text © Arne Rubinstein / překlad © 2019 Jiří Lněnička / foto © pixabay a archiv Cyklické ženy, s.r.o.
KAPITOLA 5
S výchovou dospívajícího syna nemůžete začít až ve chvíli, kdy přijde do puberty
Stephenovi je čtyřicet čtyři let. „Když jsem byl malý, připadalo mi, že je táta pořád jenom v práci. Brzy ráno odcházel, a když jsem šel večer spát, často ještě nebyl doma. O víkendu vysedával hodně ve své pracovně, s výjimkou sobotního odpoledne, kdy si chodil s kamarády zahrát golf. Se mnou trávil opravdu jen velmi málo času. Myslím, že se nikdy nepřišel podívat na žádný můj trénink ani zápas a nebyl ani na jednom z mých školních vystoupení.
Když mi bylo asi patnáct, měl jsem ve škole průšvih. S dalšíma klukama jsme si udělali volný den a místo do školy vyrazili na pláž. Jenže nás načapali, a protože to byla soukromá škola, kde se takové věci rozhodně netolerovaly, bylo kolem toho velké haló a ředitel volal rodičům. Táta přišel domů dřív a zavolal si mě do pracovny, kde mi začal dělat přednášku. Seděl za pracovním stolem a vykládal mi o tom, jak je důležité se ve škole dobře učit, aby člověk později mohl mít slušnou práci, jak on sám tvrdě pracuje a tak pořád dokola. Stál jsem tam a byl jsem na něj naštvaný. Kdo vůbec je tenhleten člověk, že mi tady najednou dělá kázání, jak mám žít svůj život, když o mně skoro nic neví? Vlastně jsem byl na něj rozzlobený už dlouho, ale tohle byla opravdu ona poslední kapka. Dopadlo to tak, že jsme začali jeden na druhého řvát a táta nakonec prohlásil, že mám odteď zaracha na půl roku (či nějakou takovou směšně dlouhou dobu). Nikdy na to nedošlo, protože já jsem si stejně chodil, kam jsem chtěl, a on tam ani nebyl, aby s tím něco udělal – a máma se do toho nechtěla moc montovat. Tehdy jsem ztratil hodně respektu, který jsem k němu do té doby měl.“
Úplně stejné chyby se bohužel dopouští nejeden otec v domnění, že i když nebývá moc doma nebo není v synově životě příliš aktivní, pokud se něco začne dít, prostě do toho jednoduše vstoupí a udělá naráz ve všem pořádek. V této fázi je však už příliš pozdě a syn už žádné vaše přednášky o tom, jak by měl žít svůj život, poslouchat nebude.
Dokud je váš syn malý, musíte si být vědomi dvou důležitých věcí:
1. Že vás sleduje a bude vaše chování kopírovat – teď, ale i později ve svém životě.
2. Že to, jakým rodičem jste, když je ještě malý, zásadně ovlivní vaše možnosti zůstat s ním ve spojení i ve chvíli, kdy začne dospívat.
Patrickovi je jednačtyřicet a má svůj vlastní softwarový business. „Když jsem vyrůstal, měl jsem úžasnou mámu. Mezi její neoblíbenější věty patřilo: ‚Ze všeho nejdůležitější je rodina. Až budeš jednou umírat, nebudeš si říkat: měl jsem trávit víc času v práci.‛ Téměř u každé večeře jsme proto byli všichni pohromadě a každý měl prostor říct, jak prožil dnešní den. Máma se velice ráda dívala, jak sportuju, a skvěle vycházela i s mými kamarády. Všichni mi vždycky říkali, jakou mám super mámu.
Teď mám děti i já a vidím, jak moc mě její přístup ovlivnil. Snažím se, abych byl určitě doma na večeři včas a spoustu věcí děláme jako společně. Máma je dodnes velice důležitou součástí naší rodiny a moje děti „babi“ prostě milují a jsou moc rády, když s ní můžou být. Tolik jsem se toho od ní naučil! A často, když nad něčím váhám, si položím otázku: co by teď asi udělala máma?“
Pětatřicetiletý Elliot pracuje jako automechanik. „Jednou z oblíbených hlášek mého otce bylo: ‚Nekoukej, co dělám já, a dělej, co ti říkám!‘ Strašně jsem tuhle větu nenáviděl, protože mi připadala špatná a hrozně nefér. Taky říkával: ‚Pravidla tady určuju já. Na mě se ale nevztahujou.‛ Měli jsme spolu hodně konfliktů. Nesnášel jsem, když mi dával zezadu pohlavek, třeba když jsem odmlouval mámě – prý k ní mám mít respekt. A potom se otočil a za pět minut jsem slyšel, jak jí nadává za nějakou úplnou pitomost, jako třeba že má moc propečený steak. Nejhorší na tom ale je, že se teď přistihuju, že se ke svým dětem chovám stejně. Onehdy jsem po práci dával lekci synovi o tom, jak je důležité žít zdravě, a kouřil jsem u toho cigáro a pil plechovku s Colou. Taky mám pěkných pár kil navíc. Viděl jsem, jak se na mě dívá. Viděl jsem v těch jeho očích sebe, jak se dívám na svého tátu – a to se mi ani trochu nelíbilo.“
Stalo se vám někdy, že jste něco dělali a přitom jste si uvědomili (možná s hrůzou), že už jste stejní jako váš otec nebo matka? Jednání a postoje rodičů mají na děti naprosto zásadní vliv: dítě neustále sleduje, co děláte, a v prvních letech života všechno přímo kopíruje – to dobré i to špatné.
V době, kdy jsem vyrůstal, hodně dospělých kouřilo. Jednou, mohlo mi být tak devět nebo deset, přijela nějaká návštěva a já jsem po večeři ukradl pár cigaret, které mí rodiče pro hosty připravili. Na druhý den, když jsme šli se sestrou jako vždy venčit psa, jsme se nevydali obvyklou trasou a místo toho jsme se schovali v křoví a kouřili cigarety. Vlastně jsme to jenom zkoušeli, protože jsme se při jejich kouření hrozně rozkašlali – a tak jsme se jen tak drželi za ruce a tvářili se, že jsme „dospělí“.
U dětí kuřáků je pravděpodobnost, že budou jednou kouřit také, jednoznačně vyšší (a totéž platí pro děti alkoholiků a pití). Chování a postoje rodičů – dobré i špatné – mají zkrátka na děti přímý vliv. Pokud jsou naopak rodiče aktivní v nějaké komunitě nebo mají vášeň pro cestování, je vyšší šance, že i u jejich dětí to bude stejné.
Když mi bylo dvanáct, jeli jsme s otcem na hory lyžovat. On byl opravdový dobrodruh a někdy vyrazil ven, i když zuřila vánice a na svahu prakticky nikdo nebyl. Až se zdálo, jako by si to užíval tím víc, čím horší počasí venku bylo. Já se tam pokaždé vydal s ním a byl jsem šťastný, protože mít tátu jenom pro sebe pro mě hodně znamenalo. I dnes po těch letech, když vyrazím surfovat nebo na výšlap do buše a počasí se náhle změní a fučí vítr, je zima a prší, ovládne mě ten pocit radosti a vzrušení. Vzpomenu si na tátu a jak jsme spolu bývali na svahu.
Výrazný vliv na přístup mého otce ke mně mělo to, jak byl on sám vychován svým otcem, ten zase svým otcem – a tak to jde dlouhou řadu generací nazpět. Totéž platí o mé matce. To ve mně vytváří pocit velké zodpovědnosti: vědět, že co jako rodiče při výchově svých dětí děláme a jak se chováme, ovlivní nejen je, ale bude to mít dopad i na jejich děti, děti jejich dětí a tak dál. A protože se dítě naučí víc z našeho chování než z toho, co mu říkáme, nejlépe jej určitému chování naučíme tak, že se sami budeme chovat stejně.
Když je váš syn malý, chce vám být co nejvíc nablízku. Být nebo dělat něco s tátou (či mámou) bude jeho nejoblíbenější způsob trávení volného času – možná s výjimkou sledování televize a hraní počítačových her. Pro malého chlapce je nesmírně důležité cítit, že je milován, a mít co nejsilnější vazbu na své rodiče. Chce, aby ho drželi za ruku, mazlili se s ním, hráli si s ním a stokrát denně mu opakovali, že ho mají rádi a že je úžasný. Také si myslí, že všechno víte, dokážete vyřešit jakýkoli problém a budete tu pořád.
Jak vychovávat malého chlapce
Teorií správné výchovy dětí se už objevila spousta. Za časů královny Viktorie se například věřilo, že děti by sice měly být na očích, ale nemělo by je být slyšet. Při večeři měli chlapci a dívky na sobě ty nejlepší šaty a očekávalo se, že budou u stolu mlčet. V poválečném období byla zase zdůrazňována disciplína, dokonce existovalo pořekadlo „nezlomená rákoska, rozmazlené dítě“. Mnoho dětí i mladistvých tehdy dostávalo pravidelně výprask a ten byl vnímán jako přiměřený, ba nutný výchovný prostředek, pomocí kterého se děti měly naučit základní životní lekce.
Pak přišlo v 60. a 70. letech období hippies a někteří rodiče měli pocit, že by jejich děti žádné hranice mít neměly a měly by mít možnost dělat, co je baví – aby se mohla naplno rozvinout jejich kreativita. Často se tak daly tyto děti spatřit pozdě v noci na večírcích, jak se baví s dospělými, kteří jsou pod vlivem drog a připadá jim, že tyhle děti jsou úžasné, dokonalé a mají v sobě neuvěřitelnou moudrost, i když je jim třeba teprve osm let. Bohužel nemálo těchto dětí začalo kouřit marihuanu a experimentovat s drogami ještě před pubertou a veškeré pokusy jejich rodičů o nějakou kontrolu skončily nezdarem, neboť tyto děti se nikdy nenaučily, co je přiměřené a co už je takzvaně „přes čáru“.
Na základě řady studií jsme sestavili následující seznam klíčových bodů či strategií osobního rozvoje, které se vám mohou při výchově vašeho syna velmi hodit. Dokud je ještě malý, je i hodně tvárný, a vezmete-li to za dobrý konec, můžete na něj mít opravdu velký vliv. Zde je sedm věcí, které vašemu dítěti jednoznačně prospějí:
1. Snažte se pravidelně trávit čas pouze s ním a nikým jiným. Ideální je mít u toho i vypnutý mobil a další podobná zařízení. Váš syn nebude nic milovat víc. Mámy bývají s dětmi poměrně často, ale u otců tomu pokaždé tak není. Někteří se svým synům věnují, jiní jsou kdesi daleko ve svém vlastním světě. A když už se přece jen vyskytují někde poblíž, leckdy se víc věnují svému telefonu, čtou si noviny, dívají se na televizi nebo jsou prostě duchem nepřítomní. Veškerý svůj volný čas se synem pochopitelně trávit nemůžete, ale nějaké chvíle, kdy bude vědět, že jste tu jen pro něj, určitě najdete. Zkuste přijít na to, co vás oba hodně baví a co byste spolu mohli podniknout. Můžete třeba zajít v neděli ráno koupit něco dobrého k snídani nebo odpoledne vyrazit někam na horkou čokoládu, zakopat si chvíli po škole s míčem, zahrát si šachy nebo společně stavět model letadla – možností je nekonečně mnoho. Pro rozvoj vašeho vztahu to bude znamenat hodně, posílí to vaši citovou vazbu a vašemu synovi to dá důležitý pocit, že je v bezpečí.
2. Vytvořte si nový návyk – pravidelně vyzdvihovat synovy kvality a talent a podporovat jej v tom, aby své jedinečné dary dál rozvíjel. Tento bod jsem již v předchozím textu zmínil, považuji jej ale za natolik zásadní, že to musím udělat ještě jednou. Ne všem klukům jde všechno skvěle, úplně každý ale má nějaké úžasné vlastnosti a je velice důležité, aby byly brány v potaz a nebyl posuzován jen podle toho, co se mu podařilo a co ne. Potřebuje vědět, v čem spočívají jeho kvality, a potřebuje to slyšet od vás. Když projeví svou laskavost, pochvalte ho za to. Zachová-li se soucitně nebo dá najevo, že mu na někom či na něčem záleží, měl by vědět, že si toho vážíte. Pokud jej něco doopravdy baví, bez ohledu na to, zda vy sami jste v tom dobří (hudba, umění, stavění různých věcí, surfování, zahradničení apod.), podpořte jej v této aktivitě. Kdo ví, možná právě tato věc ho jednou bude živit nebo se z ní stane jeho celoživotní koníček, který mu bude přinášet radost. A navíc – bude-li váš syn takto aktivní, je mnohem menší pravděpodobnost, že bude veškerý volný čas trávit zíráním do mobilu či monitoru počítače.
3. Vyprávějte svému synovi, co všechno jste v jeho věku zažili. Díky historkám z vašeho dětství či mládí se o vás může něco dozvědět, což vašemu vztahu určitě prospěje. Kluci jsou obvykle zvědaví: jaké to dřív bylo? Vzpomínám si, že když jsme jezdívali s rodiči autem na dovolenou, moc rád jsem vždycky poslouchal jejich vyprávění. Fascinovalo mě, jak jiné to v jejich mládí bylo – když ještě nebyla televize ani počítače. Mí synové byli úplně stejní a chtěli, abych jim vyprávěl různé historky, zvlášť v oblibě měli ty dobrodružné a ty, v nichž jsem se dostal do nějakého průšvihu. Neméně důležité však je zvyknout si poslouchat také synovo vyprávění – umět vnímat, co prožívá on. Tím se „kruh vyprávění“ uzavře a váš vztah může zůstat živý i do budoucna. I v období dospívání pak budete mít díky tomu možnost ve sdílení pokračovat a váš syn se tak dozví, jaké bylo tohle údobí pro vás, s čím jste se potýkali – a také s vámi bude moci sdílet, co prožívá sám. Právě v této fázi jeho života je otevřená komunikace postavená na důvěře naprosto klíčová.
Chcete se toho dozvědět o výchově synů víc?
Tento úryvek je z knihy Arna Rubinsteina
Když se kluci mění v muže, kterou si
můžete objednat zde na našem e-shopu!
O autorovi:
Dr. Arne Rubinstein pochází z Austrálie, je zakladatelem a generálním ředitelem Institutu přechodových rituálů a mezinárodně uznávaným odborníkem na přechodové rituály a vývoj dospívajících. Více než 20 let vede programy přechodových rituálů pro teenagery a poskytuje špičkové výcviky leadershipu v Austrálii i po celém světě.
Původním povoláním je lékař, který se nejprve specializoval na rodinné lékařství a potom strávil 15 let na pohotovostním lékařství, dokud neprodal svou praxi, aby mohl na plný úvazek pracovat s dospívajícími a dělat pro ně přechodové rituály.
Dr. Rubinstein je autorem bestselleru Když se kluci mění v muže (The Making of Men). Za svou práci získal řadu ocenění včetně nominace na Australana roku v roce 2018 za svou průkopnickou práci pro mládež.
Je také hrdým otcem dvou úžasných mladých mužů a mentorem mnoha dalších.
ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI SVŮJ VZTAH SE SYNEM!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář