text a foto © 2014 Pavla Bartončíková
To bylo zase ráno. Bez energie, stav naprosté odevzdanosti, konec světa se blíží!
Jít cvičit nepřipadalo v úvahu, cítím se vyčerpaně, unaveně. V duchu si říkám, Pavli, zpomal! Poslouchej své tělo a prostě odpočívej. Za dva dny bude zase lépe.
Musím jet do kanceláře, potřebuji si vytisknout dokumenty a vzít pár věcí. Už cestou v autobuse a tramvaji cítím, že tady mezi těmi lidmi vůbec nechci být. Všichni se mačkají, cpou se, narušují mou intimní zónu a opravdu mi to vadí.
Cestu jsem přežila, hurá! Po dvaceti minutách jsem v kanceláři, otevřu dveře a hluk jako na Václaváku… Cítím, jak se začínám uzavírat do sebe, právě teď nechci nikoho vidět, natož cítit! Pracuji totiž převážně v kolektivu mužů a dnes mám obzvlášť vyvinuté čichové sensory, takže než usedám, beru z poličky Brise a stříkám, co to dá! :-)
Po chvíli přichází Filip a říká: „Pavli, dneska nevypadáš moc dobře. Vidím to na tobě.“
„No jo,“ odpovídám, „to víš, začíná mi opět premenstruační fáze.“
V tu chvíli se mi vybaví, jak jsem si jednou na poradě vzala slovo a začala se s klukama z kanceláře na rovinu bavit o premenstruační fázi, o menstruaci, o cyklické ženě… Koukali na mě jak bacil do lékárny, ale postupem času jim to začalo dávat smysl. Ty moje nálady, měnící se energie, podrážděnost…
Nakreslila jsem jim tehdy kruh rozdělený do čtyř částí a popsala všechny ty různé emoce, které jsou typické pro dané fáze ženského cyklu: „Hele, tady se nacházím teď, jsem v premenstruační fázi, takže jsem prostě unavená, plačtivá a lítostivá. Mám pocit, že je všechno špatně, docházejí mi baterky.
Kluci jen hleděli a přikyvovali. Tom si posunul brýle na nose, kouknul na mě a říká: „ Ty jo, to je bomba, to má neuvěřitelnou sílu. Tohle až ukážu doma mojí ženě. Už to chápu. Jednou dokáže vyřešit tolik úkolů a já nevím, kde na to bere energii, a pak není schopná ani zvednout telefon a vyřídit naprosto banální záležitost.“
Aleš s úsměvem prohodil: „Docela mě mrzí, že nejsem žena.“
Měla jsem radost, že to kluci chápou. Od té doby si na pravidelné týdenní porady nosím sebou svoje menstruační kolečko, které jsem si vyrobila z tvrdého papíru. Rozdělila jsem je na známé čtyři části, které jsem si podle sebe barevně vybarvila. Popsala jsem, co je pro kterou fázi typické a kruh nalepila na dětské hodiny. Ty jsem si koupila v papírnictví a demontovala jednu hodinovou ručičku. Ta druhá ukazuje, v jaké fázi se zrovna nacházím.
Hodiny mám hlavně doma na stole. Na porady si je ale beru vždy sebou. ☺
Přeji vám prima cyklické dny!
Pavla Bartončíková. Její osobní vizí je žít v souladu sama se sebou, respektovat své tělo a být tak spokojenou a naplněnou ženou pro svého partnera a rodinu, protože pokud bude žena v pohodě, budou v pohodě i ostatní v jejím okolí.
Opustila zaměstnání, které ji nenaplňovalo a pochopila, že tudy cesta nepovede. Ocitla se v podnikatelském prostředí, které ji inspirovalo a posunulo v životě vpřed.
Říká: „Pokud v životě budeme dobře nastaveni, energii, kterou ze sebe vydáme se nám vrátí. Ve správný čas k nám přijdou ty správné věci a ti správní lidé.“
Kontakt: pavla.bartoncikova@partners.cz, tel.: 724 766 653
ŽIJTE (s) CYKLEM I V ZAMĚSTNÁNÍ! :-)
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář