Jak být přiznaně labilní a ještě si to užívat

text © 2013 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

Minulý týden jsem se setkala s jednou ženou a vyprávěla jí o tom, co dělám. Když jsem skončila svou asi dvanáctiminutovou minipřednášku, shrnula to Olga lapidárně jednou jedinou větou: „Takže ty učíš ženy, jak můžou být přiznaně labilní a ještě si to užívat.“

Ano, tak to je. Učím ženy, jak si přiznat, že nejsou pořád stejné. Že se mění. A že je to v pořádku. A že je skutečně možné si to užívat. Užívat si svůj příliv i svůj odliv.

Zkuste si představit, že byste byly stabilní. Stále stejné. Neměnné. Každý den. První týden muži tleskají: „Konečně jsou ženy jako my! Spolehlivé jako švýcarské hodinky. Bez výkyvů. Bez střídání nálad. Bez neustálého kritizování toho, že chodíme pozdě z práce, na pivo do hospody a neuklízíme si ponožky.“ Druhý týden muži odcházejí hromadně na pivo: „Hele, jak to máš s tou svou? Ta moje se mnou nechce spát, a abych pravdu řekl, nějak mě přestala přitahovat.“ Třetí týden pořádají chlapi konferenci na téma: „Jak to zařídit, aby ty naše ženské byly zase ženské.“ A čtvrtý týden dojde k hromadnému kolapsu, jak chlapů, tak řady infrastruktur.

Možná přeháním a dost možná ani ne. Naše ženská cykličnost nám umožňuje zvládat v rámci měsíce řadu rolí, které nám umožňují udržovat v chodu život náš i život našich komunit, ať už jde o rodinu, firmu nebo lokální či zájmová společenství. Díky této naší „labilnosti“ dokážeme pečovat o druhé a naplňuje nás to a baví. Dokážeme se vcítit do druhých a efektivně jim pomoci. Díky našim hormonálním změnám se dokážeme naladit na svou intuici a tvořit s naprostou lehkostí a radostí. Dokážeme si stát na svém a prosadit si, co je pro nás důležité. Dokážeme vidět, co je za naší každodenností – dokážeme se napojit na hlubší struny smyslu našeho bytí a čerpat z nich. A dokážeme jednat, konat, být v letu a v akci. To vše v rámci jednoho jediného měsíce.

Být labilní možná není hezké označení. Proto používám slovo „cyklické“. A vidím to jako takovou spirálu postupně se prolínajících duhových barev, které dohromady vytvářejí ten nejúžasnější obrazec – obraz pestrosti našeho života.

A já sama jsem velmi šťastná, že je můj život takto barevný. Moc mě to baví. Moc si to užívám. A ač byly doby, kdy jsem svůj cyklus nesnášela a nenáviděla, dnes bych neměnila vůbec za nic. A – povím vám tajemství – od té doby, co jsem cyklická – jsem výrazně míň labilní… Ale psssst…!

ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI TO NAPLNO!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: