text © 2019 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
Na Annu zase přijdou její dni, a už asi třetí měsíc po sobě to stojí za houby. Cítí se nějak divně. Tak jako by měla chřipku. Bolí ji celé tělo, má zvýšenou teplotu, kdokoli na ni promluví nebo jen dýchne, toho trable na sebe přebere.
U toho posledního – tedy u přebírání trablů druhých na sebe – už vypozorovala, že se jí to v menstruační fázi stává pravidelně. Že je v tomto čase míň odolná vůči různým vnějším impulsům a zejména negativním myšlenkám ze svého okolí. Že si musí dávat pozor, s kým mluví. A zejména nemluvit s nikým o chorobách nebo nějakých kalamitách či katastrofách, protože ty si Anna obratem zhmotní.
Tuhle si třeba volala s dobrým kamarádem, který byl na operaci kyčle, aby za půl dne zjistila, že ona sama kulhá. Když si uvědomila, že to není její, ale jeho, hned to přešlo. Do pěti minut byla ta bolest kyčle pryč. O dva dny později mluvila s kamarádkou, která si stěžovala na to, že během menstruační fáze hůř vidí. Anna má zrak jako ostříž, ale najednou cítila, jak se jí zamlžil. Použila stejnou techniku: jen si uvědomila, že to není její, že to na sebe stáhla, že to z ní přebrala, že jí chtěla ulevit, a sobě přitom přihoršila – a bylo to pryč. Ale stejně: To se mi nesmí stávat vůbec ale vůbec, umiňuje si Anna.
Jenže ta chřipka se jí nezdá. Bojí se, aby to nebyla fakt chřipka nebo třeba nějaká borelióza nebo něco jiného podobně hnusného, otravného a zbytečného. Je to divné. Vypadá to jako chřipka – ale pak se z toho chřipka nevyklube. Jen je to takový protivný a nepříjemný stav. Četla o tom něco na internetu a gynekologové doporučují to řešit hormonálně…
Naštěstí má dobrou a hlavně osvícenou kamarádku obvodní doktorku, takže jí volá. Markéta je zrovna v dobře naladěné a velmi pozitivní ovulační fázi, a podle toho vypadají i její rady: „Hele, Aničko sluníčko, ta zvýšená teplota je naprosto normální. Pokud znáš pravidla symptotermální metody, tak víš, že po ovulaci se ti tělesná teplota zvýší klidně i o půl stupně Celsia. No a to je prostě zvýšená teplota. Zejména v zimě ji můžeš pozorovat i do té míry, že je ti víc zima a nechce se ti v těch dnech hrát na Wima Hofa a lozit do studené vody. Přirozený stav, není třeba nic hrotit.“
Anně se docela ulevuje, slyšet i od představitelky tradiční medicíny, že je to něco normálního, běžného a přirozeného, ji uklidňuje.
„A co se týče těch chřipkových stavů, tak ty jsou jenom pseudochřipkové. Nejde o skutečnou chřipku, ale je to znamení, že tvoje tělo je dlouhodobě vyčerpané, a že pravděpodobně nedostatečně odpočíváš v menstruační fázi i ke konci premenstruační fáze – a dost možná i během celého cyklu.“
Na to Anna jen němě přikyvuje do telefonu. V posledních třech měsících to měla pracovně dost náročné a moc nespala a na své fáze nemohla příliš brát ohled.
„Hodně to vidívám u pacientek, které mají malé děti a dlouhodobě jsou vyčerpané z nevyspání. Zoubky, nachlazení, jedna neprospaná noc k druhé, a ono se to nasčítá. A hlavně: tělo v takových případech sahá do rezerv, energetických rezer i do svých rezerv živin, zejména minerálů, a to může způsobovat různé stavy ve tvých měkkých tkáních i jinde. Co jíš, když máš takový zápřah?“ ptá se Anny.
„Čokoládu a proteinové tyčinky. Nebo chleba s něčím… Nemám úplně čas jíst, natož si vařit,“ odpovídá Anna.
„No tak to je jasné. Jak tvoje tělo zpracovává tyhle jednoduché cukry, sahá přitom do minerálových rezerv, které ty asi nedoplňuješ nějakými potravinovými doplňky, co?“ ptá se dál Markéta.
„Ty víš, že na ty umělé pilule moc nejsem,“ říká Anna.
„V pohodě, ale pak se prostě nediv. Tvoje tělo nemá z čeho brát, a tak si stěžuje, a stěžuje si o to hlasitěji ve chvílích, kdy tě tvoje hormony nedrží nahoře, protože jsou na takzvaném bodě nula, a to je právě kolem menstruace. Je to jen logické a není to nic jiného než znamení: zvolni, zpomal, uber na množství stresu a doplň tělu živiny.“
„Oki doki,“ souhlasí Anna, „přesvědčila jsi mě. Máš něco, co nejsou umělé pilule a fakt to funguje?“
„Jo,“ odpovídá Markéta, „mám: zelenáče. Ječmen a chlorella, ve vysokých dávkách, i když ze začátku začni podle chuti a postupně zvyšuj. Doporučuju Green Ways. Zdá se, že jsou drazí, ale zkoušela jsem leccos levnějšího, a fakt to nemá tu kvalitu a efekt. Do GW se investovat vyplatí.“
„Mno, zkoušela jsem to, moc mi to nechutnalo, ale když mi to takhle sugestivně doporučuješ, dám tomu teda ještě šanci. A ještě něco?“ mrmlá Anna.
„A doplň magnézko a železo. Mám vyzkoušeno od firmy Siberian Health. Při tom množství stresu, který asi máš, je to magnézium naprosto nepostradatelné – ale pozor, to obyčejné z lékárny, magnézium laktát, to nefunguje. Dávej si ho ideálně dvakrát i třikrát denně, to železo stačí jednou, ale celý měsíc, nejen během menstruace. Víš, že jsem taky byla docela chcíplá, a vidělas, jak funguju teď.“
S tím Anna nemůže nesouhlasit. Markéta asi před rokem vyhořela, ale teď už byla zase na svých obvyklých stavech dynamické energie. Nicméně to ještě jednou zkusí: „Ty Markéto, a seš si jistá, že to nejsou špatné hormony, ty chřipkové stavy? Četla jsem na internetu, že devět z deseti gynekologů tyhle stavy doporučuje řešit umělými hormony…“
Markéta se málem zakucká: „Anno! Nečti pitomé diskuze na nedůvěryhodných fórech a nevěř gynekologům, kteří jsou chlapi a předepisují prášky ženám – a nevěř ani gynekoložkám. Znáš Christiane Northrup, autorku těch známých knih? Taky doporučovala prášky a operace – a pak prozřela. Oni taky prozřou. Bude to možná chvíli trvat, ale když nebudou ženy pacientky jako tupé stádo a budou se ptát a žádat jiný přístup, ono se to posune.“
A Anna ví, že Markéta má pravdu. Věřit intuici. Věřit svému tělu. Věřit svému cyklu. Respektovat je, přijímat je, naplňovat jejich potřeby a věřit i samoléčebným schopnostem svého těla. To by měla žena dělat, a pak se bude cítit dobře. A tak se Anna rozhodne, že si dnes naordinuje procházku a po ní odpočinek. Práce nemá nožičky, neuteče… Ale Annino zdraví a energetické rezervy by mezitím utéct mohly…
„Tak dík, moc jsi mi pomohla – hlavně jsi mě uklidnila,“ loučí se s Markétou. „Jdu si objednat ty pilule i ty zelenáče! Zelená až na půdu, ale hlavně že zdravá…“
Obě se zasmějí a jdou si po svém. Věřit intuici. Věřit svému tělu. Věřit svému cyklu. Věřit svým samoléčebným schopnostem. A odpočívat… To je, oč tu běží, opakuje si Anna…
ŽIJTE (s) CYKLEM A VĚŘTE SVÉMU TĚLU!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář