Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
10. ledna: „Můj milý deníčku! Jsem moc ráda, že tě mám a že se ti můžu vždycky svěřit. Ty jediný mi totiž rozumíš. Mám pocit, že nejsem normální. Ještě včera jsem Pepu milovala, ale dneska mám pocit, že ho nemůžu ani vidět. A přitom se mezi námi nic nestalo. Nevím, co mám dělat. Ještě že tě mám a můžu se ti svěřit!“
11. ledna: „Můj milý deníčku! Odhodlala jsem se dnes v práci svěřit ještě i Heleně, protože jsem to už nemohla vydržet. Řekla mi, že to má taky. Nějakou chvíli Honzu miluje – a pak najednou blik, bum, prásk – a pakuje mu věci. A potom zase znova: znovu ho miluje a pak zase chce být sama. Přitom se mezitím nic nemění. Honza je skvělej, já ho znám, i doma jí pomůže, i s děckama jí pomůže. Dohodly jsme se, že to budeme ještě pozorovat.“
12. ledna: „Můj milý deníčku. Dneska jsme s Helenou seděly na obědě a přidala se k nám Tereza a říkala, že to má taky. Už se kvůli tomu málem i rozvedli. Její Karel je kliďas, ale Tereza ho dokáže vždycky jednou za měsíc vytočit tak, že už si několikrát dobrovolně balil kufry. Dohodly jsme se, že to budeme dál pozorovat.“
13. ledna: „Můj milý deníčku, začalo to nabírat na obrátkách. Dneska se k nám na obědě přidala ještě i Magda a Jana – a mají to taky. Jana ale říkala, že už o tom někde četla, prý je to nějaký popsaný fenomén. Zkusí vygooglit a dá nám vědět. Zítra je sobota, tak jsme se dohodly, že večer zajdeme na skleničku a probereme to.“
14. ledna: „Můj milý deníčku, sešly jsme se dneska večer s holkama z práce v hospodě a číšníci museli srazit tři stoly, abychom se tam všechny vešly. Jana to našla a koupila, a tak jsme si z toho četly. Má to takový divný název, jmenuje se to Návod na ženy, což nás trochu uráží, ale kupodivu je to pravdivý a vtipný. Zítra se neuvidíme, ale v pondělí budeme ve čtení pokračovat.“
16. ledna: „Dneska se šéf velmi divil, když jsme odešly na oběd v jedenáct a vrátily se v jednu. Nemohly jsme mu nic říct, pochopitelně, ale věci začínají dávat smysl.“
17. ledna: „Myslím, že jsem na to přišla: Já toho Pepu nesnáším, když jsem PM (to je jako premenstruační). Helena říkala, že si myslí, že to má taky tak. Tereza si tím nebyla jistá, ani Magda, ale Jana a Pavla a Zuzana tvrdily, že je to jasnačka. Prý to sledují už několik měsíců. Dohodly jsme se, že to budeme pozorovat.“
18. ledna: „Jsem strašně unavená a zahlcená, takže jsem dnes ani nešla na oběd, ale Helena mi potom říkala, že mám být v klidu. Přichází mi prý menstruační fáze a v té je to normální. Mám prý odpočívat a vono to zase přejde. Tak jak tak mi Pepa dneska lezl úplně ze všeho nejvíc na nervy. Jsem zuřivá, nespokojená a příšerně unavená. Proč je ten svět tak komplikovaný?“
19. ledna: „Můj milý deníčku, domluvila jsem si home office, že mi není dobře, takže jsem dneska doma. Sama. To je slast. Pepa je v práci a já mám klid. V poledne mi pošťačka přinesla ten Návod na ženy. S tím názvem se pořád nemůžu úplně smířit, ale jak to čtu, mám pocit, že to fakt funguje.“
20. ledna: „Můj milý deníčku! Šéfovi jsem zavolala, že to vypadá na chřipku, i když jsem ve skutečnosti začala menstruovat, a že pokračuju v home officu, ale že doufám, že zítra už zase dorazím. Ve skutečnosti ovšem čtu tu knihu. Jak jsem to mohla dřív nevidět? Teď je mi to najednou už úplně jasné!“
21. ledna: „Je sobota, takže jsem mohla odpočívat, nicméně jsme si půl odpoledne volaly s holkama. Už ji mají všechny a vidí to stejně jako já. Prostě za to můžou hormony. Ta dobrá zpráva je, že se toho dá správně využívat. Jdu číst dál.“
22. ledna: „Můj milý deníčku! Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem si ten Návod na ženy přestala schovávat pod polštářem, aby ho Pepa nenašel, a naopak jsem ho nechala večer ležet na záchodě, aby ho ráno našel. Vylezl ze záchodu až těsně před polednem a řekl, že jde za chlapama. Když jsem se šla vyčůrat, kniha tam neležela. Nemyslím si ale, že by ji roztrhal a spláchnul do záchodu.“
23. ledna: „Můj milý deníčku! Je pondělí, jsem den 4 a začínám se cítit zase plná síly. Samozřejmě vím, že to dnes ještě nemám přehánět, ale v práci mi to hezky šlo a cestou domů jsem měla už zase chuť i předjíždět. Tak se prý pozná dynamická fáze. Musím říct, že to na mě fakt sedí.“
24. ledna: „Kniha opravdu někam zmizela. Ale kdyby ji zahodil, určitě bych ji někde našla. V tom musí být něco jiného. Já jsem si objednala ještě elektronickou verzi, abych ji měla neustále po ruce v mobilu, takže su v pohodě.“
25. ledna: „Můj milý deníčku!!! Když jsem dnes přišla domů, Návod na ženy ležel na kuchyňském stole vedle večeře, kterou nachystal Pepa. To se nestalo už asi sto tisíc let, aby Pepa vařil. Úplně mě to dojalo, i když jsem v dynamické fázi a jen tak něco mě nerozhází. A pak se mě zeptal, jestli si myslím, že to doopravdy funguje. Řekla jsem, že jo a že si to myslí i všechny holky v práci a že jsme se to rozhodly pozorovat. Pepa řekl, že si to myslí i všichni jeho kamarádi v hospodě a že se rozhodli to pozorovat.“
9. února: „Můj milý deníčku! Vím, že jsem tě v posledních dnech hodně zanedbávala, ale nějak v poslední době nebylo co řešit. Cítím se v poslední době hodně v pohodě a i Pepa je tak nějak v pohodě… Helena říká, že u nich doma je to taky lepší a ani Terezin Karel si prý minulý měsíc nechtěl balit kufry. Nějak se o tom doslechla i moje sestřenice, která má taky partnerské trable, tak tam o víkendu jedu. Návod beru s sebou, jeden jsem jí koupila jako dárek – a taky jí poradím, ať ho nechá na záchodě, to funguje…“
Návod na ženy není mýtus!
Návod na ženy fakt existuje!
A díky němu můžete i vy mít harmoničtější vztah! :-)
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář