text © 2016 Blanka Vun Kannon / foto © archiv Blanky Vun Kannon a pixabay.com
Psal se únor 2010 a já se cítila mizerně. Měla jsem pocit, že zrazuju sama sebe. Byly to tři roky, co jsem si svatosvatě slíbila, že odejdu z práce, která mě ničila. Tři roky uběhly jako voda a já pořád seděla u toho stejného kancelářského stolu… I když jsem dala sama sobě slib, že změním svůj život, skutek utek.
Nenechat nikdy nikoho ve štychu
Celý život jsem si zakládala na tom, že držím slovo, které jednou dám. Všichni kolem mě se tak mohli na 100 % spolehnout, že co jednou slíbím, to udělám. Fungovalo to perfektně. Byla jsem naprosto spolehlivá v práci, kamarádka, sestra, dcera, sousedka i parťačka.
Díky své spolehlivosti jsem byla velmi oblíbená. Manažeři mě chtěli na své projekty. Věděli totiž, že je nikdy nenechám ve štychu. A nenechala jsem. I když mě to stálo mnohdy obrovské přemáhání a popírání sebe sama.
Ve svém nadšení pro plnění závazků vůči druhým jsem si ale nevšimla jednoho podstatného detailu: Sliby dané sama sobě jsem naopak docela často porušovala…
Kolikrát jsem si slíbila, že například dnes už opravdu půjdu domů z práce nejpozději v 7 hodin večer, abych se o desáté večerní přistihla, jak pořád sedím v kanceláři a tvořím něco pro šéfa, které to fakt nutně a náhle na zítra potřebuje; každý druhý víkend budu trávit doma, abych zpětně za několik měsíců zcela vyčerpaná zjistila, že jsem doma nebyla ani jeden víkend; budu držet úplňkový půst, abych v den úplňku konstatovala, že teď se to teda vůbec nehodí a dám se do toho příště (tj. při dalším úplňku).
Když v neděli večer zvonil mobil
Kde byl problém? Všichni kolem mě mi připadali důležitější než já sama.
Naučila jsem se upozaďovat své potřeby. Obětování se pro druhé jsem považovala za správné. Divila jsem se, že spousta jiných lidí má svůj život daleko více pod kontrolou. Že když řeknou, že jdou domů z práce v 5 večer, tak také v 5 večer odejdou.
Postupně jsem začala cítit hořkost… Vadilo mi, že mi moji šéfové běžně volali v neděli večer a chtěli nutně řešit pracovní záležitosti. Zatímco já si chtěla dát vanu nebo jít brzo spát. Netušila jsem, co s tím. To, že jsem třeba nemusela vůbec ten mobil zvednout, když se na displeji objevilo známé pracovní číslo, mě vůbec nenapadlo…
Stále více mi vadilo, že mě moje okolí nerespektuje.
Jak by taky ale mohlo, když jsem já nerespektovala samu sebe?
Řekněte „ano“ sami sobě
Dnes už zpětně vidím, že jsem si opravdu všechny ty nemilé situace způsobovala sama.
Chtěla jsem pomáhat ostatním, ale nedokázala jsem pomoct sama sobě. A paradoxně jsem samu sebe dostala do stavu úplného vyčerpání. A tak jsem se musela vážně zamyslet, co začít ve svém životě dělat jinak. Musela jsem se naučit říkat ostatním vlídně „ne“. A díky tomu jsem sama sobě konečně mohla říct „ano“.
Postupně jsem svoje myšlenkové svaly a desítky let zažité vzorce chování úspěšně přeprogramovala. Tak, abych si dokázala udržet své hranice.
Jeden malý závazek vůči sobě
A jak to máte vy? Umíte držet slovo, které dáte sami sobě? Pokud cítíte, že to není vaše nejsilnější oblast, zkuste následující cvičení: Dejte sami sobě 1 malý závazek a dodržte ho po dobu 28 dní. Může to být například něco jako:
- vypiju denně 5 sklenic vody,
- budu 5 minut cvičit ráno jógu,
- každý den vytřídím 1 věc, která mi už k ničemu není,
- naučím se 3 nová slovíčka do italštiny,
- půjdu spát o půl hodiny dřív, než běžně,
- budu 10 minut denně posilovat s činkama,
- každé ráno si dám na lačno vodu s citrónem.
TIP: Mějte svůj závazek na očích: Ideální je si tento svůj malý závazek někam napsat, kde ho dobře každý den uvidíte. Každý den je nový začátek a tak i každý den tento svůj závazek vůči sobě obnovíte.
A když se náhodou stane, že jeden den svůj závazek nesplníte, nervěte si kvůli tomu vlasy! Raději zreflektujte situaci, proč jste se k němu nedostali…
Poučte se z toho a další den se znovu zvesela pusťte do svého závazku. Váš šťastný život a vnitřní rovnováha za to stojí!
Rada na závěr – vnitřní inventura
Osvědčil se mi tento postup: Než přijmu vůči druhým nový závazek, udělám si vnitřní inventuru. To znamená, že se ptám sama sebe, 1) jestli tento potenciální nový závazek opravdu můžu druhému dát a chci mu dostát; 2) jestli to nebude znamenat porušení něčeho, co je pro mě důležité.
„Člověk to není páčka, kterou si kdo chce mačká,“ zpívá se ve známé písničce Jarka Nohavici. Já jsem se sebou docela dlouho mačkat nechala. Docela jistě vím, že mi to štěstí nepřineslo.
Dnes už ctím sliby dané sobě stejně jako sliby dané druhým.
P.S.: Z té práce jsem nakonec odešla. Stačilo si srovnat priority a dát samu sebe na první místo.
článek byl převzat z blogu Blanky Vun Kannon Škola Harmonie
Chcete toho ještě víc?
Chcete objevit pár jednoduchých věcí,
které vám pomohou změnit váš život?
Stáhněte si tohoto skvělého Blančina průvodce
5 věcí, které vám pomůžou změnit váš život!
Ano, tento návod si chci okamžitě stáhnout!
Blanka Vun Kannon inspiruje druhé, jak si vytvořit harmonický domov i život pomocí vlastní intuice a vnitřní moudrosti. Autorka e-booku Feng Shui jako klíč ke štěstí, lásce a harmonii a knihy Návrat domů: Jak být šťastná a plná sil ve 21. století.
Certifikovaná poradkyně feng shui, Soul Coach a lektorka působící v USA a ČR. Je dlouhodobou studentkou americké léčitelky s indiánskými kořeny Denise Linn, jejíž učení předává dál.
Blanka založila vzdělávací platformu Škola HARMONIE a do Čech přinesla také program Šťastnější za 28 dní – Soul Coaching. Se svým manželem Davidem žije ve státě New Jersey a několikrát za rok přijíždí do České republiky.
Blance můžete psát své dotazy na: blanka@skola-harmonie.cz.
Objednejte si u nás hned teď
Blančinu knihu Návrat domů!
ŽIJTE (s) CYKLEM A ŘÍKEJTE „ANO“ SOBĚ I SVÝM SNŮM!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář