Kateřina Marešová: Jak zhubnout po porodu a po čtyřicítce

text © 2022 Katka Marešová / foto © archiv Katky Marešové a pixabay

V tomto článku se s vámi podělím o své zkušenosti s hubnutím po porodu a po čtyřicítce. Dám vám konkrétní tipy, jak se cítit opět dobře ve svém těle, i jak se naučit přijmout sama sebe ve své současné velikosti. Ukážeme si, jak se naše vnímání sebe sama i naší postavy mění během měsíce, i jak se během měsíce proměňuje naše chuť k jídlu i naše odhodlání něco se sebou konečně udělat.

Věřím, že na konci článku pochopíte, že i hubnout se dá s lehkostí a radostí, a že pro dobrý pocit z vlastního těla jsou důležité i jiné věci než číslo na váze či počet centimetrů v pase.

Oblasti hubnutí a představy, jak má naše tělo vypadat, jsou pod silným společenským tlakem, kterému je opravdu těžké nepodléhat. Ze všech stran na nás vyskakuje vychrtlý ideál ženské krásy. A ač v této oblasti probíhají určité změny a existuje řada iniciativ, které poukazují na ženskou krásu ve všech jejích velikostech a podobách, stále je v nás i v dospívajících dívkách hluboce zakořeněna touha po super štíhlé, až chlapecké postavě.

O poporodním stavu ani nemluvě. Ze všech médií na nás vyskakují fotky, příběhy a titulky, jak ta a ta hned po šestinedělí zhubla. Jak ta a ta má tři měsíce po porodu postavu jako před dítětem.

Jak si v tomto náporu zachovat chladnou hlavu a hlavně neztratit samu sebe?
Jak se naučit přijímat se taková, jaká jsem?
Jak si zamilovat své tělo ve všech jeho podobách?

Celý život jsem byla velmi štíhlá a vysportovaná. Od malička se aktivně věnuji pohybu a od 16 let ho i v různých podobách vyučuji. Pohyb byl pro mne vždy především radostí. Radostí z vlastního těla i radostí ze života. Pak přišla ale smršť čtyř porodů během čtyř let a (nejen) moje tělo dostalo pořádně zabrat.

Patřím k ženám, které během těhotenství nabírají kila raketovým tempem. První těhotenství jsem prožila krátce před třicítkou a přibrala během něj 22 kg. V porodnici jsem byla překvapená, že se na velikosti břicha skoro nepozná, která žena už rodila a která ještě ne.

Během šestinedělí jsem se každodenně věnovala práci s pánevním dnem a středem těla a výsledkem bylo, že jsem po šestinedělí oblékla své původní oblečení. Půl roku po porodu jsem pak měla o 5 kg méně než před otěhotněním. Z mého pohledu takřka zadarmo.

Po druhém porodu k žádnému hubnutí nedošlo, neboť jsem 8 týdnů po porodu potřetí otěhotněla. Po třetím porodu téma hubnutí nebylo na pořadu dne, neboť jsem měla doma novorozence, 11měsíční a 2,5leté dítě.

Pánevnímu dnu i středu těla jsem se ale čas od času věnovala i nadále. Výsledkem bylo, že jsem se po fyzické i psychické stránce cítila velmi dobře.

Natolik dobře, že jsem 8 měsíců po třetím porodu otěhotněla počtvrté. Těsně před čtvrtým porodem jsem pak měla o 30 kg víc než po prvním poporodním zhubnutí.

Tři měsíce po posledním porodu u mne nastoupila šílená únava, fyzická i psychická. Toto období trvalo 2–3 měsíce a považuji ho za své největší období temna. Období, kdy jsem si sáhla na dno a setkala se se svými nejtemnějšími stíny, abych je mohla za nějakou dobu přijmout a proměnit v dary. V té době mi pomohly dvě věci: vědomý čas pro sebe (který se tehdy počítal na vteřiny až minuty denně, ale i ty udělaly divy) a tvoření, které mne celoživotně nabíjí energií a chutí do života:

Během půl roku jsem vytvořila online kurz, který se věnoval tomu, jak se pomocí vědomého času pro sebe a vědomého pohybu dostat po porodu zpět do formy. Zařadila jsem do něj cviky z pilates, které mi pomohly po všech čtyřech porodech nabýt opět fyzickou i psychickou formu.

Kila šla po posledním porodu ze začátku dolů, ale už nikdy se nevrátila na úroveň před prvním otěhotněním a stále jsem měla asi 10 kg navrch. Postava se začala opět víc rýsovat, ale bříško zůstávalo, ač jsem dál praktikovala cviky, které mi v těch 30 a po prvním porodu pomohly zhubnout během prvních dvou měsíců.

Byla jsem alergická na neustálé významné pohledy směřující k mému břichu, stejně jako na otázky, zda čekáme páté dítě. Nesnesla jsem, když se manžel mého břicha dotýkal. Sama jsem se snažila své břicho neustále maskovat a každé ráno ho velmi přísně hodnotila v zrcadle.

Navíc jsem si všimla, že moje váha začala jít nahoru. Přestože jsem začala pravidelně běhat a hýbala se mnohem víc než dříve. Přestože jsem jedla stále stejně, spíš i méně než dřív. Cítila jsem, že do mé postavy i hmotnosti začíná mimo jiné promlouvat i věk, měnící se hladina hormonů a metabolismus. Vnitřně jsem cítila, že ta odpověď spočívá v jídle, ale zatím jsem ještě necítila potřebu ani motivaci svůj jídelníček upravovat.

Zaměřovala jsem se na to, jak se naučit přijímat se taková, jaká právě jsem.
Jak milovat své tělo ve všech jeho podobách.
A na této cestě mi nejvíce pomohla ženská cykličnost.

Pochopila jsem, že v oné proměnlivosti se skrývá obrovská krása, síla a svoboda. Objevila jsem dary temnoty, pasivity a umění jen tak být. Naučila jsem se lépe vnímat svou hodnotu, odpustit sobě i okolí, a krůček po krůčku se více milovat a přijímat se vším všudy.

Před dvěma lety jsem si do deníku zapsala: Mám 78 kg a je mi skvěle! Měla jsem o 15 kg víc, než býval můj standard v dospělosti, ale cítila jsem se ve svém těle mnohem lépe, než kdykoli dřív. Díky cykličnosti a vědomému pohybu jsem se naučila své tělo mnohem víc vnímat. Zamilovala jsem si svou menstruaci, během tří let jsem odložila veškeré menstruační pomůcky a dnes si už několik let užívám svobody volné menstruace. Začala jsem si mnohem víc užívat milování s partnerem.

Přijala jsem své poporodní bříško. Začala jsem si ho každý den hladit a masírovat vonnými oleji. Děkovala jsem mu, že bylo domovem mým čtyřem největším učitelům. Rozhodla jsem se nechat si jej pomalovat hennou, podobně jako to dělají ženy v rámci předporodních rituálů. Dnes je to pro mne jedno z nejerotičtějších míst těla a miluju, když se ho můj muž dotýká.

Tělo nám dává signály, co potřebuje.
Když je nevnímáme, zesílí jejich intenzitu.

Už dlouho jsem cítila, že klíč k zhubnutí se u mne nalézá v úpravě stravy. Ale stále se mi do toho nechtělo. A tak moje tělo přistoupilo k trochu důraznějšímu signálu, který mě měl upozornit na jeho potřeby, které se v čase mění. Co tělo potřebovalo ve 30, ve 40 už nepotřebuje.

Ten signál spočíval v tom, že jsem strávila během střevní virózy jednu noc s hlavou v záchodové míse a následně dva dny nejedla. Během těchto dvou dnů jsem si uvědomila, jak se cítím dobře. Jak se cítím lehce, svobodněji a radostněji. Uvědomila jsem si, že už vlastně nepotřebuji jíst tolik, jako dříve. Uvědomila jsem si, že už ke svému štěstí nepotřebuji jíst cukr.

Poslechla jsem své tělo a zcela intuitivně upravila svůj jídelníček. Bez jakéhokoli studování různých tipů diet. Bez jakýchkoli aplikací sledujících příjem kalorií. Dělala jsem to, co jsem cítila, že tělo potřebuje. Občas jsem zkusila udělat něco po staru a tělo mi dalo okamžitě signál, že tudy cesta nevede.

Během 6 měsíců jsem zhubla 15 kg a 15 cm v pase i přes boky. Po 11 letech jsem se vrátila na svou původní předporodní váhu. Na váhu a míry, na které jsem byla zvyklá skoro celý život. A překvapilo mne, jakou roli to sehrálo v tom, že se teď mnohem víc cítím sama sebou. Když jsem před dvěma lety měla těch 78 kg, cítila jsem se opravdu skvěle. Ale dnes se cítím ještě mnohem lépe.

Jenom pro zajímavost, jak dnes vypadá můj stravovací režim. Berte to jako jeden příklad z mnoha. Není to návod na to, co a kdy máte jíst, abyste zhubli. Je to pouze obrázek toho, co cítím, že moje tělo v mé současné životní fázi potřebuje:

Večeřím mezi 17 a 18hod. V zimě zeleninové polévky, v létě zeleninové saláty (všimli jste si, jak se naše chutě proměňují i během roku?). K obojímu si dávám nějaké pečivo a moje milované sýry. A pak už nejím. Zjistila jsem, že když si dám něco ještě po té 18. hodině, špatně se mi usíná, hůř se mi spí a i ráno se nebudím tak odpočinutá.

Snídám mezi 8:30 a 9hod. V zimě neslazenou ovesnou kaši, v létě neslazené müsli s mlékem či bílým jogurtem. Když zcela výjimečně večeřím později, snídani přeskakuji úplně a dávám si až oběd. Obědvám kolem poledne. V zásadě stejné jídlo jako dříve, ale stačí mi menší porce.

Cukr skoro nejím. Zjistila jsem, že mému tělu nedělá většinou dobře. V určitých fázích, které zmíním dále, si dám třeba jednu pralinku kvalitní čokolády nebo malý kousek nějakého domácího pečení.

Když jsem vyřadila ze svého života cukr, bylo to dost podobné jako po vysazení hormonální antikoncepce. Najednou jsem cítila, jak všechno doopravdy chutná. Najednou bylo všechno jakoby plnější a opravdovější.

6 tipů pro vás, jak hubnout s lehkostí a radostí:

1. S nikým se nesrovnávejte

Prvním důležitým pravidlem je přestat se s kýmkoli srovnávat, včetně vašeho já před porodem. Každá jsme jiná. Každá máme jinou startovací čáru: je rozdíl, jestli shazujete 8, 18 nebo 28 kg. Je rozdíl, jestli vám je 20, 30 nebo 40. Každá máme jiný metabolismus, jiné spalování. Každé naše tělo má trochu jiné potřeby. Řiďte se pouze svým momentálním pocitem ze sebe samé, bez ohledu na minulost a na jakákoli očekávání.

Přijměte fakt, že po porodu už nic nebude jako dřív, včetně vaší postavy a váhy. Což rozhodně neznamená, že musíte být už navždy těžší a „tlustší“. Možná budete jednou naopak štíhlejší. Ale honit se za každou cenu a co nejdříve za svou předporodní váhou nemá smysl.

2. Dopřejte si čas

Nemusíte se tlačit vypadat hned po šestinedělí nebo po třech měsících jako předtím, jako vaše kamarádka nebo nějaká celebrita. Dopřejte svému tělu i sama sobě čas. Ingeborg Stadelmann ve své nádherné knize Zdravé těhotenství, přirozený porod píše, že tělo potřebuje pro „návrat zpět“ minimálně stejně dlouhou dobu, jako trvalo těhotenství, tedy 9 měsíců. Pokud máte dětí víc, úměrně to násobte (a přidejte něco navrch:)).

Já jsem prožila čtyři porody během čtyř let, a tedy jsem byla skoro 5 let soustavně těhotná nebo bezprostředně po porodu. Dala jsem si tedy cíl, že pro ten „návrat“ si dopřeju 5 let. Nakonec k tomu návratu ve smyslu původní váhy a měr došlo po šesti letech. Ve svém těle jsem se ale začala cítit dobře mnohem dřív. A vy můžete také!

3. Odpovězte si na otázku, proč chcete zhubnout

Vždy, když o něco usilujeme nebo někam směřujeme, je fajn vyjasnit si hned na začátku naši motivaci. Proč to vlastně chceme. A dále to podrobit zkoušce, zda to takto chceme opravdu my, zda jsme toto ještě opravdu my, nebo zda to je jen něco vnějšího, co jsme v průběhu života přijaly za své, ale v hloubi duše s tím nesouzníme.

Než se tedy vydáte na cestu za hubnutím, odpovězte si na otázku, proč chcete vlastně zhubnout. Proč se chcete vrátit na svou původní (nebo jakoukoli jinou) váhu. Proč si myslíte, že zrovna tato váha je pro vás ta pravá. A jde vám skutečně o ty centimetry a kila, nebo je v tom ještě něco jiného?

4. Hýčkejte svoje „nedostatky“

Moc dobře to znám. Někdy se na to svoje tělo už ani nemůžeme podívat. Ježíš, tady mi zase leze špek z kalhot. V těchto šatech jsem fakt tlustá. Ach, ten můj zadek. Mám boky jako skříň 🙂 Jsme naštvané, frustrované, zdeptané. Zkusme to ale obrátit:

Věnujme všem těmto v našich očích nedostatkům pravidelnou péči, lásku a úctu. Pohlaďme své bříško, zadek či stehna. Dopřejme jim láskyplného doteku. A mluvme s nimi. Ptejme se jich, jak se dnes cítí a co by potřebovaly.

Vypadá to možná ulítle a ze začátku si budete připadat divně, ale opět, dejte tomu čas. Buďte k sobě i ke svému tělu laskavé a mějte s ním i se sebou trpělivost. Mnohonásobně se vám to vrátí. A že si teď vůbec neumíte představit, že byste se toho svého příšerného břicha či těla vůbec dotkly? Začněte po malých krůčcích. Letmými opatrnými doteky během dne. Jako kdybyste nesměle flirtovaly. Tak flirtujte samy se sebou 🙂

5. Naučte se naslouchat svému tělu

Naše těla jsou nekonečně moudrá a přesně ví, co a proč potřebují. Důvěřujme jim proto a mluvme s nimi. Zde je pár tipů, jak se se svým tělem propojit:

• Zpomalte tempo a seškrtejte všechny svoje povinnosti. Když jste stále v jednom kole, myslíte a řešíte tisíce věcí, nemáte prostor soustředit se na sebe, na svoje potřeby a svoje tělo. Pokud vám to přijde momentálně zcela nereálné, zkuste to během 1-2 dnů v měsíci. Ideální dobou pro to je menstruační fáze.
• Propojujte se se zemí a buďte co nejvíce v přírodě. Hrabejte se v hlíně. Choďte na boso. Válejte se v trávě. Běžte se projít do lesa nebo k řece. Poslouchejte, jak zpívají ptáci. Přivoňte si ke květinám v zahradě nebo na louce. Pozorujte, jak plyne řeka (také se můžete svléknout a aspoň na chvíli se do ní ponořit:)).
• Věnujte se jakémukoli vědomému pohybu. Můžete chodit na lekce pilates, jógy nebo jiného body&mind stylu, ale můžete také každý den udělat třeba jen pár vědomých nádechů a výdechů. Běžte na procházku nebo si krátce zaběhejte a místo oblíbené hudby nebo podcastu zkuste jednou poslouchat svoje tělo: jak se má, co ho kde trápí, co ho naopak činí šťastným, které svaly u pohybu zapojujete, kudy do vás vzduch vstupuje a kde všude se ve vašem těle šíří.
• Poznejte lépe svůj ženský cyklus. Náš menstruační cyklus ovlivňuje veškeré oblasti našeho života. To, jak se cítíme, jak se chováme, kolik máme energie, jaké jsou naše potřeby i jak se během měsíce proměňují naše schopnosti. Naučte se vnímat své proměnlivé tělo. Dopřejte mu to, co v dané fázi vašeho cyklu potřebuje. Objevte dary, které vám jednotlivé fáze přinášejí.

6. Respektujte svoji ženskou proměnlivost

Kromě proměnlivých potřeb a schopností vašeho těla ovlivňuje váš ženský cyklus i to, jak samy sebe během měsíce vnímáte, jak vnímáte své tělo a jeho zdánlivé nedostatky, jak se během měsíce proměňují vaše chutě (nejen) k jídlu, jak se mění vaše potřeba pohybu nebo odhodlání něco se sebou konečně udělat.

A pokud se naučíte tyto proměny na sobě vnímat a respektovat je, přinese vám to harmonii ve vašem těle i ve vašem domově. Respektování vaší cyklické podstaty vnese do vašeho života i těla více radosti, klidu, naplnění, svobody či důvěry. Budete laskavější k sobě i ke svému okolí. Naučíte se lépe směřovat a využívat svou aktuální energii a schopnosti. Cykličnost vám pomůže přijímat sama sebe se vším všudy. Život se vším, co přináší. Vidět ve všem a ve všech to krásné.

Pojďme se ještě podívat, jak se naše proměnlivé potřeby a chutě projevují na našem stravování. Pokud si nejste jisté, co která fáze znamená a kdy nastává, můžete si objednat e-book Cyklická máma: nauč se respektovat své proměnlivé potřeby a využívat své zesílené schopnosti, ve kterém vám vysvětlím, co vám která fáze přináší, jak ji na sobě poznat i jak si podle svého cyklu plánovat život a žít jej v souladu se svým cyklem.

Dynamická fáze: v této fázi nám většinou stačí jíst méně a táhne nás to k lehkým, čerstvým a zeleným potravinám. Je to nejlepší fáze na to začít s nějakou úpravou jídelníčku, novým stravovacím režimem nebo pohybovou aktivitou.

Ovulační fáze: v této fázi máme největší chuť – do života, na sex i na jídlo 🙂 A tak si ho dopřejte a vychutnejte si bez výčitek každé sousto. Mňam! Navíc si v tomto období připadáme nejkrásnější, takže budeme i méně řešit nějaký ten špíček navíc.

Premenstruační fáze: čas na vaše tajné zásoby čokolády. Navíc být hladová a PM je opravdu vražedná kombinace. Pro vás i pro vaše okolí 🙂 A tak opět, dopřejte si dostatek jídla a vychutnejte si tu jednu dvě pralinky zcela bez výčitek. A nezapomeňte, že v této fázi jsme nejvíce kritické, ke svému okolí a hlavně samy k sobě. Takže vám ten zadek bude v této fázi připadat možná obzvlášť velký. Navíc máme v této fázi zcela přirozeně tendenci v těle zadržovat víc vody, takže si často připadáme opuchlé a nateklé. Ale je to jen fáze, která přejde. Fakt.

Menstruační fáze: zde vnímám, že víc než kdy jindy hrají roli i vnější okolnosti a nastavení: pokud se vám podaří vytvořit si prostor pro ztišení a zklidnění, což jsou hlavní potřeby této fáze, pravděpodobně vám bude stačit velmi málo jídla. Menstruační fáze je fází očisty, a tak nám pomůže pít hodně čisté vody a naše potřeba jídla bývá menší. Pokud nám ale na tuto fázi vyjde nějaký náročnější program a musíme podávat větší výkon, roste i naše potřeba jídla.

Čím tedy začít a do čeho se pustit nejdříve? Začněte tím, že si budete víc všímat samy sebe. Pokud máte pocit, že na to teď opravdu nemáte čas ani energii, začněte pár minutami denně. Vyhraďte si pravidelný čas (třeba ráno hned po probuzení, po obědě, když jdou děti spát, nebo večer během Večerníčku), kdy se budete věnovat samy sobě a svému tělu.

Dávejte si pravidelná „rande“ se svým tělem. Hýčkejte ho, pečujte o ně a zajímejte se o něj. Jak se cítí, co potřebuje. A pak zkuste alespoň na čas jeho potřeby naplňovat a pozorujte, jak se budete u toho cítit.

A hlavně, netlačte na něj ani na sebe. Dopřejte si čas. Pokud máte právě teď pocit, že vůbec necítíte, co byste vy i vaše tělo potřebovaly, nevadí. Zkoušejte to dál. Hledejte odpovědi v přírodě, ve ztišení, ve vědomém pohybu. Buďte k sobě laskavé a mějte se sebou trpělivost. A nezapomeňte, jste nádherné právě takové, jaká právě teď jste! I se všemi kily a centimetry „navíc“ ♥

(článek byl převzat z blogu Katky Marešové Cyklická máma).

ŽIJTE (s) CYKLEM A SE SVÝM MOUDRÝM TĚLEM!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: