Jsou ženy opravdu nevyzpytatelné aneb co když to máme všichni?

Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz

O ženách se často říká, že jsou nevyzpytatelné, a že co říkají v jednu chvíli, už za pár hodin nebo i pár minut platit nemusí. Z hlediska kolísání hladin ženských hormonů je to přesně tak – v jednu chvíli jsou hormony někde a žena pod jejich vlivem nějak vnímá svět, a za pár dní, hodin nebo i minut to může být úplně jinak.

Změnami názorů a nálad procházíme nicméně úplně všichni. Vezměte si třeba takové malé dítě, co zakoplo a brečí. Když mu ukážete hračku a převedete jeho pozornost jinam, z breku je najednou smích. Z hodnoty -100 v neštěstí, bolesti a smutku je během jediné vteřiny klidně na hodnotě +100 ve štěstí a radosti.

Někdy si úplně stejně stěžují ženy na svoje muže: „Stává se, že jsme někdy spolu a on je hodně unavený. Pak ale jdeme mezi lidi, a on se najednou probere a vypadá, že se skvěle baví. Ale když se pak vrátíme domů, tváří se, že to až taková paráda nebylo. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet.“

Vědecké výzkumy ukazují, že hormonální výkyvy mužů jsou ještě rychlejší a „nevyzpytatelnější“ než u žen – jejich hormony kolísají během dne mnohem víc než hladina hormonů u žen.

Nicméně tento fakt se dá vysvětlit i mnohem jednodušeji: Každý z nás má nějakou hladinu nebo dobu toho, jak dlouho se vydrží věnovat určité činnosti. I když vás daná činnost baví, po nějaké době se tělo i mozek dostanou do útlumového režimu a potřebují činnost změnit. Tělo se potřebuje pohnout a mozek vypnout nebo přeorientovat na jiný druh aktivity.

Malé děti si s jednou věcí vydrží hrát většinou jen krátkou dobu. Jak rosteme, tyto doby se prodlužují, leč i tak mají nějaký svůj psychofyziologický limit, který nepřekročíme, ani kdybychom to trénovali celý život (zhruba ve stylu: učil jsem svého koně nežrat, a když už to skoro uměl, tak mi chcípnul;-).

Takže muž může být doma unavený, protože je prostě unavený. Přišel z práce, a protože se doma cítí jako doma, kde jinde by měl vypnout a relaxovat? S vámi jako jeho ženou to nemá nic moc společného, leda to, že je super, že mu děláte tak skvělou domácí atmosféru, že si v ní dovolí být na nejvypnutější úrovni svého bytí.

To, že se probere na párty, je taky pochopitelné – protože je extrovert a být ve společnosti ho baví. Pak ale zase nastoupí únava po dlouhém dni, protože čeho je moc, toho je moc, a on se zase těší do klidu a samoty doma. Párty byla super, ale už to chce zase změnu…

Můžete si to celé představit třeba na střídání chutí na jídlo. Jdete na nějakou hostinu a od snídaně jste nejedli. V ústech se vám sbíhají sliny na skvělé vypečené, dobře ochucené steaky. Máte na ně takovou chuť, že i když vám nabízejí zákusky, nevezmete si je, protože chcete to slané a pečené… Mňam, ty jsou! Sníte je a chvíli trávíte. Byly výborné a docela dost slané, ale to vy rádi. Vaše tělo nicméně miluje rovnováhu, a tak vám řekne, že slané (jangové) chuti bylo už dost a že teď by bylo fajn to vyrovnat něčím opačným (jinovým) – čili sladkým. Takže o nějakých 20 minut později, co jste se nemohli dočkat skvělých slaných steaků, netoužíte po ničem jiném než po něčem výtečně sladkém. Ve velmi krátké době chcete naprostý opak – a přesto je to logické a přirozené.

U obou pohlaví může – co se střídání názorů týče – hrát podstatou roli ještě jeden fakt. Pokud znáte typologii zvanou Human Design, víte, že existují dva typy lidí, co se týče rozhodování: jedni mají většinou hned jasno, zda ano či ne. Druzí jsou takzvané vlny a při rozhodování o čemkoli prostě „vlní“. Podle závažnosti rozhodnutí můžou vlnit několik minut (koupím si šunku nebo salám?) nebo několik dní, měsíců i let, přičemž se u nich střídají stavy, kdy danou věc vnímají jako jasné „ano“, a za pár hodin nebo pár dní jako jasné „ne“ – dokud nedovlní do stavu, o němž ví, že je finální… A je to tak pro ně v pořádku, a kdyby nenechali tento proces doběhnou do konce, rozhodli by se špatně.

Není to tedy o tom, že by ženy byly nějak zásadně nevyzpytatelné. Názory měníme průběžně každý z nás bez ohledu na pohlaví či na věk – v závislosti na stavu našeho fyzického těla, jeho vnitřních procesů, na stavu naší psychiky, na vnějších faktorech, ale i na tom, kolik máme k dispozici faktů ke zvážení, a zda v průběhu našeho přemýšlení se tato fakta mění nebo přibývají.

Jedno ze synonym pro nevyzpytatelnost by mohlo být například slovo „flexibilita“. Nebo „ochota změnit svůj pohled na svět“. Nebo „schopnost průběžné analýzy aktuálního stavu těla i duše“. Co vy na to? ;-)

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: