text © 2015 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com
Anna sedí u své kadeřnice. Kadeřnice je úžasná žena. Upovídaná, jak už kadeřnice bývají. Pečující a milá, jak už kadeřnice bývají. Studnice všech možných drbů a informací, jak už to kadeřnice mívají. Anna je ráda, že na chvíli může vypnout svou pusu i svou hlavu, a tak kadeřnici jen pobaveně poslouchá. Ta mluví o tom, kam se letos chystají na dovolenou a že už se moc těší, jak vypadne a chvíli si odpočine. Vysadila totiž antikoncepci a cítí se hrozně.
Anna zbystří. Hrozně?
„No, jasně, hrozně,“ brebentí kadeřnice a pilně u toho zastřihává konečky Anniných vlasů, „ty výkyvy nálad jsou fakt příšerné. Když jsem tu antikoncepci brala, vůbec nic takového jsem necítila, byla to pohoda. Moje starší dcera, té je 16, tak ta už pilule dva roky bere. To víte, myslím na její dobro, aby nezažívala totéž co já. Té mladší je 13 a ještě nemenstruuje, ale jakmile začne, hned dostane antikoncepci taky.“
Anně se udělá v křesle, kde jí obvykle bývá tak příjemně, nevolno. Ví toho o hormonální antikoncepci příliš, než aby mohla kadeřnici nadšeně přikyvovat. „Mirko,“ zkusí to pomalu. „co vám nejvíc vadí na těch výkyvech, jak se to u vás projevuje?“
„Vy to neznáte, Anno?“ odpovídá Mirka. „Za prvé jsem unavená a nechce se mi nic dělat. A to já si nemůžu dovolit, mám dvě dcery a musím je živit. Já musím pracovat pořád.“
Na tohle Anna ještě nic neříká, protože to slyšela z různých stran už asi tisíckrát a dlouho si to říkala i sama sobě. Ano, myslíme si to do té doby, než zkolabujeme. Pak pochopíme, že jsou i jiné cesty než pracovat pořád.
Mirka pokračuje: „No ale hlavně je mi zle tak nějak psychicky. Jsem protivná, všechno mě štve, všichni mě štvou, je to hrozný. Nejradši bych se vším praštila, všeho nechala, lehla si odpočívala, všechny poslala někam. A když jsem brala antikoncepci, tak jsem to neznala. Vy to nemáte?“
Anna přikývne. „Mám. Někdy. A jsem za to vděčná.“
Mirka se na nic nechápavě podívá a cvakot nůžek se na chvíli zastaví: „Vděčná? To snad ne…!“
Anna pokračuje: „Stává se mi to tehdy, když se ignoruju. Ignoruju to, že bych měla pracovat míň, odpočívat víc, víc chodit ven a víc se hýbat a hlavně se míň stresovat. Stává se mi to tehdy, když jsem v takovém kalupu a presu, že ignoruju, co doopravdy v životě potřebuju. Takže jsem vděčná, že mi tělo i duše dávají jasně najevo, že bych se měla trochu zastavit a zase se věnovat sobě a tomu, abych se cítila dobře.“
Mirka se na Annu dívá stále trochu jako na blbečka. „To bych měla teda raději trpět? Ne, to ne. To mě nebaví. Asi si zajdu pro ty prášky znovu, to mi za to nestojí.“
Anna tušila, že už i tahle odpověď bude na Mirku hodně ezoterická, Mirka je uzemněný a materialistický praktik. Zkouší to tedy jinak: „S těma pilulema je to tak, že nám i trochu oblbnou vnímání. Zdá se nám, že se cítíme dobře, ale ve skutečnosti je to spíš tak, že cítit přestáváme, cokoli.“
Mirka se tváří stále pochybovačně.
„Miri,“ pokračuje Anna, „můžu jednu intimní otázku? Jak jste to měla se sexem, než jste se rozvedla?“
Mirka ochotně odpovídá: „Vždyť jsme se o tom už bavily. Stálo to za houby, i proto jsme se rozváděli. Vůbec mě to nebavilo.“
Anna přikývne: „A napadlo vás někdy, že by za to mohla hormonální antikoncepce?“
Nůžky se znovu zastaví, ale Mirka mlčí.
Anna pokračuje: „Ty prášky totiž fungují tak, že nás uvádějí do stavu jakéhosi permamentního falešného těhotenství. A když jsme těhotné, tak nemusíme mít tak vysokou potřebu se milovat, protože přece jsme těhotné, čekáme dítě a primární účel milování byl naplněn. Naše tělo je moudré a myslí na dítě a jeho blahobyt. Jenže tady žádné dítě není…“
Mirka nestříhá a mlčí.
Anna pokračuje dál: „A jak už jsem říkala, naše vnímání se zplošťuje. Máme menší ty negativní výkyvy, ale taky míň cítíme jakoukoli jinou vášeň. Takže je to super, ale tak trochu nuda.“
Mirka stále nestříhá, jen pozoruje Annu v zrcadle.
Anna mluví dál: „A hlavně nám to dělá docela medvědí službu, a zvlášť mladým holkám, co teprve začaly menstruovat. Dodáváme tělu umělé hormony a ono úplně zapomene, jak si vytvářet ty svoje. Pak hormony vysadíme a divíme se, že naše tělo nefunguje, my nemenstruujeme a nemůžeme mít děti. Jenže to nám naši gynekologové jaksi opomněli říct a raději do nás píchají vyvolávací injekce, které ovšem ale taky nezabírají, spíš všechno zhoršují.“
Mirka stojí jako solný sloup. Anna horlí dál: „Víte, kolik jsem potkala žen, které braly dlouhá léta antikoncepci a pak jim nechtěla naskočit znovu a ony nemohly mít x let děti? Víte, kolik toho vytrpěly? A víte, kolik trápení si mohly ušetřit, kdyby jim býval někdo někdy řekl, že to jde i jinak? A že antikoncepce má spoustu negativních zdravotních účinků, o kterých se nemluví? I takové ženy jsem potkala. Bylo jim šestnáct a ochrnuly…“
Mirka je bledá jako stěna. Anna se uklidňuje. „Pardon, Miri, já jsem se zase rozhorlila…“
Mirčiny nůžky se dají pomalu do pohybu. Obě dvě pak hodnou chvíli mlčí, než přijde další Mirce zákaznice a začne jim povídat o tom, kam se chystá na dovolenou.
* * *
Vím, že vy, kdo čtete tyto řádky, už dobře víte, že to jde i jinak… Mám obrovskou radost z každé cyklické ženy, která znovu objeví svůj cyklus i se všemi jeho divokými náladami, kdy se buď tříská nádobím, anebo si chlap stěžuje, že už se těší na menstruační fázi, aby ho už konečně přestala „otlapkávat“ a zahrnovat tolikou péčí. I s těmi propady do depresí a smutků, které nám jasně naznačují, že bychom měly v životě něco začít dělat jinak. Tohle všechno totiž znamená, že žijeme, žijeme naplno, jsme samy sebou, pereme se s výzvami, které nám život přináší – a o to víc si ho doopravdy užíváme.
Tenhle příběh jsem slyšela teď znovu a už mnohokrát předtím, takže spoustu z toho jsme s mým mužem Erikem už napsali do knihy Návod na ženy. O antikoncepci je tam celá jedna kapitola a o důvodech našich emocionálních výkyvů kapitola další…
Chcete-li se tedy dozvědět víc, jděte na stránky www.navodnazeny.cz – najdete tam také 30stránkovou ukázku ke stažení zdarma.
Anna by řekla: „Zahoďte pilule, Mirko, a buďte zase skutečnou ženou!“
ŽIJTE (s) CYKLEM A BUĎTE SKUTEČNĚ SAMY SEBOU!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář