlavně jsem se naučila vážit si sama sebe.

Nikomu to ale nepřeju zažít, protože to prostě není nic moc pěkného pro vás ani pro vaše okolí. Začněte se mít rádi, dokud je ještě čas. Protože to je to jediné, oč tu běží. Držím vám palce!


Lucie Koubek

Lucie KoubekLektorka copywritingu, konzultantka a mentorka se smyslem pro jemný detail i rázný humor.

Pomáhá podnikatelům a malým firmám vyladit prodejní texty tak, aby byly v souladu:

  • s jejich osobními hodnotami,
  • s klientem a jeho potřebami
  • i s principy moderního marketingu.

Lucčin blog můžete sledovat tady.

 

ŽIJTE (s) CYKLEM A BUĎTE NA SEBE HODNÍ!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Vědomý svět s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje