Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
Představte si následující situaci: Muž přichází domů s úžasným nápadem, co by mohli dělat o víkendu, kam by mohli se ženou a dětmi vyrazit a co si užít. Žena je zrovna v premenstruační fázi, tedy je unavená a kritická.
Jeho nápad si proto vyslechne s menším nadšením, než jaké by muž očekával, a hned vzápětí přijde asi s pěti komentáři, proč to nejde.
Co následuje? Hádka. Muž argumentuje, proč je jeho nápad dobrý, žena přidává více a více na stranu toho, co je špatně. Muž se cítí odmítnut a brání se. Žena se cítí osočována a brání se taky. Spor graduje a nikam to nevede, a v nejhorším případě to skončí tak, že muž práskne dveřmi, odejde a o víkendu se nikam nejede.
Udělejme si takový malý exkurz za to, co se odehrává na viditelné úrovni.
Takže za prvé energetická úroveň: Muž je nadšen svým nápadem a je ve skvělých energiích. Žena je unavená a její energie je nižší, potřebuje tedy někde dočerpat. A hádka je pro většinu lidí první, nejjednodušší a nevědomý způsob, jak si vzít tu energii, která jim chybí. Navíc zde platí pravidlo spojených nádob: hladiny energie se vyrovnávají. Ženina energie roste, mužova klesá. (Anebo je to obráceně, teď jsme si zvolili jen příklad, kde jí má zrovna žena míň.)
Pokud tedy toto víte, můžete snížit množství vašich hádek, ať už jste ten, kdo má aktuálně energie více, nebo ten, kdo jí má méně. Hádku totiž můžete v každé chvíli vědomě zastavit. Chce to trénink, ale vyplatí se to;-)
Za druhé je zde úroveň podvědomých vzorců: Muž přichází s úžasným nápadem a je odmítnut. Na podvědomé úrovni v něm vyskočí vzorec, že ho jeho žena odmítá a nepřijímá celkově a spustí se v něm celá lavina emocí, která způsobí, že se jí snaží dokázat, jak je skvělý.
Žena je v té době ve stavu větší únavy, zahlcenosti a kritičnosti, takže má schopnost rovnou vidět to, co muž ve svém nadšení přehlídnul. A nemusí to vůbec myslet špatně. Prostě jen konstatuje: „Hele, tady jsi nepomyslel na to a na to. Tvůj nápad je dobrý, ale potřebuje vylepšit.“
Průšvih bývá v tom, jak se daná věc komunikuje. Pokud některý z partnerů použije vyjádření: „To je úplná blbost, takhle to nejde udělat,“ je docela pravděpodobné, že se ten druhý naštve, vezme si to osobně a do hry vstoupí silné a ještě silnější emoce.
Pokud jsou ale oba partneři už trénovaní a ten druhý řekne: „Tvůj nápad se mi velmi líbí, ale je třeba ještě zohlednit, že na neděli večer máme domluvenu tuhle akci,“ pak se otevírá prostor k dalšímu řešení, které opravdu zohlední všechno potřebné.
U ženy se v tomto případě můžou spouštět ještě jiné vzorce a podvědomé podněty, jako pocit, že toho má hodně, nebo že muž v práci odpočívá, zatímco ona doma s dětmi má tolik práce, že neví, kam skočit. Všechny tyto vzorce se nám v naší komunikaci promítají do toho, co řešíme, aniž bychom to museli vědomě vědět. Oba partneři tam můžou mít zapsáno odmítání nebo pocity nedocenění nebo nějaké dobře zasuté komplexy méněcennosti, které si v těchto zdánlivě nevinných chvílích vzájemně spouštějí.
Ano, partnerství je nikdy nekončící kurz (někdy dost drsného) osobního rozvoje:-)
Jaké je tedy řešení? Vědomá práce sama se sebou a s druhým. Pustit klidně emoce (protože zadržovat je taky dělá paseku a ničemu neslouží), ale být otevřený pravdě druhého a uvědomovat si, že náš konečný zájem bude nejspíš úplně stejný, i když k němu oba směřujeme jinak.
Žena se taky těší na víkend. Taky chce vypadnout. Taky si ho chce užít. Zájem obou partnerů je tedy identický.
A když k tomu navíc přidáme zvědomění toho, co se v nás odehrává, jaké že to vzorce nám vylézají na povrch („Ona mě odmítá. To znamená, že mě nemá ráda. To znamená, že jsem špatný a neschopný. A to mě strašně trápí, tenhle pocit, nechci ho zažívat.“), mnoho z toho, co se mezi námi děje, se vůbec udít nemusí.
Pravda je, že zejména ze začátku to trvá dlouho, může to být únavné a zdánlivě neslučitelné. Žena vysvětluje svůj pohled, muž vysvětluje svůj pohled a pořád se oba nemůžou potkat. Ale vytrvejte. Bod setkání muže a ženy je jen jeden jako na kříži – muž je vertikální kůl a žena horizontální rameno. Ale když se to konečně potká, pak začne ta pravá jízda.
Otevřte se připomínkám druhého a berte je jako vylepšení té skvělé věci, kterou přinášíte vy. Ten druhý vás většinou nechce podrazit a nechce vám ani snížit náladu ani sebevědomí. Ten druhý chce totéž jako vy, jen to komunikuje jinak a jinak přináší svou špetku do mlýna.
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář