text © 2017 Jitka Čejková / foto © archiv Jitky Čejkové
Jak to bývalo dříve? Opravdu muži u porodu nikdy nebyli, nebo jen vařili vodu v předsíni?
Záleželo, jak kde, a taky na situaci. Určitě byly i situace, kdy rodina žila někde na samotě, a tak to musel být muž, kdo chytal rodící se dítě.
Nebo vám můžu převyprávět příběh jednoho muže, který byl u mě se svou ženou na předporodní konzultaci. Tenhle příběh popisuju ve svém Manuálu pro muže u porodu:
Tento muž byl v Tichomoří na nějakém ostrově a po ránu šel po pláži, když najednou zaslechl divné zvuky z křoví. Šel se tam podívat a našel domorodku, která rodila. Doběhl do vesnice pro pomoc, přišly ostatní ženy, jenže na tomto ostrově bylo zvykem, že ženy rodily v objetí, zavěšené na svého muže. Všichni muži byli ale zrovna na moři na rybolovu, a tak se rodící žena pověsila na tohoto „turistu“ a v podřepu porodila své dítě. Když nám to vyprávěl, byla jsem v údivu nejen já, ale i jeho žena, která neměla o této porodní epizodě ani ponětí. Hezké bylo, že porod jejich dítěte pak proběhl ve velmi podobné pozici v jedné menší středočeské porodnici.
Ať tak či tak, dnes má muž možnost se rozhodnout, zda u porodu být chce či nikoliv. Samozřejmě první rozhodnutí činí žena, protože rodit bude ona a porod je velmi citlivý děj. Je tedy nutné, aby ženě bylo vytvořeno prostředí, v němž se bude cítit dobře a bezpečně. Takové prostředí, kde ji nebude nic a nikdo vyrušovat, kde se může projevovat tak, jak bude potřebovat. Takže je to primárně žena, kdo si potřebuje rozhodnout, zda jí bude přítomnost jejího muže u porodu vyhovovat, nebo jestli to vnímá jinak.
A na tomto místě chci ještě dodat jednu důležitou věc: Podle tohoto rozhodnutí se nedá posuzovat funkčnost vztahu. Každá žena je jen prostě jiná.
Pokud žena vnímá přítomnost muže u porodu pozitivně, tak pak následuje otázka na muže, jak to vnímá on. Zvládne tuto situaci? Jak je mu příjemné nebo naopak nepříjemné nemocniční prostředí? (Samozřejmě se i v České republice rodí v domácím prostředí, kde je mužova role trochu jiná než v porodnici. A počet těchto plánovaných domácích porodů není zas tak malý. To číslo za rok je větší než mají některé menší porodnice.)
Představme si tedy situaci, kdy žena chce mít svého muže u porodu a muž je rozhodnutý být s ní. Pak se objevují další otázky, důvody a potřeby. U ženy – proč chci mít muže u porodu? Může pro to mít například tyto důvody:
- Budu tam mít někoho blízkého, kdo mě bude držet za ruku a snad aspoň trochu mi pomůže.
- Aby viděl, jak hrozný porod je, jaká je to fuška, dřina. Jak to bolí… Ať ví, jaké to je.
- Když uvidí, jak se dítě narodí, tak spolu budou mít hezký vztah.
Důvody mužů:
- Všichni kamarádi okolo u porodu byli, tak je blbé, abych ji tam já nechal samotnou.
- Moc se mi nechce, ale když si to ona přeje, tak snad to nějak zvládnu.
- Chci jí pomoct a nenechat ji tam samotnou.
- Chci vidět narození svého dítěte.
Důležité je také vědět, jaké má kdo z nich obavy:
Snad to nenaruší naše společné partnerské soužití, když on uvidí to „všechno“, říkávají často ženy.
Ano, tato obava bývá častá a také se o narušení dalšího partnerského života často mluví. To však vždy záleží na ladění páru, jak spolu prožívají těhotenství, co vědí o porodu a o jeho prožívání, co se při něm odehrává nejen na fyzické, ale i na emoční úrovni. Většina žen je u porodu nádherných. Je v nich velká síla. A po porodu často úplně rozkvetou. Vyplaví se spousta zamilovaného oxytocinu a endorfinů.
Dnešní doba je pro muže úplně jiná než tomu bylo před nějakými 25 lety. Dnes se mohou i muži dobře připravit, seznámit se s prostředím, kde se bude jejich dítě rodit, nebo navštívit se svou ženou dobrý předporodní kurz. Je možné si domluvit k porodu i vlastní porodní asistentku nebo dulu, které je porodem provedou a velmi pomůžou.
To dříve nebylo – jak dokládá můj osobní porodní příběh…
Já jsem před 25 lety (na jaře roku 1992) postavila svého muže do zcela nevstřícného prostředí. Připadalo mi normální, že bude u narození svého dítěte. Těšili jsme se na to. V tu dobu to ale byla velká „alternativa“. Všichni, komu jsem to řekla, si ťukali na čelo a považovali to za divné. Hlavně ženy, co už rodily. Říkaly mi, že ony by teda svého muže u porodu mít nechtěly. Aby viděl, jak jsou vyřízené, zchvácené…
V tu dobu byli tedy muži u porodu za pořádné exoty. Bylo to ještě hodně výjimečné, teprve to začínalo. Také to nešlo v každé porodnici. Nám se to ale nakonec podařilo. Nicméně muži se pouštěli na porodní sál až k závěru, takže většinu první doby jsem si zvládla sama. Také prostředí bylo divoké, byly to ještě velké prostory oddělené jen plentami nebo v lepším případě příčkami. Vše okolo bylo slyšet. No, a do tohoto prostředí jsem pozvala svého nepřipraveného muže…
V té době totiž nebyly běžné předporodní přípravy i pro muže. Mně se sice povedlo jednu objevit a domluvit, ale náš syn se narodil o zhruba měsíc dřív, právě v den první lekce toho předporodního kurzu. Takže já sice měla načteno a „naladěno“ z alternativních knih, ale můj muž se v porodnici ocitl nepřipraven a vyprávěl mi pak, jak to pro něj bylo těžké, jak mi neuměl pomoct a sestry na něj koukaly jako na cvoka a „obtížný hmyz“.
Kvůli tomu, že se náš syn narodil předčasně, nám ho navíc jen na chvíli ukázali a odběhli s ním hned do inkubátoru s tím, že nám za chvilku přijdou říct co a jak. Muž zůstal tedy u mě. A pak měl náročné chvíle, protože mi nedokázal říct, co se děje, a neměl se koho zeptat a kam jít, protože ve vedlejším boxe se rozkrvácela po porodu jiná paní a tak všichni poletovali kolem ní a zachraňovali. Nebyly to vůbec příjemné chvilky, které zažíval, navíc s pocitem vetřelce.
Až asi za půl hodiny přišla primářka z nedonošeneckého oddělení a vzala ho k inkubátoru a vše mu vysvětlila a on mi to pak mohl s úlevou přetlumočit. Náš syn se měl naštěstí k světu, takže jsme unikli z oddělení nedonošenců a mohli být spolu.
A můj muž byl tak statečný, že si přítomnost u porodu zopakoval za pár let u druhého syna. Už trochu jistěji a tehdy ho dostal i do náruče.
A jaká je dnešní situace, jak to zažívám u svých klientů? Žena se velmi hezky připravuje, ladí a s ní často i její partner. Těhotenství, porod i výchova dítěte jsou jejich společným dílem. Dětátko společně stvořili, a proto společně prožívají i těhotenství, povídají si s miminkem, těší se na něj a porod je potom tím vědomým finále, kde je muž své ženě dobrou oporou. Někdy aktivní, někdy nenápadný. Jeho role může být proměnlivá. Někdy se i stává, že se pár domluví, že muž chytí s pomocí porodní asistentky miminko a podá ho své ženě do náruče. I takto romantické to může být.
Záleží jen na vás, jak si přejete, aby narození dítěte proběhlo a pak je důležité vybrat to správné místo a dobré lidi.
* * *
Moje jméno je Jitka Čejková, jsem dula, lektorka a reflexní terapeutka. Od roku 2002 provázím ženy těhotenstvím, poporodním obdobím a některé i během porodu. Tato práce mi přináší velkou radost, protože vidím její velký přínos a smysl.
Hodně se zaměřuji na práci s celým párem, aby muž věděl, jak své ženě může pomoci, protože muže u porodu vidím jako velmi potřebné. Společný prožitek narození dítěte je pro ženu a muže velmi obohacující.
Mé nejčastější klientky jsou ženy, které hledají laskavější možnosti pro porod svého prvního děťátka, ale často i ženy až v dalším těhotenství, jež mají nějakou nepříjemnou zkušenost z předchozího porodu. Vnímám, že každá žena je jiná, má jiné potřeby a ty se společně snažíme naplnit.
Dělám také těhotenské cvičení, masáže a předporodní přípravy.
Více o mně na www.jsemtehulka.cz a www.partneruporodu.cz.
ŽIJTE (s) CYKLEM I V TĚHOTENSTVÍ!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář