text © 2014 Michaela Sýkorová / foto © Dana-Sofie Šlancarová a archiv Michaely Sýkorové
Už jako malá holčička jsem se ptala mámy, jaké to vlastně je, mít menstruaci. Pamatuju si, že jsme šly tehdy po ulici a já byla naprosto šokovaná, když mi mamka pověděla, že měsíčky má každá žena a to skoro celý svůj život. Už tehdy se mi to nelíbilo. Nějakým způsobem jsem se cítila ohrožená.
Když jsem ve svým třinácti letech poprvé dostala jasnou zprávu, že už jsem žena, byla jsem vyděšená. Na jednu stranu jsem měla radost, že jsem zdravá, ale na druhou si říkala: „Nepočkalo by to ještě?“
Moje prvotní nastavení ohledně menstruace nebylo dobré. Bála jsem se, nechtěla to přijmout a tajila to, jak to jen šlo. Styděla jsem se.
Asi po půl roce jsem začala mít bolesti. Ležela jsem v posteli, hekala a převalovala se. Na zemi ležel lavor a já proklínala všechny svaté.
Netušila jsem tehdy, že tohle byl teprve slabý odvar toho, co mělo přijít. Jednou jsem se vrátila domu z oslavy a ráno to dostala. Vzbudila jsem se už v pět a utíkala na záchod. Začalo mi být dost špatně. Vyústilo to tím, že jsem zkolabovala v koupelně a probrala se po několika minutách. Plazila jsem se zpocená zpátky k toaletě a myslela si, že umírám. Že by to byla otrava alkoholem?
Dva ibalginy, které jsem si předtím vzala, už plavaly v lavoru a bolest neustávala. Po třech hodinách, kdy jsem střídavě řvala a brečela, to začalo ustávat a já se propadla do vyčerpaného spánku. Pořád jsem ležela na zemi v předsíni.
Tohle byl asi nejděsivější zážitek v mém životě. Myslela jsem, že tam na zemi umřu.
Neskutečně jsem se bála, že se to stane zas. Mluvila jsem se sestrou, která mi vyprávěla, že zažívá něco podobného.
Od té doby jsem brala pravidelně prášky proti bolesti. Někdy to bylo horší, někdy lepší. Kolapsy se ale začaly stupňovat. Zhruba jednou za tři měsíce jsem se takhle hrozivě zhroutila. Takže alkohol tady nehrál roli. Absolutně jsem netušila, co s tím. Doktorka mi řekla, že jsem naprosto zdravá a doporučila mi antidepresiva. To už bylo moc.
Zkoušela jsem všechno možné od léků po alternativní přístupy odstranění bloků z dětství, které by to mohly způsobovat. Věděla jsem, že to bylo všechno v hlavě, ale zaboha jsem se toho nemohla zbavit. Štvalo mě to, brzdilo a znepříjemňovalo život.
Po jednom z dalších kolapsů jsem se neskutečně rozčílila. Bouchala jsem naštvaně do stolu a křičela, že tohle už v životě nebudu zažívat a že s tím končím jednou provždy. Rozhodla jsem se.
Asi týden na to jsem se seznámila s Danou-Sofií Šlancarovou a poslouchala její povídání o projektu Cyklická žena. Zaujalo mě, když začala vyprávět svůj příběh. Tolik se podobal tomu mému, že jsem si sedla jako pravítko a začala pozorně poslouchat každé slovo.
Musela jsem vstřebat, co říkala. Nejsem jediná, jde to vyřešit, procházela si tím samým a teď ji to nebolí. Nasávala jsem jako houba, co dlouho nezažila déšť. Neustále jsem nad tím přemýšlela. Hlavou mi vrtalo tolik vět a přesvědčení, která jsem si vytvořila. Bylo to strašně intenzivní.
S myšlenkou, že na to prostě musím přijít, jsem jednou šla ke klientovi. Najednou jsem se zastavila v půli kroku a koukala před sebe do prázdna. Srdce mi lítalo v hrudi jako splašené. V hlavě se mi sunula jedna myšlenka za druhou a oči mi kmitaly. Už to mám! Přišla jsem na to. Došlo mi, proč mě to tak bolí. Bylo to naprosto jasné. Jedna zářivě čistá myšlenka mi vyjela před oči jako transparent.
„Nikdy jsem nepřijala, že jsem žena.“
Projížděla jsem celý svůj život a v hlavě se mi odehrávaly scény jako z filmu.
Stojím ve školce a povídám kamarádům, ať mi neříkají Michaelo, ale Michale. Na základní škole se kamarádím na prvním stupni hlavně s kluky. Stříhám si vlasy nakrátko a jezdím na motorce, pomáhám tátovi stavět střechu a plot, jezdím neustále v autě a do svých 23 nemám žádný vztah a jsem panna, všichni si myslí, že jsem na holky, kluci se mě bojí, protože jsem silná a na holku moc drsná.
Viděla jsem to a tekly mi slzy. Slzy vděčnosti, že jsem na to všechno konečně přišla. Nikdy jsem nechtěla být žena a s tím souvisela i menstruace. Pane bože! Vždyť to je největší symbol ženství!
Zbytek cesty ke klientovi jsem si opakovala v hlavě jednu větu: „Jsem vděčná za to, že jsem žena.“
Další menstruaci na to jsem slavila. Bylo to poprvé po letech, co jsem si nemusela brát prášek. Nic mě nebolelo. Seděla jsem doma na gauči a koukala asi hodinu do zdi. Byl to šok. Myslela jsem hodně na Danu a na její slova, která mě dovedla ke změně. Po tolika letech, kdy mi nedokázal pomoci žádný gynekolog, doktor ani terapeut. A to ani nešlo u Dany o terapii. Bylo to přátelské setkání, kde nás sedělo asi deset.
Začala jsem se víc zajímat o cykličnost. Věřím, že člověk nikdy nemůže brát nic dogmaticky vážně, ale přizpůsobit to sám sobě. Vím, kam mě v životě dohnalo, když jsem věci vážně brala. K bolesti. Jakmile jsem to konečně pustila, tak zmizela. Prostě odešla. A tohle můžu ráda předávat dál. Je dobré znát samu sebe a pochopit, jak funguji. Cykličnost a radost z ženství, to přijetí naší podstaty. Věřím, že to je ten klíč. Nebojte se a jděte do toho. Já šla a zbavila se největší bolesti v životě. Konečně jsem volná. Díky. :)
Míša Sýkorová o sobě říká: „Je mi 24 let a profesionálně píšu texty, články, e-booky a dělám copywriting a překlady. Dělá mi radost, když můžu lidi skrz jazyk propojit s tím nejlepším. To, jak se slova ohýbají, jak tančí na papíře a jaká dokážou mít efekt, když se správně poskládají. To mě nikdy nepřestane fascinovat.
Dvě nejdůležitější věci v mém životě – miluju psaní a jazyky. Vždycky jsem se tím chtěla živit, ale nikdy jsem do toho kvůli svému strachu nešla. Pak jsem začala být nemocná, unavená a na dně, a tak jsem bouchla do stolu a nastoupila na cestu osobního rozvoje. Byla to jízda – prošla jsem nespočet kurzů, terapií, přečetla desítky knih, utratila všechny úspory na cestu do Ameriky (na účtě jsem měla asi 2000 kč) a konečně vyšla ven se svým psaním. Začala jsem učit angličtinu a psát články. Lidem se to líbilo, byly ohlasy. A tak konečně jedu svůj sen. Chci být profesionální spisovatelka a lektorka. Jezdit po světě, přednášet, změnit a zlepšit školský systém a učit lidi, jak učit a učit se.“
ŽIJTE (s) CYKLEM A BEZ PMS!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář