Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
Jaké je nejčastější téma, které řeším se svými klientkami? Zdálo by se, že odpovědí je bolestivá nebo silná menstruace – protože to jsou většinou ta slova, kterými první mail nebo telefonát začíná.
Ale není to tak. Za bolestivou nebo silnou menstruací, za většinou příčin premenstruačního syndromu, dokonce i za nepříjemnými stavy během ovulace nebo za nepravidelným cyklem se skrývá něco jiného. Neviditelného. Špatně postižitelného. Leč velice mocného.
Možná by se dalo říci, že je to takový nenápadný, neviditelný zabiják, do kterého bychom to vůbec neřekli. A přitom ohrožuje velkou část žen – a svým způsobem i mužů.
Co je to?
Neschopnost odpočívat. Neschopnost dobíjet energii. Neschopnost přijímat.
Nedávno jsem někde četla článek o jednom „úspěšném“ podnikateli, který popisoval svůj pracovní den takto: „Budíček 5.30, 6.30 projet maily, 7.30 odchod, 8.00 start ve firmě a pak až do 22.00 nekončící řetězec řešení všech možných věcí spojených s firmou. 24.00 spánek. A tak tři roky dokola. Jeden týden v létě dovolená…“
Pro mě někdo takový úspěšný není. Pro mě je úspěšný člověk, který dokázal sladit všechny zásadní oblasti ve svém životě… Tento muž podle všeho zapomíná na nejméně dvě zásadní věci: na sebe a na rodinu. Jeho podnikání je židle o jedné noze. Ale židle o jedné noze nestojí stabilně. Stačí do ní mírně šprtnout a židle leží. Za to židle o třech nebo čtyřech nohách, to už je něco jiného. Ta už stojí mnohem stabilněji…
Ženy takový rozvrh dne většinou nemají. Tedy na první pohled. Ve skutečnosti jsou tam jen trochu jiné položky, například: „… 16.00 vyzvednout děti a pak až do 23.00 nekončící řetězec řešení všech možných věcí spojených s rodinou. 24.00 spánek. A tak deset let dokola. O dovolené bez dětí nebo volném víkendu si můžu nechat leda tak zdát…“
A když se tohle všechno takhle pár let sčítá a žena si téměř nikdy nenajde čas na odpočinek, natož v menstruační fázi, je jasné, že její tělo začne vysílat varovné signály, že takhle ne a že odpočinek je opravdu důležitý. A je tu PMS a bolestivá menstruace atd.
(A pokud si myslíte, že je to přece dědičné, tyhle problémy s menstruací – ano je, ale ne ta predispozice k bolestivé menstruaci, ale predispozice k určitému typu jednání, které jste převzaly od svých maminek a babiček. Z čeho vyplývá, že ta dobrá zpráva je, že je možné s tím něco udělat.)
Bavila jsem se o tomto tématu nedávno s Yvett Tulip Hlaváčovou, ženou, která moc dobře ví, co je to jet od rána do noci na plný výkon – protože je to naše bývalá česká reprezentantka ve všech typech plaveckých tratí, včetně kanálu La Manche, kde stanovila ženský světový rekord, který doposud nikdo nepřekonal.
Yvett díky plavání zcestovala celý svět a dnes žije s rodinou ve Španělsku, takže může srovnávat. Říkala mi: „Lidé v Čechách podle mne mají pocit, že pokud pořád nepracují, pokud se necítí unavení, přetížení a vyčerpaní, nejsou dobří lidé. Dobrý člověk se v Čechách pozná podle toho, že sám na sebe nehledí a pořád se snaží sloužit ostatním nebo práci – a hlavně: nikdy neodpočívá.
Protože kdyby odpočívali, měli by z toho špatné svědomí. Kdyby je tak někdo viděl, že relaxují! Ta ostuda! To raději umřou ve 40 na infarkt z přetížení nebo skončí s chronickým únavovým syndromem na JIPce, než aby rodině nebo společnosti řekli, že tohle není život!
Byli jsme tak vychovaní generací našich rodičů a prarodičů, že přece žijeme proto, abychom mohli pracovat. A kdo nepracuje od rána do večera, je povaleč a budižkničemu. Není přínosem společnosti a bude zatracen,“ rozhorlila se nakonec Yvett.
Musela jsem jí dát ve všech bodech za pravdu. Moje babička umřela proto, že po mrtvici nedokázala ležet v posteli a dávat se dohromady a musela jít vzít hadru a uklízet. Moje maminka se naučila o trochu víc relaxovat po padesátce, ale ještě pořád vidím, že v tom má mezery. ;-) A já sama? Taky mi to muselo připomenout až vyčerpání…
Naše vzory, které v dětství vidíme, jsou v mnoha ohledech chybné a neslouží nám. Doba našich maminek a babiček byla svérázná – byla válka nebo doznívala válka, bylo to drsné a žena si musela poradit sama a musela řádně pracovat. Ale dnes je to jiné. Dnes vnímám, že často naše práce škodí: Opravdu je potřeba produkovat tolik všeho? Tolik se přesouvat, tolik detailů zohledňovat? Anebo práce doma v rodině: Opravdu musíme mít tak dokonale navařeno a uklizeno? Opravdu musejí naše děti chodit do tolika kroužků? Opravdu musíme být 100% mámy a 100% pracovnice v jedné osobě (o milence a partnerce nemluvě)? Určitě si dobře pamatujete z matematiky, že když je něco 100 %, už je to celé a víc se tam nevejde – takže jak byste to chtěly vlastně dokázat?!
A pak: Chcete tyto vzorce jednání předávat svým dětem? Když víte, jak vám samotným škodí?
A tak si dovolte odpočívat a učte to i svoje děti. Učte se užívat si čas spolu a nemyslet jenom na práci a na domácí povinnosti. Nejste povaleči, lenoši a budižkničemové. I příroda má den k aktivitě a noc k odpočinku – a ten, kdo to aplikuje na svůj život, je naopak vědomý člověk…
Dovolte si dostatek času si všechno pořád užít a prožít, nespěchejte od rána do večera nebo spíš do noci… Dovolte si někdy možná i něco nestihnout nebo nemít dokonalé. Dovolte dětem nemít samé jedničky, někdy prohrát a někdy si neuklidit hračky… Protože na těchto věcech naše štěstí opravdu nestojí. Naše štěstí stojí na pocitu klidu, radosti, propojení, souznění, plynutí, harmonickém bytí s druhými – a stres, spěch, únava a zahlcenost sem rozhodně nepatří…
Dobrý člověk není ten, který pořád pracuje, ale ten, který dokáže vědomě a správně řídit cykly své aktivity a odpočinku…
Více o ženském cyklu a jeho fázích
i silných ženských stránkách
najdete v knize Návod na ženy! :-)
Jdu si ho prolistovat!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář