Blanka Vun Kannon: Jak být šťastná a plná sil

text © 2019 Blanka Vun Kannon / foto © archiv Blanky Vun Kannon

Blanka Vun Kannon – Návrat domů

Ráda bych s vámi sdílela svůj příběh, abyste měli možnost nahlédnout pod pokličku toho, jak se stalo, že jsem tak nadšenou propagátorkou harmonického života.

Jednoho dubnového rána roku 2006 jsem se probudila a myslela, že umírám. Strašně silně mi bušilo srdce a nemohla jsem se vyčerpáním dostat z postele. Žila jsem tehdy sama, a tak mi nezbývalo nic jiného než ležet a čekat, co se stane… Bušení srdce naštěstí po nějaké chvíli přešlo. Byla jsem z nejhoršího venku, ale psychicky značně otřesená. Panebože, co se to se mnou děje?

Moje první vzpomínka na to, že se cítím opravdu unavená, je z vysoké školy. Jako dobrovolník jsem tehdy pracovala téměř na plný úvazek v jedné studentské organizaci, kde jsem se starala o zahraniční studenty, kteří přijeli do Čech na praxi. Vždycky mi dělalo velkou radost pomáhat druhým. Ale v průběhu let se stalo něco, co z radostné pomoci udělalo vyčerpávající program. Přestala jsem si vážit svého času a energie. Míň a míň jsem vnímala své potřeby. A to i ty velmi základní, jako je potřeba kvalitního spánku nebo útulně zařízeného domova. Jako bych se postupně od sebe odpojovala… […]

V mém životě bylo hodně akce, dynamiky a cílů. Zoufale ale scházel čas na regeneraci, reflexi a prosté bytí. Dávala jsem ze sebe všechno a zapomněla na to, že taky musím čerpat, dobíjet. Mé vnitřní palivo se začalo dostávat na kriticky nízkou úroveň. Nevěnovala jsem tomu dostatečnou pozornost a naivně doufala, že se to samo nějak časem spraví.

Životní styl zaměřený na neustálý výkon a minimum odpočinku si po 10 letech začínaly brát na mém ženském organismu svou daň. […]

Pár dnů po návratu z Portugalska do New Yorku přišlo to osudné dubnové ráno s bušením srdce, kdy jsem se navíc vyčerpáním nemohla dostat z postele. Slíbila jsem si, že se to už nikdy nesmí opakovat. Jenže za pár měsíců jsem zažila stejnou situaci. A za několik dalších podobnou. Tehdy jsem si nedokázala připustit, že se stavy naprostého vyčerpání stávají v mém životě normou. Že nad tím nemám kontrolu. Svou vnitřní hodnotu jsem postupně víc a víc založila na schopnosti plnit ty nejnáročnější úkoly v nadprůměrné kvalitě v nerealisticky krátkých termínech. Nikdy jsem si nemyslela, že bych někdy mohla propadnout závislosti, lpění na něčem destruktivním. Jenže moje práce mě ničila a já jsem nedokázala říct ne. Splnit úkol pro mě bylo důležitější než moje vlastní zdraví. […]

Mnohokrát jsem chtěla z toho rychle rozjetého pracovního vlaku vyskočit. Zapřísahala jsem se, že teď už opravdu skočím. Ale nešlo to. Jako by mě drželo nějaké neviditelné pouto. Jako bych měla nohy svázané kovovými řetězy. Ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem je svou vlastní silou rozetnout. Byly silnější než moje tehdejší já.

Jednou večer mi doma přišla pod ruku černobílá fotka z oslavy mých 4. narozenin. Tu fotku jsem předtím viděla mnohokrát. Měla jsem ji ráda, nicméně jsem jí nepřikládala žádnou větší důležitost. Seděla jsem v kuchyni u stolu a dlouze se na tu fotku dívala. Podrobně jsem si prohlížela tu rozzářenou tvář čtyřletého děvčátka s dortem a svíčkami. A najednou jsem ucítila, že ta holčička je pořád ve mně. Ta holčička — TO JSEM JÁ NYNÍ! Z té fotky ke mně promluvila má esence. Dívala jsem se do očí své duši. […]

Ta fotka dokázala zázrak — znovu zažehla skomírající plamen v mém srdci. Dodala mi odvahu odhodlat se k činu. Strach, že nebudu vědět, kdo jsem, když za mým jménem nebude má firemní pozice, že nebudu nikam patřit, že ztratím svou hodnotu, se rozplynul. Kovové řetězy, které mi předtím svazovaly nohy a nedovolovaly odejít, povolily. Výpověď jsem dala s lehkým srdcem. Můj vnitřní plamen byl znovu zažehnut a já měla sílu odejít.

Po čtrnácti letech intenzivního pracovního života jsem se 1. října 2010 probudila s tím, že nic nemusím. Byl to skvělý pocit! Netušila jsem, co mě čeká. Jen jsem věděla, že je potřeba jít dál a objevit, jak žít jinak, šťastněji, radostněji, aby mě to nevyčerpávalo. Věřila jsem, že to objevím, i když jsem zatím netušila jak.

* * *

ZAJÍMÁ VÁS, CO NÁSLEDOVALO?

JAK BLANKA DOKÁZALA ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT?

Tento text je úryvkem z Blančiny knihy
Návrat domů: Jak být šťastná a plná sil ve 21. století
a vy si z ní můžete ještě víc přečíst zde.

Kniha Návrat domů popisuje Blančinu cestu za životním klidem, rovnováhou a harmonií, ale nejen to! Zároveň obsahuje desítky velmi praktických cvičení, tipů a rad, jak i vy můžete vykročit z „krysího závodu“ nekonečných povinností, jež vás ubíjejí, vyčerpávají a stresují, a vydat se na cestu, ve které vás podporuje vaše Duše i sám Vesmír (Bůh, Bohyně…) a vy se na ní cítíte samy sebou, spokojené, šťastné a plné energie, sil a optimismu.

Blanka Vun Kannon – Návrat domů

Chci si knihu rovnou objednat!


Blanka Vun Kannon inspiruje druhé, jak si vytvořit harmonický domov i život pomocí vlastní intuice a vnitřní moudrosti. Autorka e-booku Feng Shui jako klíč ke štěstí, lásce a harmonii a knihy Návrat domů: Jak být šťastná a plná sil ve 21. století.

Certifikovaná poradkyně feng shui, Soul Coach a lektorka působící v USA a ČR. Je dlouhodobou studentkou americké léčitelky s indiánskými kořeny Denise Linn, jejíž učení předává dál.

Blanka založila vzdělávací platformu Škola HARMONIE a do Čech přinesla také program Soul Coaching. Se svým manželem Davidem žije ve státě New Jersey a několikrát za rok přijíždí do České republiky.

 

ŽIJTE (s) CYKLEM A V HARMONII!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Vědomý svět s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje