text a foto © 2014 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
Ne, nemusíte se lekat a bát a vyjadřovat mi soustrast. V tomto případě totiž nemluvím o skutečné smrti svého těla a přechodu své duše do jiných dimenzí. Nebo vlastně ano. Mluvím o své každoměsíční smrti svého těla a přechodu své duše do jiných dimenzí při menstruační fázi.
Věc je zcela praktická. To takhle máte premenstruační fázi, ale ještě pořád jste v pohodě:
A navíc jste už možná pokročily i na takovou úroveň, že jste si na tyhle svoje premenstruační nápady, přicházející z naprostého čistajasna – a bohužel stejně tak rychle odcházející –, pořídily zápisníček nebo jste se dokonce naučily používat nějakou vhodnou mobilní aplikaci. A co víc, možná už jste i na té úrovni, že jste schopny využít své nebývalé rozhodnosti, která je této fázi také vlastní, abyste svoje nápady aspoň v nějaké formě vyslaly do světa a realizovaly. Protože pokud svůj cyklus už nějakou dobu pozorujete, mohly jste si také všimnout, že v této fázi máte chuť i schopnost věci dokončovat a dotahovat do podoby konkrétní realizace.
Pamatuju si, že bývaly časy, kdy jsem ještě vůbec nechápala, jaký dar pro mě i pro mé podnikání moje premenstruační fáze představuje a neměla jsem návyk si tyhle svoje skvělé a úžasné nápady ihned zapisovat. Výsledkem bylo, že jsem je všechny okamžitě zapomněla a na většinu už nepřišla znovu. Víte, kolik úžasných blogových článků a obchodních příležitostí jsem takto pohřbila? Já to raději ani nechci vědět. :-) Dnes už si svých nápadů jaksepatří vážím, takže buď je okamžitě zapisuju na papír – nebo do aplikace Poznámky na mém iPhonu, či variantně rovnou do Připomínek s nastavením upozornění, a u větších konceptů do skvělé poznámkové aplikace Evernote (existuje i v počítači a i pro Windows, nejen pro Maca, a navíc své poznámky můžete s kýmkoli online sdílet).
Mezitím jsem ale také pochopila, že jestliže si nápad pouze zapíšu, tak ho taky vlastně pohřbím, protože si ho pak jen přepisuju z jednoho to-do lístečku na druhý. Takže jsem je začala i realizovat, protože právě ona silná schopnost soustředění na záměr a potřeba a touha dokončovat úkoly, které jsou vlastní PM fázi, mi umožňují mou energii velmi dobře vyslat za daným nápadem. Není nutno ho realizovat celý, protože to většinou není ani možné, ale možné s ním začít. Například napsat dopis grafičce, že mám takový a takový nápad na změnu první stránky webu a jestli si myslí, že je to realizovatelné a jestli bychom si mohly zavolat za 5–7 dní, až budu v dynamickém modu. Napsat krátkou větičku kamarádovi koučovi, že bychom spolu mohli s tím a s tím záměrem natočit rozhovor, a co si o tom myslí. Oba se ozvou a potvrdí setkání v mých energeticky silných fázích. Takže ideální time management. (Kdybych si daný nápad jen zapsala na papír, propásnu silnou energii prvotní myšlenky a prvotního odhodlání a o dost víc se později při jeho realizaci nadřu.)
Ale zpět k té smrti a přechodu duše do jiných dimenzí. Takže to takhle máte to premenstruační období, a jste pořád v jeho dobré fázi, kdy vám ještě zbývá nějaká trpělivost na děti a lidi kolem a kdy vám dělá dobře zabývat se prací, plány a nápady zčistajasna. Ale pak to najednou přijde. Taky zčistajasna. Naprostá změna energie a nálady. Nic vnějšího se nestalo. Všechno kolem mne je pořád stejné, jako to bylo před minutou, ale mne najednou popadne panika.
Popadne mě panika a já začnu křičet na Tobiáše, ať si přece honem pospíší, jinak že to nestihneme, už jsme tam dávno měli být. Popadne mě panika, že jsem slíbila být někde, a přitom:
- na mém počítači čekají 3 téměř dopsané články, které je třeba hodit na web,
- ve WordPressu asi 5 stránek s kurzy, které je třeba dodělat,
- v mailboxu asi 10 urgentních mailů, které je třeba okamžitě zodpovědět,
- na to-do listu dalších 20 drobných úkolů, které je třeba ještě dnes a nejlépe teď hned udělat…
A já jsem v panice, protože si najednou uvědomím, že už to nestihnu, než umřu.
Tím umřu myslím ten okamžik, než mi vypoví tělo a hodí se do standby režimu menstruační fáze. Než mi vypoví mozek a hodí se do offline statusu menstruační fáze. Všechny tyhle úkoly už nestihnu udělat, než se moje tělo zastaví a duše se přesune do jiných dimenzí, do stavu hluboké meditace, v níž jsem napojena spíš na ty světy mimo nás, než na tento náš hmotný.
A tady se projevuje výhoda toho, když žena zná svůj cyklus a vědomě jej prožívá a osvojila si už určité návyky, jak se ve které fázi chovat a jednat. Já jsem si už totiž mnohokrát všimla, že existuje jeden den během mé premenstruční fáze, kdy mám spoustu energie, srším nápady, jedu do tří do rána – a druhý den prostě umřu a už nefunguju a práce se mi nedaří a hlava je odpojená a nespolupracuje – jsem zcela mimo a v menstruačních energiích. A protože to vím, dokážu využít jak toho PM dne, kdy mi ještě všechno jde, tak přijmout s pokorou i ten M den, kdy už mi nic nejde.
A navíc – dokážu v okamžiku zlomu energie poznat, proč jsem najednou tak protivná. A tím, že si to uvědomím, vezmu této své protivnosti sílu a ona zmizí. A může nastoupit zase klid. Už to nestihnu, než umřu, ale – no tak to prostě stihnu potom! A opět jsem laskavá na svého syna, na sebe a na celý svět.
Žít cyklicky je žít vědomě. A žít cyklicky znamená být si vědoma i své každoměsíční smrti a s pokorou ji přijímat. Smrt a konec znamená zrození a počátek. Dalších, nových, ještě krásnějších a úžasnějších věcí.
ŽIJTE (s) CYKLEM A NAPLNO!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář