text a foto © 2014 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
obraz Temné Bohyně © 2013 Aliana Clarté
Milá Bohyně!
Toto je reklamační dopis, který píšu ve dni 27. Domnívám se, že jsi při designu ženy a jejího menstruačního cyklu musela udělat někde chybu:
Jednou za měsíc mám den nebo dva nebo tři, kdy jsem úplně šílená. Venku svítí jasné slunce, vesele zpívají ptáci, ale já mám pocit, že mám na očích klapky a na hlavě těžký poklop.
Kde je ta veselá, optimistická a sebejistá žena? Kam odchází na tyto tři dni?
Hlavu mám tak plnou myšlenek, že je veliká jako pátrací balón, a bolí mě tak, že nemůžu ani usnout. Chci se propadnout a nebýt, nežít. Tohle je peklo.
Kde je ta žena plná energie a síly a touhy žít život? Kam se poděla?
Bolí mě žaludek a nemůžu nic jíst. Všechno, co pozřu, je pro mne nestravitelné. Svět sám je pro mne nestravitelný. Nepochopitelný. Temný a bojím se ho. Lekám se každého zvuku, každé slovo svého milého vnímám jako nůž do naší lásky. Nesnesu svého muže, ruší mě moje děti, nenávidím sama sebe. A nevím, jak z toho ven.
Kde je ta žena, která vítá překážky a výzvy jako možnost vyzkoušet si svou sílu, invenci a kreativitu? Kde spí?
Vím pokaždé znovu, že to přijde, a přesto mě to znovu a znovu překvapí. Lekám se těchto temných dní, protože vím, že zrcadlí temnotu ve mně, kterou stále nechci přijmout, kterou stále odmítám, kterou na většinu měsíce zavírám do hluboké studny. Ale za dní kolem novu se poklop na studni otevře, a ať dělám, co dělám, temnota zahalí mé nebe.
Kde je moje slunce ve mně, kde je můj vnitřní maják?
Bohyně, už jsme spolu o tom mluvily a tys mi slíbila, že mi pomůžeš najít odpověď. Protože to víš stejně dobře jako já, že v tom nejsem sama. Jsem tu, ve své temnotě, a čekám na tvou odpověď. Protože já si ve skutečnosti nemyslím, že by to byla chyba v designu. To jen my jsme někde něco nepochopily…
Díky za kladné vyřízení mé žádosti. Jdu zkusit spát. A nemyslet. Oddat se temným vlnám… Cítím, že rozbřesk je nablízku.
Tvoje Anna.
* * *
Milovaná sestro a dcero!
Děkuji ti za tvůj otevřený dopis. Plně chápu tvou zlobu, tvé naštvání i tvé zoufalství. A máš pravdu, chyba v designu to není.
Tento svět byl stvořen z protikladů. Tam, kde je láska, musí být i nenávist. Tam, kde je světlo, musí být i tma. Tam, kde je vysoko, musí být i nízko. Tam, kde jsi hodná a úžasná a milující žena, musíš být i zlá, zavřená a odmítající fúrie. Kdyby nebylo protikladů, tento vesmír by se zhroutil zpátky sám do sebe a vše by zaniklo. Protiklady jsou to, co drží tento svět v rovnováze.
Nejsi jen jedno. Nejsi jen světlo. Jsi i tma. A to je to, co si odmítáš dlouhodobě připustit. Chceš být jen světlá a hodná. A to nejsi. A ty to uvnitř sebe moc dobře víš. Ale nechceš si to přiznat, protože to se nedělá. A přitom noc tě učí milovat den. Nenávist a zloba tě učí otevírat se ještě víc lásce. Hlubiny tě lákají do větších výšek. Když je moc světla, přirozeně vyhledáváš stín. Když se přejíš sladkostí lásky, ráda se uchyluješ do samoty. Když jsi zlá a zlobíš se na svého syna, v příštím momentu ti to umožní ho milovat mnohem víc. Když máš pocit, že tvůj muž je příčinou všech tvých negativních pocitů, o to sladší je políbení, které ti ukáže, jak moc tě miluje, a o to sladší je poznání, jak moc tobě na něm záleží.
Přestaň se vzpouzet, moje milovaná. Přestaň se vzpouzet a odporovat svým temným chvílím, svým temným stavům. Jsou tvou součástí, a čím víc je budeš potlačovat, tím silněji se budou chtít projevit. Přijmi je. Přijmi svou temnotu, přijmi své stíny, přijmi zlo v sobě. Miluj se celá, světlá i temná. Přijmi své pochybnosti, přijmi svou nesebejistotu, přijmi své obavy a svůj strach, přijmi svou slabost.
A nesnaž se je transformovat ve světlo, v lásku, v sílu. I tma je světlem, nenávist láskou a slabost silou. Není třeba nic transformovat, posouvat, měnit.
Zkus to ještě tento měsíc a pamatuj na to i příští měsíc, až se tento stav zase vrátí. A pak mi nezapomeň napsat zprávu, co se stalo. I když – já to budu vědět tak jak tak. Jsem totiž s tebou dnem i nocí, ve světle i v temnotě. Jsem tebou, moje milovaná. Nikdy jsme se neoddělily…
Miluju tě.
Tvá Bohyně.
ŽIJTE (s) CYKLEM
A UŽÍVEJTE SI I SVÉ TEMNÉ DNI!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář