text © 2021 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay a unsplash
Volá mi kamarádka: „Baby, je to crazy, mám strašně moc práce a vůbec nestíhám. Kde jsou ty svátky klidu a pohody? Taky máš pocit, že Vánoce jsou v poslední době pravým opakem toho, co by měly být?“
Mluvím se svým trenérem: „Dneska jsem se nemohl vykopat z postele. Jako by si to tělo říkalo, že chce odpočívat. Nejraději bych si zalezl a četl si knížku. Venku je zataženo, zima, nic se mi nechce…“
Píše mi kolegyně: „Všechny moje klientky jsou úplně urvaný. Nechceš pro ně napsat cyklickej článek, jak zvládnout Vánoce a nepo- se z toho?“
Tak jo, děcka, tady je:
To, co mi pomáhá v poslední době zvládat a stíhat výrazně víc věcí, ale při tom nepřicházet o energii a dobrou náladu, je jedna jediná věc: Věřit své intuici a dát na impulsy a dělat to, co se mi právě chce dělat.
Začněte věřit své intuici a poslouchat impulsy,
co se vám právě chce dělat – a to udělejte!
Všichni máme v našich moderních životech každý den desítky a stovky drobných a větších věcí, které musíme udělat. Nad některými ani nepřemýšlíme, jiné naopak musíme promýšlet velmi dobře. Určitě jste si ale všimli, že ty věci, nad kterými nepotřebujete přemýšlet (nebo kterým nevěnujete negativní myšlenky typu: áááááá, do toho se mi fakt nechce, to je takovej vopruz), vám trvají relativně krátkou dobu a nevnímáte po nich výdej energie.
Nejhorší jsou ty věci, nad kterými přemýšlíme (už) strašně dlouho a nechce se nám do nich (moderně se tomu říká prokrastinace), a pak ty věci, u kterých už dopředu víme, že to bude otrava, bude nám to trvat dlouho a spadají do naší vnitřní kategorie „je to strašně náročné“.
Když jsem začala meditovat podle Joea Dispenzy a vstřebávat jeho myšlenky, jedna z věcí, se kterou jsem začala pracovat velmi záhy, byl ten fakt, že tu nejsme sami. A tím nemyslím, že tu máme rodinu nebo kamarády nebo sousedy nebo kolegy nebo tak. Tím myslím to, že každý z nás je v neustálém spojení s tím, čemu Joe krásně poeticky říká „láskyplná inteligence a inteligentní láska“ (loving intelligence and intelligent love). Je to síla, která nás zrodila a která nám neustále pomáhá a je tu pro nás.
No a tahle láskyplná inteligence má na rozdíl od nás jednu výhodu. Je nekonečně inteligentní, takže vidí všechno v celku a vždy dokáže vyhodnotit, co je pro nás v danou chvíli nejlepší. A my máme jeden způsob, jak s ní komunikujeme, a tím je intuice. Takže ten jeden způsob práce, který mi postupně začal víc a víc fungovat, je, že se prostě ve chvíli, kdy se cítím zahlcená a nevím, co dřív, zeptám sama sebe, tedy svého vnitřního já nebo své intuice nebo tedy oné láskyplné inteligence, co je teď to správné, co mám udělat. A to pak udělám. A když to udělám, trvá mi to většinou mnohem kratší dobu, stojí mě to míň energie (nebo mě to dokonce energeticky dobije), je to kvalitněji uděláno, mám z toho dobrý pocit a ještě se kolem dějí různé synchronicity.
Když dáte na svou intuici, věci vám jdou rychleji,
děláte je kvalitněji a ještě vás to energeticky dobíjí.
Ale ještě než vám dám konkrétních pár příkladů, jasně slyším, jak přicházíte s těmito námitkami:
1) „No to je jako hezké, ale mně nefunguje tak dobře intuice, já to fakt nepoznám, co mi říká, že mám dělat.“
2) „Já toho mám tolik, že si něco takového nemůžu dovolit. Mám plán a podle toho jedu. Tečka.“
3) Variantně: „Já toho mám tolik, že si něco takového nemůžu dovolit. Plán nemám, prostě makám a makám. Pak odpadnu.“
4) „A k čemu bychom jako jinak měli mozek? To mám jako úplně přestat racionálně přemýšlet?“
K bodu 1) poznamenávám: Jo, takhle jsem to měla taky. Naše moderní civilizace nás vychovává v tom, že hlavní roli hraje ratio a analytické myšlení a role intuice je natolik upozaděná, že se ji musíme naučit znovu slyšet. A musíme se taky naučit neslyšet ty kritické hlasy jak kolem nás, tak zejména v naší hlavě, že to, co nám intuice našeptává, je úplná blbost.
Dám konkrétní příklad: Před pár týdny jsem dostala impuls hodit na Facebook jeden prodejní příspěvek. Racionální část mysli namítala, že je úplně blbý zobrazovací čas, fotka není kdovíjaká a text je vyloženě prodejní, takže ten příspěvek zaručeně zapadne a nikdo na něj nebude reagovat. Intuice si trvala na svém: Udělej to! A tak jsem to udělala. Trvalo mi to asi tak 3 minuty (většinou se s příspěvky na FB piplám o dost déle) a výsledkem bylo přes 70 objednávek, které následovaly v dalších 3 dnech… Zírala jsem. A láskyplná inteligence si jenom něco bručela pod fousy o tom, že bych jí teda konečně mohla víc věřit.
Intuice je o zkušenosti. Když jí zkusíte začít důvěřovat, brzy budete mít víc a víc případů, kdy vám poradila velmi dobře, takže díky tomu jí budete důvěřovat ještě víc, a tím víc budete zažívat, že to funguje atd. atd. Intuice je tedy i o praxi. Chce to to jednou udělat (i když analytická část vaší mysli si rve vlasy, co to děláte za pitomost), a pak už z té cesty nesejdete. Nebo aspoň já to tak mám.
K bodu 2) poznamenávám: Miluju plány. Často mám plán B, C, D a někdy i K;-)) Ale znáte ty okamžiky, kdy něco naplánujete a ono to pak začne drhnout a vy se nemůžete hnout z místa? V takovém případě vám radím si přečíst můj článek „Když to dře, hoďte si nohy na stůl a pusťte si komedii!“ – anebo položit láskyplné inteligenci a inteligentní lásce onu otázku: Co je teď to správné, co mám udělat? A počkat, co vám odpoví.
Při přijímání odpovědi je fakt zásadní to nehodnotit, a zejména ne tou racionální myslí. Vesmír je totiž nekonečně kreativní a dokáže vymyslet mnohem lepší řešení, než jaké by nás kdy napadlo – a které je takzvaně „logické“. Takže když vám přijde uprostřed psaní blogového článku jako mně myšlenka, že toho máte nechat a máte jít udělat vánoční úklid v ložnici, tak to poslechněte. Protože: u vánočního úklidu v ložnici zrelaxuje vaše hlava a napadnou vás skvělé myšlenky, jak ten článek strukturovat a co do něj rozhodně nezapomenout napsat (a to teď mluvím o tomhle článku a o vánočním uklízení ložnice před 30 minutami;-)). No a ten vánoční úklid celé ložnice včetně srovnání oblečení v šuplících a skříních mi trval taky asi 30 minut, protože se mnou nejspíš byli všichni uklízecí andělé a mně to šlo dokonale od ruky (a ještě mě to bavilo).
Odpovědi své intuice nelze hodnotit logicky nebo racionálně –
Vesmír je mnohovrstevnatý a mnohem chytřejší.
Zkrátka se jen poddejte jeho logice a nechte se překvapit.
Ad bod 3): Kdybych se snažila uklízet dneska ráno, jak jsem to původně plánovala, zcela spolehlivě vím, že by mi to trvalo mnohem déle a ještě by mě celou dobu žral ten pocit, že mám dělat něco jiného. Znáte ho, ne? Jak něco děláte, ale uvnitř cítíte, že máte dělat něco jiného… No a tenhle pocit, bez ohledu na to, jestli je oprávněný nebo neoprávněný, vám bere strašně moc energie. Stejně jako pocity, že vás to nebaví, že je to vopruz a votravné, že to bude trvat strašně dlouho, anebo že je to strašně náročné. A to je ten skutečný důvod, proč pak odpadáte. Ne z toho, že toho máte moc. Je to proto, že se energeticky vyšťavíte všemi těmito negativními myšlenkami.
Znáte třeba tu moji kamennou stěnu, u které tak ráda natáčím videa pro vás, že? No tak v těch šutrech se usazuje spousta prachu – a taky berušky, jak jsem zjistila. Už dlouho jsem měla v hlavě, že tu stěnu musím vysát. Ale taky jsem tam měla myšlenku, že to bude trvat strašně dlouho a bude to piplačka. A dnes (asi mám nějaký echt impulsový intuitivní den;-) mi v jednu chvíli přišla myšlenka vzít vysavač, vytáhnout ten správný, jinak nepoužívaný nástavec – a… Víte, jak dlouho mi to trvalo? 4 minuty. Já jsem si to schválně stopovala! A víte, kolik minut jsem se trápila s tím, že to bude trvat strašně dlouho? Mnohonásobně víc! Stály mi ty strachy a ty myšlenky za to? Ani náhodou!!!
Tak jestli vám to něco připomíná, začněte jednat podle impulsů a budete mít mnohem víc energie.
Když budete jednat podle své intuice,
budete mít k dispozici mnohem více energie!
No a ad bod 4): Racionální myšlení a intuici máme k tomu, aby se doplňovaly. Ne aby soupeřily a snažily se trumfnout jeden druhého. Aby spolupracovaly a my díky tomu docházeli k těm nejlepším řešením a měli vždycky jasno, co teď v tuto chvíli máme dělat, do čeho se máme pustit.
Opět jeden příklad, abyste to co nejlíp pochopili: Nedávno jsem si vybírala novou matraci do postele. Nastudovala jsem si, jaké typy matrací existují a udělala jsem si nějakou racionální představu, z čeho bych tak asi chtěla v obchodě vybírat. No a pak na místě jsem použila intuici, protože té mé vybrané matrace stejně měli několik typů. Na pár jsem si poležela a jedna z nich se ukázala být láskou na první poleh;-) Už ji mám v posteli a nelituju. A nelituju ani analytického času stráveného výběrem, ani intuitivní finální volby. Byla to skvělá spolupráce.
Tak. A teď mám impuls jít si už hodit nohy nahoru, protože je devět večer;-) Jestli máte stejný, tak ho poslechněte. Vánoce jsou svátky klidu i proto, že se odehrávají v menstruačním čase roku, čili v čase, kdy bychom měli odpočívat a nabírat síly, takže i trenéři handbalancingu by tenhle svůj impuls měli uposlechnout – a všechny ženy, co se snaží být dokonalé, taky. Nechte Vesmír, ať vám pomáhá – ať už tak, že vám dá impuls, co kdy udělat, nebo že některé věci udělá za vás (protože i to umí, ale o tom třeba zase v jiném článku)…
Vánoce jsou časem klidu a odpočinku i proto,
že se odehrávají v menstruačním čase roku.
PS: A pusťte si na Netflixu film 12 vánočních dárků. Jasně vám na něm dojde, že nám všem jde o Vánocích o jediné: být s těmi, se kterými jsme rádi, a užít si to. A jestli bude kapr nebo jenom filé, deset druhů cukroví nebo jenom dva, spousta dárků nebo vůbec žádný dárek krom bytí spolu – na tom vůbec vůbec nesejde. Sejde na tom, že máma je pohodová, protože je odpočatá – a všichni ostatní taky…
A jestli chcete objevit víc tajných triků,
které vám pomůžou dělat méně a zvládat více
mrkněte na novou knihu z nakladatelství UZUME
s přesným názvem Dělej méně
a taky na náš nový cyklický business magnet!
ŽIJTE (s) CYKLEM A POSLOUCHEJTE SVOU INTUICI! :-)
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář