text a foto © 2014 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
Je páteční odpoledne, teplý letní den. Ale ne zas až tak horký, že by se jen chtělo ležet u vody a nic nedělat. Na nebi se honí mráčky a místy to vypadá i na přeháňku. A tak Adam vytáhl Annu do lesa na houby.
„Adame, je tohle jedlé?“ volá ho Anna co chvíli. Pochází z rodiny, kde se houby pěstovaly ve sklepě a jmenovaly se hlíva ústřičná. Žádné jiné v životě neviděla. Prý tam u nich na Moravě nerostou.
Adam houby miluje, a tak má s Annou trpělivost. „Jo, tohle je suchohřib. A tohle kovář. Modrá a má červenou nožičku i spodek hlavy a ze shora je tmavě hnědej.“
Anna se ještě podrobně vyptá na rozdíl mezi satanem a kovářem, ale uklidní ji až informace, že i satan je v zásadě jedlý, pokud je tepelně zpracováván po dobu třiceti minut. Až je bude vařit, bude si to stopovat, aby měla jistotu!
Když pak sedí a očišťují houby u auta, tvary některých hub nasměrují Anniny myšlenky úplně jiným směrem. „Víš, co mě teď několikrát napadlo? Že od té doby, co jsme byli u Denisy na kurzu, úplně jinak vnímám milování s tebou a svoje tělo. Nedá se to úplně dobře popsat slovy, ale jako bych tvůj penis najednou cítila mnohem víc než dřív. A jako bych najednou věděla, co je to milování. Opravdové milování… To všechno předtím byl jenom sex. Ne že by mě nebavil, ale něco tomu chybělo… Je to teď mnohem silnější a hlubší…“
Adam na chvíli přestane čistit a zamyslí se. „Máš pravdu, taky jsem nad tím nedávno přemýšlel a taky cítím rozdíl. Dřív pro mě bylo vrcholem sexuálních zážitků zkoušet nejrůznější polohy na nejrůznějších místech a hledat, co mě bude co nejvíc vzrušovat. Dneska mi na tom přestalo záležet. Na celém spojení byl předtím pro mě nejdůležitější orgasmus a ejakulace. A taky orgasmus ženy, to jo, na spokojenost partnerky jsem vždycky hleděl. A když to nepřišlo, měl jsem pocit, že je něco špatně… Dneska orgasmus taky často chci, to nemůžu říct, ale potřebuju ho mnohem míň. Důležitější je pro mě celé to propojení – s tebou… Celý průběh našeho milování, ne jen jeho vrchol… Napadá mě, že předtím to byl čistý fyzický kontakt. Fyzické tření, fyzické propojení penisu a vaginy. Bylo to jako třít liščím ohonem ebonitovou tyč – výsledek se vždycky nakonec nějak dostavil…“
„Přesně,“ ozve se Anna, pilně seškrabávající jehličí a mech z nožiček i hlaviček hub. „Já jsem zase měla pocit, že musím mít orgasmus strašně rychle, a když ho nemám, tak je chlap nespokojenej a celé milování pak mělo takovou divnou pachuť. Ale když jsem pak slyšela Denisu mluvit o tom měsíčním milování a když jsme to pak začali zkoušet, došlo mi, že za tím vším je ještě něco víc.“
Adam s ní musí souhlasit. „Jo. Energie. Celé je to o energii, to je pro mě teď ta největší změna. Cítím ji mnohem víc a cítím ji, jak si ji předáváme a je to v posledních měsících mnohem silnější než dřív.“
„A taky mnohem zábavnější,“ dodává Anna.
Adam přikývne. Annu napadne, že se Adama nikdy nezeptala, co mu o tom řekli doma. Nebo kde se vlastně co o sexu dozvěděl. Ona si vzpomíná na učebnici biologie v sedmé třídě, Děvčátka na slovíčko a přednášku jejich obvodní dětské lékařky MUDr. Kavkové na téma nechtěné těhotenství (stejně nezafungovala, jedna její spolužačka v patnácti otěhotněla). Ne že by jí cokoli z toho odhalilo skutečnou podstatu sexu. Tu objevuje až o dobrých pětadvacet let později…
„No jasně. U nás doma se o tom taky nemluvilo. Takže jsme s klukama měli na různých místech schované pornočasopisy a do těch jsme pravidelně nahlíželi. Když nám bylo o něco víc, tak jsme se vzájemně chlubili, kdo kolik ošukal ženských, ale na žádné detaily nikdy nedošlo, většinou proto, že to byly jenom řeči a skutek ve skutečnosti žádný.“
Anna zadumaně dodává: „Četla jsem, že dávno dávno v historii existovaly určité společnosti, většinou matriarchální, ve kterých se do umění sexu zasvěcovalo. Často nad tím přemýšlím, co by to mohlo dát nám… Ale to by zkrachoval celý porno průmysl, a to asi není žádoucí, co?“
Adam si to zkouší představit. „Samozřejmě, že není. Ovládat svou sexuální energii znamená nebýt ovladatelnou ovcí, i o tom to celé je. Myslím, že by se mi zasvěcování líbilo. Věděl bych dřív všechno to, na co si teď zdlouhavě přicházím. A možná bych některé věci dělal jinak. Protože si pamatuju, že když jsem ještě neuměl pracovat se svou energií a čistit svoje emoční tělo, tak milování se mnou bylo v reálu takovým tím divokým a rychlých šukáním, kdy jsem jenom potřeboval ze sebe dostat nahromaděnou frustraci a tlaky. Dneska chápu, proč se spousta žen nechce milovat. Taky bych nechtěl, aby mi někdo předával takovou energii. Spousta mužů ženy jenom více či méně agresivně ojíždí, a to ony nechtějí, ony chtějí něhu a lásku. Chlap by si měl agresivitu, frustraci a tlaky vybít jinde, ne na ženské.“
„Co pro tebe bylo nejsilnější na kurzu u Denisy a Richarda?“ zeptá se Anna.
„Když nám Richard vysvětlil, jak funguje celotělový orgasmus – a já ho pak zažil – a od té doby ho zažívám, kdykoli chci. A taky je úplně úžasné, že teď naše milování může trvat dlouhé hodiny. To jsem si dřív taky nedokázal představit.“
„A já mám u toho přitom vždycky pocit, že se zastavil čas,“ zasní se Anna s nožem v ruce. A pak dodá: „Pro mne to bylo asi nejsilnější, že jsem si dovolila nespěchat při milování za orgasmem a klidně ho třeba úplně vynechat. A nesnažit se za každou cenu uspokojit chlapa, ale soustředit se na svou vlastní rozkoš… A nějak mám pocit, že když si to užívám víc já, že si to užíváš víc i ty, nebo se mýlím?“
Adam se místo odpovědi jenom na Annu podívá a vybaví si závěrečnou scénu z filmu Pan a paní Smithovi: „Deset!!!“ A pak začne z úplně jiného soudku: „Řízky z téhle bedly, to bude… Už se nemůžu dočkat!“
ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI MILOVÁNÍ!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář