Když muže a ženu spojuje stejný záměr

text © 2017 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

V dávných a v dávných dobách sice možná dokázal přežít muž bez ženy a žena bez muže, ale kdykoli se spojili ke společnému žití i společné práci, šlo jim to mnohem lépe. Muž lovil a ochraňoval. Žena sbírala plody, rodila děti a starala se o ně a udržovala teplo rodinného jeskynního ohně…

Jejich společné úsilí mělo společný záměr: přežít a vychovat děti, aby přežil i jejich rod. Jejich pozornost byla upřena na stejnou věc – a proto, ač byli každý jiný, dokázali se dohodnout. Každý z nich měl jiné schopnosti a jiné dovednosti a každý vykonával jiné činnosti, ale tak to bylo právě proto, aby se ideálně doplňovali.

Takhle to šlo až do doby, než se z člověka neandrtálského vyvinul člověk inteligentní a ještě inteligentnější, a ten vynalezl kolo, parní pohon, pásovou výrobu a internet.

Muž a žena tímto vývojovým civilizačním procesem procházeli spolu, ale ve skutečnosti se postupně od sebe vzdalovali. Ano, na začátku je vždy spojila sexuální vášeň, která zůstávala silnější než cokoli jiného, a proto stále přicházeli na svět další a další potomci a lidský rod nevyhynul, ale vektory zájmu a pozornosti muže a ženy postupně začaly směřovat každý jinam.

Muž začal odcházet z domu, aby vydělal peníze a tak zajistil svou rodinu. Žena zůstávala doma a pečovala o děti. Nezřídka ale mužův příjem nestačil, a proto i žena odložila děti a šla vydělávat. Na pozadí toho všeho zůstával stále stejný prapůvodní záměr: přežít a uživit rodinu. Jenže když muž trávil tolik času v úplně jiném prostředí a jeho žena ještě jiném a jejich děti taky jinde, tak najednou začali ztrácet společnou řeč.

Scházeli se až k večeru, všichni unavení a vyčerpaní a všichni chtěli svůj klid nebo svoje jídlo nebo svůj program v televizi nebo svoji mámu a její konejšivé objetí… Nebyl čas a prostor znít stejně. Znít stejným harmonickým tónem, jako to mají všichni, kteří žijí spolu a pracují na společném záměru. Rezonovat a ladit, hrát sice každý na jiný nástroj, ale ve společné harmonii.

Samozřejmě tam hluboko hluboko na pozadí zůstával stále onen pradávný záměr přežít, ale najednou byl silnější záměr splnit plán, potěšit šéfa, stihnout termín, donést ze školy jedničku, mít stejnou džisku a rifle jako nosí spolužáci a přimět rodiče ke koupi posledního typu chytrého telefonu, aby člověk nezaostával za smečkou…

A pak tam večer seděli v jednom pokoji, v ústředním topení tiše šuměla horká voda a ohřívala bez lidské námahy celý dům, a každý z členů rodiny tiše ťukal do svého chytrého přístroje, a ač byli všichni spolu, byli si ve skutečnosti vlastně všichni velmi vzdálení.

Naštěstí to začalo některým docházet. Došlo jim, že jsou ve vzájemné disharmonii proto, že jejich záměry se příliš rozešly. Došlo jim, že vlastně každý dělá kroky, aby žil sám, a nikoli pospolu. A že je to možné a docela pohodlné a jednoduché takhle žít, protože na světě je internet, počítače a smartphony, ústřední topení, auta a letadla, supermarkety s mraženými mamuty a stánky rychlého obžerstvení, ale že život díky tomu není o moc veselejší a zábavnější, když chybí to, k čemu příroda člověka naprogramovala: aby svůj život co nejvíc sdílel se svou rodinou a se svou primární smečkou…

A tak někteří lidé začali opouštět města a výrobní pásy i tučné výplatní pásky nadnárodních korporací, protože zjistili, že jim to prostě nevyhovuje. Odstěhovali se více do přírody, začali si klidně péct vlastní chleba, pěstovat vlastní mrkev a salát a chovat slepice a králíky. Zrušili televizi, začali víc chodit do místní knihovny, smáli se často sami sobě a po večerech hráli s dětmi společenské hry. A pak je někteří postupně třeba i přestali posílat do školy, protože jim došlo, že většinu toho, co kdy potřebovali vědět, je stejně naučil sám život, a nikoliv zkostnatělý školský systém.

Daleko více se scházeli společně jako rodina, protože věděli, že tak se nejlépe sladí jejich energie, aby jejich společný orchestr zněl harmonicky.

Nejdřív takových lidí bylo málo a zbytek si ťukal na čelo. Ale postupem doby i ostatní podlehli kouzlu oné harmonie, když muž zní stejně jako jeho žena a když jejich láska nemizí a neumírá, protože je spojuje stejný životní záměr: nejen tu přežít, ale ještě si to naplno užít, protože tenhle život na Zemi máme rozhodně jen jeden.

Jejich děti byly šťastné a spokojené a díky tomu lidstvo objevilo ještě mnohem víc než jen kolo, atomovou elektrárnu a mateřskou školku. Objevilo tak totiž i skutečný klíč k harmonickému životu a lásce, který má být za vším, co děláme…

A to všechno jenom proto, že muže a ženu spojoval stejný záměr: Žít život naplno, žít ho v harmonii. Dávat druhým i sobě v harmonii. Milovat druhé i sebe zároveň. Pečovat. Vědět, že jsme součástí přírody – a že jsme jen energie – kterou je nutné naučit se dobře ladit… A že to máme každý ve svých rukách…

 

ŽIJTE (s) CYKLEM A V HARMONII!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Cyklická žena, s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje