Jak si přitáhnout něco, o čem nevím, jak to vypadá…

text © 2021 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © archiv Dany-Sofie Šlancarové

Jak si přitáhnout něco, o čem nevím, jak to vypadá

Tento článek bude obzvlášť užitečný pro ty, co pracují s meditacemi Joea Dispenzy (a pokud o něm nic nevíte a chcete se něco dozvědět, mrkněte na pár mých článků sem) – ale zároveň určitě odpoví i vám všem ostatním na dotazy, které si občas kladete, když si něco v životě hodně přejete a nevíte, jak si to zhmotnit, jak si to přitáhnout, jak to realizovat.

Co dělat, když vlastně nedokážu vidět a cítit to, co si přeju?

Když jsem dělala průvodce v Joeových kurzech, jedna z často kladených otázek byla: „Jak to mám udělat, když si mám v meditaci představovat svého vysněného partnera / nový dům / dítě / víc hojnosti / zdravé tělo / hubené tělo…, ale já to vůbec nevím, jak by to mělo vypadat?!“

Ta otázka je naprosto na místě, a já z vlastní zkušenosti velmi dobře vím, jak (hnusně a beznadějně) to chutná, když nevíme, necítíme a nedokážeme si to představit, a tudíž se zdá, že celé tyhle vizualizační meditace jsou k ničemu. Jak to tedy obejít, existuje nějaká cesta?

Domnívám se, že ano a zkusím vám je nastínit – slovem i svými neumělými obrázky:-).

Na začátku ale pro jistotu pár premis, pár předpokladů, abychom věděli, že mluvíme o tom stejném:

  • Naše myšlenky nejsou jen tak něco. Naše myšlenky způsobují, že se nám v mozku vytvářejí méně nebo více trvalé neuronové spoje, podle kterých pak jednáme, a to často automaticky, na autopilota. Jsou to naše podvědomá přesvědčení, která ovlivňují náš život, často negativně a často si toho opravdu nejsme ani vědomi, že nás něco takového řídí, a to je právě ten průser.
  • Není úplně potřeba se s těmito negativními myšlenkami prát – nevěřím na terapie, které pracují s retraumatizací a tak. Stačí začít budovat nové a ty staré prostě jenom vytrvale ignorovat a ty spoje se prostě vytratí. (Moc hezky to má zobrazeno Joe v prvním kurzu Poznej sílu své mysli, kde má reálný záznam rozpojování neuronů.)
  • S negativníma myšlenkama se, děcka, neperte.
    Mnohem jednodušší a efektivnější je si myslet nové, lepší!

  • Nicméně si zároveň přiznejme, že ignorovat, co nám neslouží, ale zároveň nás to au au aúúúúú fakt bolí a přitahuje to naši pozornost, není jednoduché a nedal by to možná na první dobrou ani trénovaný buddhistický mnich. Takže na sebe buďte hodní a milí a jemní a něžní a odpouštějte si, když vám to nepůjde.
  • Zjednodušeně řečeno: Naše tělo, a to zejména náš mozek a naše srdce, vytvářejí kolem nás elektromagnetické pole. Toto elektromagnetické pole ovlivňuje jak to, jak se cítíme psychicky a fyzicky, tedy i naše zdraví, ale také to, co si přitahujeme z vnějšího světa kolem nás.
  • Je to proto, že si zkrátka přitahujeme to, co vyzařujeme. Proto tedy můžeme milionkrát toužit po zdraví, ale když nás to koleno setsakramentsky bolí a my z té bolesti nedokážeme odebrat pozornost, dostáváme jen víc bolavého kolene. Stejně tak je to s penězi: když cítíme ve všech buňkách tu pichlavou nespravedlivost z toho, že ostatní mají a my nemáme, nebo že my se tak snažíme a pořád nám ty peníze nepřicházejí – nedostáváme bohužel víc peněz, protože k těm my svou pozornost, myšlenky a energii nesměřujeme, ale dostáváme víc té pichlavé nespravedlivosti.

Když myslíme na to, jak nám svět křivdí,
dostáváme bohužel víc křivd a negativních věcí…

No a tím se dostáváme do toho našeho výchozího bodu: Mám na účtu 8 000 Kč, do konce měsíce ještě 20 dní, náklady jsou mnohem vyšší a mě to nebetyčně sere, že to tak je. Nadávám si, jak jsem neschopný/neschopná, ale zatím se mi nikdy nepodařilo se z tohoto bodu posunout dál. Chápu pointu toho, jak meditovat, jak vizualizovat, ale fakt fakt fakt nevím, jak si realisticky a uvěřitelně představovat to, co chci – a vlastně vůbec nevím, co chci… Co, kurva, s tím?

Mrkněte se na tento obrázek:

Jak si přitáhnout něco, o čem nevím, jak to vypadá.

Mezi vámi a vysněným bohatstvím je celá hora. Takže je úplně jasné, že vy na ten pytel peněz nebo cokoli jiného, co pro vás bohatství ztělesňuje, ani nemůžete vidět, a tudíž si ho fakt ani nemůžete představit.

Jak překonat horu mezi vámi a vaším snem?

Jaké jsou cesty, abyste svou hojnost/zdraví/partnera aj. začali vidět:

1) Vylézt na horu = makat, makat, makat a třeba tam časem dojdete = možnost, která někdy funguje, ale rozhodně je časově i energeticky náročná, zdlouhavá, otravná a moc si v ní nevěříte, protože v minulosti vám to stejně nefungovalo atd.

2) Obejít horu = mno, možná by to taky šlo, ale tohle je ještě zdlouhavější a hora má často tu vlastnost, že čím víc se ji snažíme obejít, tím je vyšší, širší a delší.

3) Nechat horu prostě zmizet = ideální, ale taky nejhůř představitelné řešení.

 

Ale právě tady u bodu 3 bych se chtěla zastavit a dát vám pár praktických a dobře uchopitelných a realizovatelných tipů:

Pamatujete si z dětství, jak se vám všechny kopce zdály strašně vysoké a dneska je máte skoro za rovinku? Je to tím, že jste vyrostli. A stejně tak rosteme i v tom, co si dokážeme dneska představit a před pár lety to nebylo možné. Dávám konkrétní osobní i globální příklady:

  • Dřív si lidé nedokázali představit, že bude možné létat. Dnes vymýšlíme další a další způsoby, jak je možné létat a jak rychle je možné se přemístit z jednoho místa na druhé a dokonce se dostat do Vesmíru.
  • Ještě před pár lety byly mobilní telefony tak těžké krabice, že jste na ně málem potřebovali nosiče. Dneska máte spoustu z těchto funkcí v „obyčejných“ hodinkách.
  • Před 8 lety jsem si nedokázala představit, že bych napsala vlastní knihu. Za těch osm let jsem jich ale napsala už 6 a s každou další je to lehčí a rychlejší a naprosto jednoduše představitelné – celý ten proces od myšlenky až ke knize, kterou fyzicky držím v ruce.

Znamená to tedy, že sami od sebe rosteme a staré výzvy už pro nás nejsou výzvami. Staré kopce jsou pro nás rovinkami a my se lehce můžeme rozhlížet až k horizontu a vidět vše, po čem toužíme a za čím chceme jít.

Naše staré výzvy už nejsou výzvami

Jak v životě rosteme, staré hory se stávají malými kopečky
a staré výzvy jsou nuda, chceme víc…

Už ale taky slyším, jak mi namítáte, že tohle se týká věcí, které už dobře znáte, zažili jste je, získali jste nějakou zkušenost… Ano, to je pravda, u těch je to lehčí. Vy ale můžete využít znalost toho, co jste už (úspěšně) dělali, i v jakékoli jiné oblasti. Opět dám příklad:

  • Když jsem vydávala první knihu svého nakladatelství, byla to audiokniha Vědomý business. Neměla jsem vůbec žádné zkušenosti s natáčením, a přesto moje touha byla tak veliká, že jsem do toho šla a povedlo se to a dodnes na to vzpomínáme, jak krásný čas jsme si při natáčení užili. (To jsem lezla na Mount Everest, a bez kyslíku, 8 849 m n. m.)
  • Když jsem pak vydávala první tištěnou knihu, opět to bylo něco úplně nového, ale protože jsem věděla, že už se mi podařilo vydat audioknihu, věděla jsem, že se mi to podaří i s knihou tištěnou. (To už byl „jenom“ Mont Blanc, 4 809 m n. m.)
  • Všechny ostatní knihy už jsou piece of cake, pan comido, zkrátka brnkačka. (A to je Mont Kleť, 1 087 m n. m., na kterou si takhle večer vyběhnete, abyste měli krapet pohybu;-))

A co myslíte, ze které knihy mám největší zážitky? No z té první a z té druhé… Všechny ty ostatní mám taky ráda, ale emočně nejsilnější, a tudíž nejvíc zapsané v mém mozku, byly ty první – a s láskou vzpomínám na všechna „protivenství“ na cestě k nim, kolik mne toho naučila.

Nejvíc vzpomínáme na ty výzvy,
se kterými máme spojené nejsilnější emoce.

Platí tedy: že jakmile jste jednou v čemkoli uspěli, tento úspěch můžete ve své hlavě převést na cokoli dalšího. Pokud jste tedy celou školku měli jednu velkou lásku a skvěle vám to klapalo, tak tento úspěch můžete vzít a převést ho i na svůj dlouho očekávaný vztah:

Jaké to v té školce bylo? Jednoho dne stál/a ve dveřích a vy jste věděli, že je to on/a. Od té doby jste si hráli jenom spolu a na procházky jste chodili ruku v ruce… Bylo to krásné, bylo to plné motýlků v břiše, celý svět byl jedna hra, radost a smích…

Jaká byla vaše první láska?

A tím jsme se velmi elegantně dostali k dalšímu bodu: Objevili jsme, že sice možná nemáte konkrétní představu toho, že by vaše láska měla být hubená, vysoká, prsatá, vysmátá, bohatá, s harleyem nebo s domem se zahradou, ale už z dětství nebo z jiného okamžiku života máte jasný zážitek emocí, které chcete s partnerem prožívat: Motýlky v břiše. Svět a život je radost. Láska je hra, smích a legrace…

A to je přesně to, na čem už můžeme stavět, co nám vlastně „mizí“ celou tu horu a co nám partnera, peníze, dům, zdraví může přitáhnout až překvapivě rychle: jsou to emoce, které chceme zažívat.

A celá ta pointa je v tom, že je zažíváme už teď.

Většinou ten emoční zážitek toho, co je naším snem a přáním,
už máme a můžeme se k němu vrátit!

No a jak to konkrétně funguje (a promiňte mi ta ostřejší slova, ale kdo zažil, ví že to přesně tak je;-))):

Medituju, vizualizuju, stojí to za hovno. Ale nevzdám to, a druhý den jdu do toho znovu. Vzpomenu si na Káju/Elišku ze školky a na první pusu. Mozek sáhne do starých šuplíků a vyhodí tu emoci motýlků v břiše…. Ááááá, to je slast! Trvá to ale jenom krátce, protože hned si vzpomenu na to, jak mě štve, že jsem sama/sám. Zbytek meditace znovu stojí za hovno, ale ty tři vteřiny motýlků jsou pokrok!

Další den se k meditaci nedostanu a další den taky ne. Po týdnu bez meditací moje nálada začíná klesat pod bod mrazu. Když jsem psychicky i fyzicky zase velmi slušně v prdeli, vzpomenu si, že mi na to zabírala meditace. Medituju a je to výborné. Vzpomenu si nejen na Káju/Elišku, ale i na podobné zážitky ze střední a udržím se v těch energiích už celých 30 vteřin!!!

Další den mám celý fajn, a tak medituju znovu a je to lepší… Tak jde den za dnem a mě se vynářejí další a další střípečky toho, co je láska a jak ji chci prožívat… No nebylo nejlepší dostávat bezpodmínečnou lásku od svého psa? Něco takového bych chtěl/a zažít i se svým vysněným protějškem, teda vyjma toho skákání a olizování obličeje.

Začínám si dávat 6fázovou meditaci i ráno, kde je jedna část zaměřená přímo na prožívání lásky a další na prožívání budoucnosti. Některé dny to pořád stojí za hovno a nejde mi to se naladit, ale v jiných dnech jsem tam lusknutím prstu a moje schopnost prožívat lásku v oblasti hrudníku roste a sílí.

Po dvou měsících si všimnu, že je se mnou něco jinak, že jsem přestal/a mít depky. To mě ještě víc ponoukne k tomu, abych meditoval/a dál. Pořád ale nikde nikdo, pořád jsem sám/sama. Snažím se na to nemyslet, ale přiznejme si, pořád mě to sere. Ale už míň.

Medituju dál. Jednoho dne pocítím záblesk ještě něčeho silnějšího. Těžko se to popisuje, ale najednou vím, že tu na tom světě nejsem sám/sama. Že je tu ještě něco většího, co je vždycky se mnou a prostupuje to každou mou buňkou. V tu chvíli se začnu zajímat mnohem víc o vztah mezi mnou a touto silou (Vesmírem, Bohem, Bohyní, Kvantovým polem, Inteligentní láskou a láskyplnou inteligencí) a zapomenu na hledání partnera…

Cítím čím dál víc, jak jsem celistvý/celistvá a jak mi nic nechybí. Je mi vlastně jedno, jestli jsem sám/sama. Vlastně nás vidím: budujeme si společné bydlení, těšíme se na děti, přemýšlíme dokonce o společném podnikání. Všechny ty vize, které jsem nešlo vidět za tou obrovskou horou, se mi začínají postupně objevovat a jsou pro mne představitelnější a představitelnější. A je mi jasné, proč nebylo možné je vidět, nebyl/a jsem tím člověkem, kterým jsem teď. Až teď jsem vyrostl/a dostatečně na to, aby se mi ukazovaly a byly pro mne reálnější a reálnější.

A pak jednoho dne jdu na setkání s dávnými kamarády a mezi nimi je on/a…

Happy end je ve vašich rukách, či lépe hlavě...

Tahle story je pochopitelně smyšlená, ale z reálných příběhů, které se velmi podobně opravdu staly. A podobné příběhy bych vám mohla vyprávět i o penězích, vysněném bydlení, dvojčatech, když touha po dítěti byla opravdu velká;-)) nebo uzdravených myomech, nádorech či depresích (to jmenuju jen pár z mé reálné cyklické praxe).

 

Shrnu vám to tedy ještě jednou:

1) Nenadávejte si, že vám při meditaci nejde nic pozitivního cítit, vidět, zažívat. Je to normální. Určitě to tak má i Joe Dispenza a tipla bych si, že i dalajláma;-)

2) Prosím, jen u těch meditací vytrvejte a dělejte je nejlíp každý den (proč to dělat z medicínského a neurovědného hlediska možná rozepíšu v jiném článku, ale hodně o tom Joe Dispenza např. zde). Dalo by se zjednodušeně říci, že meditace je pro vaši mysl i tělo jako pití vody – tu taky musíte mít každý den.

3) Netrapte se detaily toho, jak by měla vaše budoucnost vypadat. Zaměřte se na emoce, které v ní chcete prožívat a prožívejte je ve svých emocích už teď.

4) Zdroje těchto emocí hledejte klidně ve své (pozitivní) minulosti, v (romantických) filmech, knihách a jiných příbězích, inspirujte se od svých kamarádů nebo vzdálenějších známých – a postupně prodlužujte čas, po který jste schopni v těchto emocích setrvávat.

5) Na nic netlačte. Ani na zhmotnění svého snu, ani na to, že každá meditace musí být perfektní. Shoduju se s Joem, že mnohé z mých meditací, o kterých jsem si myslela, že stály za starou belu, měly pak v reálu největší efekt. Fakt. Už se mi to stalo tolikrát, že vůbec nehodnotím, jestli se mi ta meditace a vizualizace povedla nebo ne.

Některé z mých subjektivně „nejhorších“ meditací
mi přinesly objektivně největší a nejlepší výsledky!

6) Jakmile se bude zlepšovat a zvětšovat vaše schopnost prožívat tyto emoce, bude jich přibývat, budou se množit, budou delší, budou se vám odehrávat i v reálném životě (nezapomeňte cítit vděčnost, když se tak stane, tím tomu ještě napomůžete) – a vy budete svůj sen vidět v konkrétnějších a konkrétnějších obrysech, které jste předtím přes tu horu prostě vidět nemohli.

7) A až se váš sen zhmotní, zjistíte jednu věc: celé se to spustí nanovo! My totiž nikdy nepřestáváme snít, nikdy nepřestáváme růst, nikdy nepřestáváme si dávat výzvy, nikdy, nikdy, nikdy.

 

Takže: Nevzdávejte to! Nikdy! Cokoli chcete, je možné, i když si to dneska nedokážete představit!

S láskou
vaše Sofi

 

ŽIJTE (s) CYKLEM A ŽIJTE SVÉ SNY!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Cyklická žena, s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje