text © 2015 Dana-Sofie Šlancarová, sneni-a-duse.cz / foto © pixabay.com
(I v tomto článku dál žije fiktivní postava Heleny, která nikdy reálně neexistovala, ale ve skutečnosti ji máme v sobě v nějaké podobě každá z nás…)
Když byla ještě doba kamenná, věstonická venuše Helena žila svůj krátký život poměrně spokojeně. Její hlavní prací i zábavou bylo najít něco k snědku a opečovat svou rodinu. Dokud je všechny nesežral šavlozubý tygr.
Když byla doba středověká, žítkovská čarodějka Helena žila svůj krátký život nejdřív klidně a pak dramaticky. Její hlavní prací i zábavou bylo pracovat na poli, aby měla ona a její rodina co jíst, a pomáhat lidem, kteří neměli to (ne)štěstí, že podědili čarodějné schopnosti. Do té doby, než přišla inkvizice a Helenu upálila.
Když nastala doba počítačová, Helen si často říkala, že se snad ani neměla znovu narodit. A jindy byla za svůj život neskonale vděčná… Co ji trápilo a co ji bavilo?
Všechny ty možnosti. Všechny ty možnosti a příležitosti, které jí skýtal moderní svět. Svět na jednu stranu reálný, hmatatelný, plný věcí a lidí a taky třeba přírody, a na druhou stranu svět virtuální, počítačový, tabletový, mobilní, fejsbukový, svět jedniček a nul v neviditelných vlnách všude okolo.
Všechny ty možnosti a příležitosti ji na jednu stranu bavily a naplňovaly a na stranu druhou jí braly energii i chuť do života. Nejednou seděla Helena nahoře na Branické skále a rozhlížela se po vlnách Vltavy a s mnoha povzdechy vzpomínala na svůj život pravěké ženy. Ale pak doma znovu usedla k počítači, připojila se onlajn, zkontrolovala ve větší či menší rychlosti, co postují kamarádi na fejsbuku, přidala svou fotku západu slunce nad Barrandovem, a pustila se do své virtuální práce, kterou tolik milovala.
Leč červík nespokojenosti trvale hlodal. Helena přestala nacházet klid. Neměla ho dlouhodobě ani ve své práci, ani na svém meditačním místě s výhledem na Hlubočepy. Mezi světem virtuálním a světem reálným přestával existovat rozdíl, ale následkem bylo, že se Helena začala odpojovat od Matky Země a tím i od sebe. Virtuální svět ji zároveň bavil a zároveň požíral. Vždycky bylo tolik možností, co dělat. Kam kliknout. Co si otevřít, přečíst, na co reagovat, s kým chvíli četovat. Co vyšperkovat k dokonalosti. Co nového vytvořit novými technologickými nástroji…
Až se jednoho dne stalo nestalo. Helen na svém meditačním místě na skále usnula nebo co a zdál se jí sen. V tom snu za ní přišla dávná bohyně, ještě starší než paleolitická Helena a pronesla: „Ten, kdo se žene za všemi příležitostmi, o jednu po druhé postupně přichází, až nakonec přijde i o sebe.“
Helena ve snu ani nedýchala, jen hleděla na překrásnou ženu oděnou do šatů tak kouzelných, že by je ani Blanka Matragi nevymyslela.
Bohyně pokračovala: „Tvůj úkol nyní je dobrovolně většinu příležitostí opustit a přestat se za nimi honit. Pak k tobě budou moci přijít ty, které opravdu stojí za to, které ti přinesou skutečné poklady a které si skutečně budeš moci naplno vychutnat.“
Helena si zapisovala do paměti každé slovo bohyně z Branické skály.
„Cíl není v množství zážitků, ale v jejich skutečnosti. Tohle si pamatuj a tohle od této chvíle žij.“
A pak se bohyně rozplynula v žáru letního slunce.
Helena pomalu otevřela oči a ještě chvíli hleděla do nebe a opakovala si slova bohyně. „Cíl není v množství zážitků, ale v jejich skutečnosti.“
ŽIJTE (s) CYKLEM A VYCHUTNÁVEJTE SI ŽIVOT!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář