text © 2014 Eva Tautermannová / foto © pixabay.com
Venku sice prší, ale Emily rozdává úsměvy všude kolem sebe. Ten den se jí podařilo uzavřít kontrakt s novým obchodním partnerem. Čím rychleji stoupá výtahem do posledního patra, tím více roste i její nedočkavost, až náčelnici sdělí výsledek jednání. Vstupuje do své kanceláře a za prosklenými dveřmi vidí svou nadřízenou. Její zběsilá gestikulace, chůze po místnosti sem tam a ukončení hovoru slovy „fucking system“ naznačují, že něco zřejmě neběží, tak jak by mělo.
„Nedostaneme se k objednávkám ze zahraničí. Zprostředkovatel vymyslel nový automatizovaný systém, který nefunguje, a ten starý s tím novým pro změnu nekomunikuje. V Americe mají půlnoc, takže se nikomu nedovolám. Navíc ráno selhaly platební brány, zákazníci nemůžou ani zaplatit. Co to dneska je?“ soptí a zuří náčelnice.
Emily usedne v klidu ke svému laptopu a usrkne trochu kávy. Vychutnává si její chuť i aroma. „To zvládneme, přežily jsme i jiné bouřky,“ pronese směrem k nejvyšší náčelnici a vrhá se s chutí odpovědět všem nedočkavým klientům. A kupodivu, všichni na druhé straně drátu pochopí, v jaké situaci se zrovna nacházejí. A jsou s tím naprosto smíření. Jen náčelnice celé odpoledne neposedí ve svém koženém křesle.
Naštěstí je natolik uvědomělá, že ve dvě hodiny odpoledne převlékne svůj dress code za teplákovou soupravu a vyráží si se svým psem zaběhat do parku. Emily v pozdním odpoledni dopije svůj třetí šálek kávy, zkontroluje poslední objednávky připravené k odeslání a s úsměvem konstatuje, že je všechno v lati. Těší se na skvělou večeři se svými přáteli. Už dlouho si nevyrazila do společnosti a dnešek ji k tomu přímo vybízí.
O 14 dní později…
Emily usrkne trochu kávy. Dnes se jí zdá být příliš hořká, a tak si do ní nasype už třetí lžičku cukru. Pozoruje náčelnici za prosklenými dveřmi, jak se otáčí ve svém koženém křesle a s úsměvem konverzuje v angličtině s dlouholetým obchodním partnerem z Bejrútu. Už asi hodinu. A ona dnes sotva odpověděla na tři e-maily. A do toho ta zrušená objednávka…
Náčelnice dohovoří a s úsměvem přichází vypít si s Emily svůj šálek kávy. To nedělá příliš často.
„Ty jsi v ovulační fázi, že?“ zeptá se jí suše Emily.
„Jo, děje se něco? Vypadáš vyčerpaně,“ odvětí náčelnice.
„Ale ne. Všechno máme vyřízené, platební brány fungují, objednávkový systém rozchodili. Jen –“ přece jenom se trochu zarazí Emily, „jen se mi podařilo odeslat zákazníkovi objednávku, kterou nezaplatil a navíc zrušil…“
Náčelnice se úlevně rozesměje. „Tohle? Vždyť to je naprostá drobnost. Buď v klidu. Mimochodem tvoje komunikativnost je tvůj skutečný dar. Vyřídíš to příští týden.“
Náčelnice i Emily si dobře uvědomují, co právě prožívá ta druhá. A že je moc fajn, když jsou každá v opačné fázi. Jedině tak se můžou doplnit, podpořit a vyvážit určitý nedostatek té druhé. Když jedna ovuluje, je v klidu a nevidí nikde žádný problém. Když je druhá před menstruací, má tendence být trochu nervní a vidět ve všem potíže.
Kdyby nerespektovaly samy sebe, svou cykličnost a tím i jedna druhou, šly by si po krku. A jedna z nich by musela skončit. Která asi? :-)
Eva Tautermannová
Dlouholetá asistentka v CENTRU PREVENTIVNÍ MEDICÍNY s praxí u lékaře, který vždy šel, jde a půjde proti proudu. Práci masérky a studentky čínské medicíny pověsila po úrazu na hřebík. A tak to, co zná, umí, viděla, slyšela, cítila a poznala teď předává dál. Jen teď trochu jinak.
ŽIJTE (s) CYKLEM A NA ŽENSKÉ VLNĚ!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář