Musím! Musím! Musím!… Já už nemůžu!!!

text a foto © 2014 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz

„Adame,“ ozve se od svítícího monitoru svého počítače Anna. „Asi bych měla poslat ještě tenhle mailout, že? A zítra musím do banky a potom na finančák a ještě musím zavolat grafičce, aby začala pracovat na té úvodní stránce webu…“

Adam sedí u svého svítícího monitoru a nic neříká. Adam je Lord a většinu věcí nekomentuje, jen si myslí svoje – a většinou na jeho (nevyřčená) slova dojde.

Tatáž situace se opakuje o večer později. Anna něco zuřivě vyškrtává ve svém to-do listu, ale stejně horlivě do něj zapisuje. „Musím zavolat těm velkoodběratelům, píšu si na zítra. Musím hodit na web informaci o slevě na prodej 3. vydání, píšu si na zítra. Musím popohnat tu grafičku, to jsem dneska už nedala, píšu si na zítra.“

Jenomže zítra je Anna den 25 a to je den největšího temna. Už ráno se probudí naprosto bez energie a tento stav se v průběhu dne ještě zhoršuje. Počet bodů na to-do listu je však nemilosrdný, a tak je Anna nemilosrdná i sama k sobě. „Jedem, jedem, jedem. To musí šlapat i ve dni 25. Su velká holka, to přece dám.“

Takže když večer přijde domů Adam, Anna ho sice vítá večeří a žehlí u toho a poslouchá webinář JustLove, ale ve skutečnosti je její myšlenka jediná: „Já už nemůžu! Já už nechci. Já už to nedám! Miluju Adama, ale nemůžu ho ani vidět. Miluju svou práci, ale nemůžu ji ani vidět. Je mi špatně úplně ze všeho a nejvíc se mi chce spát, spát, spát a nebýt. Do hajzlu se všema bodama na to-do listu.“

Adam opět věci nekomentuje, ale je jasné, že na jeho nevyřčená slova došlo. Ale když dojí večeři, umyje sám od sebe nádobí a pak Annu odtáhne z kuchyně od žehlení do obýváku na pohovku. „Moje milá Anno,“ začne, a Anně je jasné, že Adam dobře vidí, kde ještě není sama sebou. „Jak se dneska cítíš?“ klade jí záludnou otázku.

„Dobře, miláčku,“ odpovídá Anna, jak byla doma naučena. „Měla jsem hodně práce a jsem den 25, ale jo, šlo to. Akorát ještě musím dodělat…“

„Lady Anno,“ řekne Adam, a nemusí říkat ani slovo navíc, protože Anně to už došlo.

„Adame. Já to vidím. Já pořád jedu v tom musím, musím, musím. Já vím. Já už nechci. Už mě serou všechny seznamy i moje vlastní potřeba být dokonale efektivní a stihnout toho co nejvíc. Já už nechci. Já už nemůžu. Já jsem tak unavená a zahlcená, že nemám ani radost z toho, když ti vařím večeři, a přitom mě to vždycky tak baví. Mám toho tolik, že už si nedokážu užít ani tvoje příchody domů – že už jsi zase se mnou. Mám toho tolik, že bych s tebou nejradši ani nebyla, a přitom si nepřeju nic jiného, než s tebou v klidu strávit večer nebo víkend. Adame, já už nemůžu…“ A v tu chvíli se premenstruační Anna ve dni 25 rozeštká a pláče a pláče, a poučený cyklický muž ji jen nechává brečet na svém rameni a jako pravý Lord dál mlčí (protože taky ví, že řešení nejsou v této fázi pro ženu na místě a že pláč je pro ženu ideální způsob, jak se zbavit nahromaděných emocí a všechno v sobě vyčistit). Pak Anna dopláče, utře si oči a nos a řekne sobě i Adamovi: 

„Od zítřka je to jinak!“ A jde a píše si červeným písmem na svůj vision board: „Měním každodenní otázky typu ,Co bych ještě měla dnes udělat a stihnout?‘ na ,Co je pro mne skutečně podstatné? Co je má dnešní priorita? Je tento úkol důležitý pro mou globální vizi a současné strategické plány? Co můžu delegovat? Co můžu úplně vynechat a vůbec neudělat? Co doopravdy chci a do čeho se jen nutím?‘“

A Lord Adam sedí na gauči, pochechtává se a nic neříká, až potom, až to Anna všechno dopíše. „Anno. Máš v pračce vyprané prádlo. Ale NEMUSÍŠ ho věšet. Udělám to já, sám a rád.“

A když ho dověší, najde Annu už spící. Anna vzala své předsevzetí vážně a přehodnotila priority. Ve dni 25 je nejdůležitejší dostatek spánku, který jí dodá energie na dni příští i na dni celého dalšího měsíce. Adam ji něžně políbí a lehne si vedle ní. Z vedlejšího pokoje přiběhne jejich černá psice a stulí se jim v nohách. „Konečně to paničce došlo,“  myslí si. „Že podstatná jsem pro ni já – a potom možná Adam. Doufám, že se mnou v rámci svých nových priorit bude chodit na procházku třikrát denně.“ Zívne a za chvíli už všichni tři tvrdě spí.

ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI ŽIVOT I SVOU PRÁCI!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: