Žena je jako lakmusový papírek (aneb co ženy tuší o mužích)

text © 2020 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

Žena na lavičceMarkéta sedí před domem na lavičce u starého ořechu a zírá do prázdna. Dlužno říci, že je v menstruační fázi, kdy ženy přirozeně „zírají do prázdna“, což by se také dalo přeložit tak, že se „spojují se svou duší“ nebo „se svým vnitřním kompasem“ a „dobíjejí baterky“, a není na tom vůbec nic špatně. Dneska má ale Markéta pocit, že je tak nějak víc než jindy „mimózní“ a zrovna dobře jí to nedělá.

Poslední měsíce se jinak cítí fakt dobře. Podařilo se jí stanovit si (a hlavně dodržovat!) nový životní režim, jak co se týče práce, tak domácnosti, takže pryč jsou stavy trvalé únavy, kdy se jí chtělo jen a jen spát. Naopak cítí nárůst energie, ochotně se pouští do věcí, které dlouho odkládala, děti i manžel si pochvalují, že zase peče a vaří a je to ta stará, milá, vitální Markéta plná nadšení a síly.

Zmizely taky její silné bolesti při menstruaci, které ji dlouhá léta upozorňovaly na to, že neodpočívá a nevěnuje se sama sobě a regeneraci svého těla (což Markéta dlouho nechtěla slyšet, až to nemohlo skončit jinak než vyhořením). Všechny fáze jejího měsíce jsou teď velmi pohodové. Dokonce se jí zdá, že během menstruační fáze má víc energie než třeba ve fázi ovulační, nicméně si to vědomě hlídá, protože má ještě v živé paměti, jak hrozné (rozuměj mrtvolné a vyčerpané) byly dřív její dynamické fáze, když v té menstruační nedočerpala energii.

Poslední měsíce se jinak cítí fakt dobře.

To, co ji ale teď hryže, je jejich hádka s Petrem tři dny zpátky. Začalo to nevinně, jak jinak než novou poličkou, kterou Markéta potřebovala přivrtat. Prosila ho o to už tři týdny – a ne náhodou jí v premenstruační fázi došla trpělivost a vybuchla a vyčetla mu snad všechno za posledního půl roku.

Petr se ztratil do dílny, do večera polička visela, Markéta se za chvíli taky uklidnila a večer si dokonce užili příjemné milování. Ale od té doby to Markétě vrtá v hlavě. Něco je špatně. Jsem to já, nebo Petr?

Ne že by neměli za těch 12 let společného života pár krizí – ale mnohem víc bylo těch hezkých časů. A když bylo Markétě nejhůř, byl to právě Petr, který jí byl největší oporou: staral se víc o děti, měl ji k tomu, aby se ona naopak starala sama o sebe a chodila třeba na masáže nebo cvičit – a taky ji podržel, když se rozhodla odejít z práce, která ji vysávala ze všeho nejvíc, a přejít na volnou nohu.

Muž a dětiMarkéta si jeho kvality uvědomuje každý den a je za ně vděčná (kolik je takových chlapů, kteří dokážou zabavit tři děti na celý víkend, ještě jim i uvařit a dokázat, že barák zůstane celý?), jenže v posledních týdnech ji na Petrovi něco velmi vytáčí – a ona neví, co to je.

A tak sedí pod starým ořechem a vysílá mu (nebo své duši) dotaz: Jsem to já – nebo Petr? Na stromě se rozvrtí jeden list přímo před Markétou. Já vím, že se ptám blbě, odpoví mu Markéta. Za prvé je to vždycky o mně, protože všechno, co se děje, je nějaké moje zrcadlo, a za druhé, když takhle oboustranně položím tu otázku, tak pak nevím, na co mi odpovídáš, jestli jsem to teda já nebo on. Strom znovu zavrtí listem jako pes ocasem, tentokrát na znamení souhlasu.

Dalo by se říci, že teď je ve stavu velkého přerodu zase Petr. Nemá to tak dramatický průběh, jako to mělo u Markéty (nebo tak to aspoň Markéta vnímá), nicméně už mu taky došla trpělivost se stávajícím zaměstnáním a začal hledat, co by mohl dělat jiného (co by ho bavilo, naplňovalo a zároveň uživil rodinu).

No a Markéta má pocit, že to najednou není ten starý Petr, nadšený a zapálený. Zapaluje se i nadále snadno, to ano. Ale velmi rychle jeho plamen zase zhasne. A pak chodí jako tělo bez duše, místy je nerudný, místy se zase on s Markétou hádá doslova o blbosti, víc sedí u televize, než je v dílně nebo s dětmi jako dřív… A staré místo ještě nedokázal opustit, i když chce a chce a chce.

Markéta v něm posledních pár měsíců marně hledá toho muže, do kterého se kdysi před lety zamilovala.Markéta v něm posledních pár měsíců marně hledá toho muže, do kterého se kdysi před lety zamilovala. Něco mu chybí… Co to ale je? Ssssss, rozsyčí se vítr v koruně ořechu a rozvlní celou korunu. Ssssssíla…

No ano, síla. Mužská síla mu chybí. Můj rytíř místo usekávání hlav drakům používá meč na krájení klobásky před televizní obrazovkou – a to fakt pro královny není sexy, docvakne Markétě. Mizí mezi námi ta mužsko-ženská polarita, a to taky není sexy.

Markéta najednou vidí ještě mnohem víc: vidí, že žena je jako lakmusový papírek. Když miluje svého muže, je na něj napojená – a vnímá všemi smysly, když ho něco trápí a žere. A pak: mu to dá sežrat! Tedy pokud není vědomá a neví, co se právě děje (což se Markétě právě před třemi dny stalo).

Markétě se vybaví Deidova kniha Cesta pravého muže a jeho tvrzení, které si ona překládá tak, že ženy vždycky budou muže provokovat, protože nesnesou, když mají vedle sebe padavky místo rytířů. Ale dělají to většinou podvědomě, nikoli vědomě (bohužel). A muž, apeluje Deida, by měl být dost moudrý na to, aby poznal, že se to děje, a pochopil, že mu žena vlastně pomáhá a vede ho (i když by to pochopitelně mohla dělat láskyplněji, než hádkou a výčitkami). Ukazuje mu, že sešel z cesty a že by se na ni měl vrátit. A je tu pro něj přítomna s podporou, ale nebude mu tolerovat, když bude používat svůj meč na krájení klobásek a kyselé okurky.

Vnímá celou svou bytostí stav svého muže a dělá, co může, aby mu pomohla.

Žena je jako lakmusový papírek, zní Markétě v hlavě. Vnímá celou svou bytostí stav svého muže a dělá, co může, aby mu pomohla. I když to někdy má podobu hádky, protože žena potřebuje svého muže probrat. A když sssssse jeho ssssssíla vrátí a muž sssssse probere, má doma zasssssse milující královnu a nikoli devítihlavou ssssssaň, šumí to nad její hlavou.

Markéta má najednou jasno. Ta hádka byla její, protože hledala mužskou oporu tam, kde ji nemohla najít. A ta hádka byla Petrova, protože ten se teď, jako muž a rytíř, na chvíli ztratil. Ale Markéta ví – protože sama už byla v životě ztracená – že on se zase najde. A že mu nejvíc pomůže tím, že ho bude vidět jako svého rytíře, který pevně svírá svůj meč a umí se jím ohnat, zabije draka, uloví mamuta a večer ji pevně sevře do náruče a pak projeví i tu něžnou část sebe…

Markéta poděkuje ořechu a větru a s novou vlnou naděje, pochopení a lásky jde domů, udělat večeři pro svého krále a svá princátka.

 

ŽIJTE (s) CYKLEM I V PARTNERSTVÍ!

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Vědomý svět s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail – a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

… každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje