Lucie Kolaříková: Jak se dělá Stopka?

text © 2015 Lucie Kolaříková / foto © pixabay.com

Na seminářích často vystřelí ruka nějaké ženy, které se sice celé to povídání o sebelásce líbí, ale chce hned vědět, co s tím. Jako kdyby potřebovala rychlé a instantní řešení, zkratku, protože jejím heslem je „efektivita“. Obvykle má také v zásobě několik příběhů, jak už na sobě dlouze pracuje a vyjmenuje, co všechno nezafungovalo a jací terapeuti selhali. Jejím základním problémem je její netrpělivost a nechuť zůstat ve své situaci a pozorovat se. „Zrychlení“ – jev v dnešní době běžný – navrhuji vyměnit (aspoň občas) za jeho opak – zpomalení.

Následující metody vedoucí k pozorování a uvědomování si sebe sama jsou:

Stopka – slouží k zastavení se v ději a „vyfotografování“ situace tady a teď se vším, co v ní právě dokážeme vidět.

Škála – slouží k následnému změření obvykle neuchopitelných pocitů a stavů, aby bylo snazší zjistit, co pomůže tyto stavy účinně měnit.

Žolíkové karty – dávají rychlou zpětnou informaci o tom, jak se sebou tady a teď zacházíme, a jaké dlouhodobé důsledky to pro náš život bude mít.

Stopka

Stopka je způsob, jak se naučit zastavovat v průběhu dne tok myšlenek, pocitů a činů tak, aby bylo možné je na chvíli pozorovat. Stopka zvyšuje schopnost sebereflexe, prohlubuje pochopení dějů v nitru člověka. Podporuje zpomalení a pozorovací schopnosti.

Stopku ve formě, ve které vám ji popíšu, jsem se naučila používat v roce 2010 při 21denní meditační akci „Buddha na trhu”, kterou pořádá můj dobrý přítel Nishkam Januševskij. Stopky jsou od té doby moje významné „sebeláskové” zastávky ve všedním dni, kdy „přistihuji“ sama sebe při tom, jak se sebou právě zacházím a dávám si tak pokaždé šanci to změnit.

Jak se dělá Stopka?

Několikrát denně se zastavíte uprostřed svých činností a chvíli pozorujete sami sebe – co a jak myslíte, cítíte, s kým a jak se bavíte, co a jak říkáte a děláte. Například uprostřed oběda s kolegy uděláte „stop”, přestanete jíst, povídat a uděláte si „fotku” sebe sama tady a teď. Budete se divit, při čem se přistihnete! Například při přecpávání, zbytečném mluvení, pomlouvání, při výčitkách, uprostřed vyčerpání, se žaludkem staženým nervozitou, a při mnoha dalších sebepoškozujících činnostech.

Anebo také ve stavu lásky – v klidu, pohodě a spokojenosti.

Když si myšlenky, pocity a chování jasně uvědomíte, můžete je buď nadále jen pozorovat a snažit se vnímat detaily, nebo hned změnit to, co je možné, obvykle své momentální chování. Zatímco na myšlenky a pocity nemáme v běžném, uspěchaném dni okamžitý vliv, na chování ano. Když se například přistihnete, že někoho pomlouváte, můžete toho okamžitě nechat a změnit téma hovoru.

Hlubší část tohoto programu – negativní smýšlení, pocity vůči pomlouvanému člověku a důvody, proč vlastně ho pomlouváte – většinou potřebuje dlouhodobější pozorování. Tady je velmi důležitá již zmíněná trpělivost, protože pozorovat opakovaně sebe sama uprostřed škodlivého programu není nic moc radostného, obzvlášť, když jste byli zvyklí se za to odsuzovat. Sebeláska tu může ihned posloužit jako prostředek, jak sebe sama přijímat i se svými nedokonalostmi (nacházím na tom konkrétním člověku jen samé špatnosti), které se nedají ze dne na den odstranit.

Základy všech našich programů a z nich vyplývající myšlenky, pocity a důvody našeho chování, vznikly v raném dětství. My jsme je nasáli s naprostou důvěrou a přesvědčením, že se jedná o přírodní zákony a silou těchto zákonů řídíme naše životy. Jejich síla však slábne, když je zachytíte pozorováním přímo v akci, opakovaně jim věnujete pozornost a své chování postupně měníte.

Když se nepozorujeme, obvykle levá ruka neví, co dělá ta pravá, hlava neví, co právě dělá tělo, pusa neví, co mluví a mozek jede v proudu svých navyklých myšlenkových vzorců. Většina dějů v nás je řízena automatickými programy získanými ve výchově, dokud si jich nezačneme všímat a vnímat jejich účinek.

Naučili jste se honit se s jazykem na vestě až do úmoru? Váš automatický program vás bude honit dál. Uvěřili jste, že jste k ničemu? Automatický program vám tuto víru bude nabízet stále dokola a s ní i kompletní balíček souvisejících negativních myšlenek a špatných pocitů. A tak je to se vším. Žijeme zpravidla na autopilota, kterého jsme si však nenaprogramovali sami, takže s naší vlastní vůlí náš život obvykle nemá nic společného, dokud nezačneme s jeho pozorováním.

Stopka je významnou pomocnicí k odhalení automatických programů a tím jejich změně na vědomé „programy”.

* * *

Chcete se od Lucky Kolaříkové dozvědět víc? Chcete se taky naučit milovat sebe a být v životě mnohem spokojenější?

Tento článek je úryvkem z její knihy Učebnice sebelásky.

Tato knížka vám ukáže, že sebeláska opravdu není o egoismu nebo sobectví. Jen skutečná láska k sobě nám umožňuje mít kvalitní vztahy i s druhými lidmi a žít takový život, jaký si skutečně přejeme.

Lucka vás provede všemi zákoutími tohoto náročného tématu a nedá vám vydechnout – kniha je plná jak velmi inspirující „teorie“, tak řady praktických cvičení.

ŽIJTE (s) CYKLEM A BUĎTE SAMI SEBOU!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: