text © 2016 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
Muži to nemají moc rádi.
Co?
Když ženám kanou slzy jako hrachy.
Proč?
Převážně proto, že a) nechtějí, aby ženy plakaly, protože když ženy pláčou, tak to znamená, že přece trpí, a muži své ženy milují a nechtějí, aby trpěly. A b) protože mají pocit, že za to můžou oni – ale do prčic vůbec netuší, co provedli.
A pak: žena, když pláče, většinou není schopna muži racionálně a logicky sdělit, co se jí zrovna děje a kdo za to může.
Díky pozorování cykličnosti jsem ale objevila určitá pravidla i v ženském pláči – a v ženských stížnostech obecně. :-)
Fáze dynamická (přicházející po menstruaci): V této fázi ženy pláčou minimálně – protože jsou skoro jako chlapi. O to víc jsou ale nesmiřitelné a budou se do krve hádat, pokud jim bude v cestě stát nějaký argument (a jejich muž s ním).
Fáze ovulační (to je ta, kdy má žena nejvíc chuť na sex): V této fázi ženy pláčou naopak velmi často a můžou za to hormony lásky. Důvod je v zásadě dvojí: pláčou nad romantickým filmem, nad malým miminkem, nad dojemným videem na Facebooku. V tomto případě není potřeba žádný zásah ze strany muže, nicméně žena ocení objetí nebo větičku: „Joo, miláčku, taky se mi to líbilo.“
Druhý důvod je, že žena v této fázi má výrazně vyšší potřebu být se svým mužem, povídat si s ním, milovat se s ním, jen tak s ním být. Chce být i se svou rodinou a pečovat o všechny. A pokud je muž v čudu, od rána do večera v práci a večer unavený, přiznejme si to, je žena oprávněně lítostivá.
Jaká je tedy rada? Překvapivě jednoduchá.
Žena totiž ani v ovulační fázi nevyžaduje péči a pozornost 24 hodin denně po celou dobu trvání této fáze. Ženě stačí – a potvrzují to jak ženy, tak muži – jedna hodina soustředěné pozornosti denně. Důraz je přitom na slovu „soustředěné“. To znamená, že se muž nevěnuje ještě sledování fotbalu nebo nějaké důležité práci v domácnosti. Tu hodinu je jen a jen se svou ženou.
Z časů se ženou můžou muži výrazně těžit. Ženy jsou totiž s muži proto, že milují jejich mužskou sílu a energii, a muži jsou se ženami proto, že milují jejich ženskou něhu a energii. Pobyt v této ženské energii jim většinou dělá velmi dobře a nabíjí je jako muže do dalších dní, kdy chtějí a potřebují být ve světě jako „bojovníci“, kdy chtějí mužským způsobem zdolávat výzvy, které jim předkládá práce, život a svět. V této energii jsou v klidu a nic nemusí – a to mají i muži hodně rádi. Venku výzvy, ale doma klid…
Fáze premenstruační (tu znáte všichni): V této fázi ženy pláčou taky velmi často a většinou za to může vyčerpání a frustrace. Většina žen si totiž tuto fázi plete s fází dynamickou, kdy mají opravdu spoustu energie. S postupem premenstruační fáze jim ovšem energie ubývá, ale ony se snaží tvářit, že jsou ok, i když nejsou. A pak to končí pláčem, že už nemůžou…
Na tyto stavy existují dva léky: Muž může ženě pomáhat tím, že jí připomínám, v jaké je fázi a že má odpočívat. Druhý lék funguje vlastně kdykoli: Když muž ženu obejme a řekne, že ji miluje a že všechno bude v pořádku.
Jeden druh pláče z frustrace může vycházet z toho, že žena je frustrovaná ze svého partnera. V této fázi nemá smysl, aby s ní muž cokoli řešil, protože to prostě neuhádá. Podstatou sporů totiž nebývá žádná věcná příčina, ale potřeba získat zpět energii, která ženě v této fázi může chybět, a tak je pro muže mnohem lepší opět použít ten druhý lék, který zmiňuju v předchozím odstavci. :-) To zafunguje mnohem lépe než otázky: „Prosímtě, proč brečíš, co jsem zase udělal špatně?“ Většinou totiž muž neudělal špatně vůbec nic a ženin bol s ním vůbec nesouvisí.
A pak je tu ještě jeden druh pláče z frustrace, který je svým způsobem žádoucí. Tvrdím, že ženy umírají později než muži právě proto, že se pravidelně čistí od nasbíraných negativních emocí skrze pláč a menstruační krvácení. A tvrdím taky, že mnoho problémů, které žena řeší, ani nelze uchopit slovy, a pokud se je muž snaží se ženou rozebírat, nevede to k žádoucímu výsledku. Skrze slzy emoce odejdou jaksi mimo hlavu a myšlenkové pochody – a překvapivě se daná věc taky vyřeší.
V takovém případě tedy mužům radím nechat ženu vyplakat ve vašem klíně, hladit ji po vlasech a jen tam být, ani nic neříkat. Proudy odtečou a po dešti zase vysvitne slunce.
A nakonec tu máme ještě fázi menstruační, která slučuje důvody fáze ovulační a pozdně premenstruační: Pláč ženy bude většinou způsoben dojetím – anebo vyčerpáním a tím, že si nedovolí odpočinek.
Takže pánové: až bude příště vaše žena plakat, v naprosté většině případů za to nemůžete vy. A v naprosté většině případů zafunguje, když ji obejmete a dáte jí několik okamžiků své plné pozornosti a lásky. Ona vám to pak vrátí pozorností a láskou svou…
A dámy? Klidně si pláč dovolte. Nechte skrze něj odejít všechno, co má odejít, a už se tím víc netrapte. A jen dejte svému muži jasně najevo, že on za nic nemůže. Bude mezi vámi jasno a vaše vzájemná láska bude růst tím víc…
ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI KAŽDOU FÁZI!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
5 Komentářů
Veronika
Neděle - 28. února, 2016Vždy, když se v ovulační fázi vůbec nemilujeme, nebo muž tráví víc času prací, veze se to se mnou do dalších fází…jenže můj muž se mé ovulační fáze bojí, zdá se, že jsem na něj v tu chvíli poněkud moc divoká a živočišná. Pak ve fázi premenstruační to na něj vše vyvalím, vyčtu mu současnost i minulost a přijde mi, že je všechno úplně špatně. Víš co je to za energii, když jsi takhle rozčílená, ptá se? A já vztekle – tuhle energii jsi mohl mít v posteli…no prostě každý měsíc to samé :-) Co s tím – mluvením a vysvětlováním jsem ještě ničeho nedosáhla a to si myslím, že doma opravdu nemám pitomce.
Dana-Sofie
Sobota - 12. března, 2016Veru, asi bude potřeba najít skutečnou příčinu konfliktu. Za prvé váš muž sám u sebe, proč se bojí. Za druhé vy u sebe, proč jste tak divoká… Pokud tohle přinese nějaké poznání každému z vás individuálně a pak ve vzájemném sdílení, může vás to posunout k sobě a konflikt zmizí…
Niki
Středa - 17. srpna, 2016A co ženy, které mají smůlu na muže?? Jsou pořád samy.
Dana-Sofie
Středa - 17. srpna, 2016Niki,
pokud má žena smůlu na muže, tak – ač to může znít drsně – si za to může sama.
Možná jí maminka říkala, že muži jsou hrozní a má se od nich držet dál – a taková žena si to pak pamatuje i později a její podvědomé vzorce jí drží dál ode všech mužů.
Možná viděla, jak vztah táty s mámou nefunguje – a přenesla si to i do svých vztahů, protože si podvědomě vybírala stejně (ne)fungující muže…
Pak je jedinou pomocí, aby žena pracovala sama na sobě a na svých podvědomých nastaveních a vzorcích, zrušila ty „prokleté“ – a přestane být sama…
Niki
Sobota - 3. září, 2016Děkuji za odpověď. Ono to našim fungovalo, nebo to aspoň tak vypadalo. Teďka poslední dobou, co jsme s bráchou více pryč než doma, tak to doma nefunguje no. A mě to taky dost mrzí. A hodně mě mrzí, i to že já nemám nikoho. Proto jsem teďka sama pryč v jiném státu na studiích a zkouším se máknout pořádně na sobě.
Napište komentář