text © 2018 Slávka Frančíková / foto © archiv Cyklické ženy®
Tak trochu jiný příběh odehrávající se daleko za hranicemi našeho medového království.
Před dvěma týdny jsem se vrátila z (cyklické) pouti a stále ještě ve mně doznívají pocity vydatného štěstí. Putování po vlastech Českých i neČeských miluji. Jsou pro mě zdrojem poznání a inspirace. Nalézám v nich nová přátelství a udržuji v kondici své tělo, mysl i duši. Jsou hodně i o limitech. Kolik si mohu dovolit přečerpat a kde mám naopak ještě rezervu.
Cesta naplněná hlubokými vhledy, novým přívalem ženské energie a rituálním obřadem k podstatě své duše začala v místech torza bývalého kostela Svatého Víta na okraji obce Habří. Prostor s mystickou atmosférou, kde podle staré legendy pramenila zázračná voda. Od malička mě přitahují místa opředená bájnými pověstmi a protkaná lidskými příběhy, z nichž lze čerpat moudrost a ponaučení.
Co je cyklická pouť a v čem je tak neobyčejná?
Když jsem objevila svůj CYKLICKÝ SVĚT, začala nová etapa mého života. Všechno se najednou zdálo (a zdá stále) tak snadné, jednoduché, překonatelné a povzbudivé. Předem vím, jak budu fungovat. V čem budu vynikat, jaké budou mé silné stránky a naopak, kdy mám ty slabé podpořit.
Žiji v každém ročním období tak, jak plyne. Pochutnávám si na plodech, které příroda nabízí a dodává ze svých rajských zahrad. S láskou a vášní se odevzdávám jejich síle a vlivu. Jsou pro mne přírodní medicínou, palivem a čistým lékem na štěstí, zdraví, pohodu a harmonii.
Být cyklická a nechávat se unášet na vlnách svého přirozeného ženství je o nalezení svého vnitřního obrovského potenciálu. Žít cyklicky znamená žít svobodně. Když vím, že mohu důvěřovat svému měsíčnímu cyklu, získávám kontrolu nad svými strachy a dovoluji sama sobě žít ve štěstí a hojnosti.
Cyklická pouť je zdrojem inspirace nalezeným v přírodě a komunitě stejně naladěných žen. Krásná krajina Blanského lesa dává možnost alespoň na okamžik zapomenout na starosti všedních dnů a donutí rozhýbat tělo a uvolnit mysl. Pomáhá napojit se na svou vnitřní sílu a pohlédnout do zákulisí svých tajných snů.
Cyklická pouť mýma očima
Cyklická pouť je o ženách a prostoru kolem nich. O harmonii, relaxaci, moudrosti a vědomí vlastního bytí. Je vedena laskavým přístupem a přátelská atmosféra celé akci dodává pocity uvolnění a potřeby sdílení vlastního příběhu.
Je neděle ráno a já mám před sebou celý nádherný den jen pro sebe. Usedám do auta a vnímám, jak se mi derou slzy do očí, když nastává loučení. To je jeden z mála okamžiků v životě, kdy odjíždím sama a rodinu nechávám doma. Uvědomuji si vzácnost této chvíle a nechávám ji postupně pronikat svou myslí až k srdci.
Cítím někde hluboko uvnitř, že ten den bude prostě výjimečný.
Důvěřuji sama sobě, své intuici a teď především navigaci, do které jsem vložila všechnu svou jistotu v dojezd do správného cíle. Blanský les je pro mě velikánskou neznámou. Název znám jen ze stránek atlasu a příručky o cestování po jihu Čech. Párkrát jsem na Českobudějovicko zavítala, ale tato část chráněné krajinné oblasti mně zůstala doposud utajena.
Projíždím malebnými částmi Šumavy, kudy mě vede spolehlivý navigační systém, po cestách téměř liduprázdných a končinách, které vidím úplně poprvé v životě. Je časné ráno a všechno co míjím kolem sebe se teprve probouzí. Rodí se nový den a s ním i nová dobrodružství.
Krátce po deváté přijíždím na místo určení… Habří. Není možné přehlédnout kapličku a na ní navazující dlouhou kamennou zeď stoupající vysoko do rozložitých korun stromů. Otevírám svého cestovního průvodce a listuji na tu správnou stránku. To, co se ukrývá uprostřed čerstvě posekané louky jsou pozůstatky starého kostela Svatého Víta s kapličkou. O pár minut později se ocitám v areálu kostela samém.
Na desátou přijíždí další dvě úžasné ženy. Sofi – průvodkyně po krajině ženské cykličnosti a Kačka – lektorka tance a cyklická máma v jednom. Vydáváme se společně na cestu vzájemného sdílení.
Na první zastávce před zdí původního kostela se třemi gotickými okny si píšeme na kousek papíru to, co si chceme z dnešního výletu odnést. Je toho tolik, že ani nevím, co napsat dříve. Pak zavřu oči, zhluboka se nadechnu a prostoupím do svého nitra. Tam nalézám otázku k tomu, na co již dlouhou dobu chci znát odpověď. A tak píši a papírek pečlivě složím a vkládám do kapsy od bundy.
Pokračujeme dál po strmé kamenité stezce do hloubi lesa. Všudypřítomné ticho občas protkané líbezným ptačím zpěvem je léčivým balzámem pro duši a tělu dodává výživný náboj nové energie.
V jemném rytmu osobního koučinku se dostáváme na posvátné ženské místo k pramenu chladné vody ústící do malé studánky na jejímž břehu si uspořádáváme polední piknik.
Spjaté s prostorem, s přírodou a napojené sami na sebe si užíváme teplých slunečních paprsků, podmanivou vůni lesa a popíjíme čisté pramenité vody prýštící z hlubin lůna zdejší přírody.
Nejsilnějším zážitkem pro mě byl rituální obřad o nalezení odpovědí na to, proč jsme se na cyklickou pouť vydaly. O obyčejnosti BYTÍ a důvěře ve vlastní intuici.
Nastal čas vytáhnout z kapsy papírek s napsaným přáním. Nad plamenem svíčky jsem ho spálila a popel poslala po vodě. Odpověď jsem nalezla ve svém vnitřním království, které vždycky ví, co je správné a kudy vede moje další cesta vpřed.
Završením celodenní akce byla návštěva tajuplného hradu v Kuklově. Nedokončená stavba vykukující ze sklaní vyvýšeniny je opředena dalšími záhadami a láká ke své návštěvě poutníky z celého širého kraje. Vznešenost celému areálu dodávají vesnické domky přirozeně vestavěné uvnitř do pozůstatků zdí klášterních budov. Dozvídám se také, že se zde v roce 1967 natáčel český film Údolí včel režiséra Františka Vláčila.
První myšlenka, co mě napadá, když kráčím po vydlážděném chodníku vedoucím ke kamennému oltáři je ta, že tento prostor je místem společného sdílení a vstupu do nové etapy života. Ačkoliv ze silných kamenných zdí čiší chlad, přesto mě zde zahřívají pocity štěstí a uvolnění.
Je pozdní odpoledne a nastává čas loučení. Objímání a krásná slova na závěr jsou pohlazením a vytvořením silnějšího pouta mezi námi ženami. S posledním ohlédnutím se vydávám domů. Děkuji oběma ženám a také sama sobě za den naplněný jemností, originalitou a jedinečností. Na den, který se stal nezapomenutelným.
(převzato z medového blogu Slávky Frančíkové)
TERMÍNY POUTÍ 2019:
9. června / 14. července / 11. srpna / 15. září 2019
POUTĚ JSOU VŽDY PRO MAXIMÁLNĚ 4 ŽENY,
proto s objednávkou neotálejte!
ŽIJTE (s) CYKLEM A VYRAZTE S NÁMI NA POUŤ!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
