Co motivuje ženy

text © 2016 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

Dnes ráno se ke mně dostal zajímavý článek Petera Urbance nazvaný „Zvyšte efektivitu práce pomocí Parkinsonova zákona“, který se mi na jednu stranu líbil a na druhou stranu se mi při jeho čtení – jak říkává vždycky moje maminka – „otevírala kudla v kapse“.

Zkusím parafrázovat hlavní obsah: Parkinsonův zákon říká, že pokud máme na práci určité množství času, budeme pracovat tak, aby nám práce vyplnila veškerý dostupný čas. Čili pokud máme na práci dva dny, bude nám trvat dva dny, pokud na ni máme jeden den, bude nám trvat jeden den. Přičemž, jak podotýká Peter Urbanec, není vždy jasné, zda delší doba práce na úkolu zajistí, že úkol splníme kvalitněji.

Nejefektivnější jsme údajně tehdy, když jsme pod určitým časovým tlakem, který způsobí, že nehledíme na detaily, ale řešíme jen to opravdu podstatné. Peter tedy manažerům a lídrům navrhuje, aby dávali na úkol vždy méně času. „Mějme neustále na mysli, že bez ohledu na to, jak velký čas na danou činnost vymezíme, vždy bude tento čas vyplněn. Nechme čas pracovat pro nás. Když je ho nedostatek, roste efektivita a přitom zůstává (někdy i roste) kvalita.“

Manažer ve mně jásá. Zadám úkol a dostanu ho rychleji zpět, super! Žena ve mně úpí: „Cože? Cože? COŽE? Já nechci pracovat pod tlakem! Já chci tvořit v klidu a hrát si s detaily. Chci pracovat tak, abych do úkolu mohla dát všechnu svou lásku a péči, kterou chci… Jedině tak mi to dává smysl.“

Peter samozřejmě dodává, že existuje určitý limit, pod který už není možné termíny zkracovat, protože pak je úkol nereálné splnit, což je demotivující.

Můj rozum mi říká, že všechno, co je v tomto článku napsané, je logické a má to hlavu a patu. Moje srdce a můj cyklus mi ale říkají, že svět nefunguje jen na tlaku termínů. Možná tak funguje pro muže – a pro ženy, které se snaží být jako muži (a přiznávám, i já tomu někdy stále propadám, ano, není lehké obstát v tomhle světě a vůbec nejet v tom modu neustálého růstu a výkonu).

Uvnitř ale cítím, že jsou ještě jiné kvality. Mám úplně jiný pocit z práce, kterou udělám pod tlakem termínu, a z práce, se kterou se mazlím a vkládám do ní sebe. A jsem si jistá, že i když to není vidět, energie, kterou do druhého typu činnosti vkládám, se mi někudy vrátí zpět, stejně láskyplná a ještě znásobená. (A v prvním případě se mi taky vrátí – ovšem v podobném duchu, jako jsem ji vyslala.)

Samozřejmě: hrozí zde riziko, že když si budu s činností příliš hrát, přeženu to. Věnuju jí příliš mnoho času, který mi pak bude chybět jinde – a to taky není fajn. Já mám ale čím dál intenzivnější pocit, že s rostoucími možnosti a výdobytky moderního světa až příliš často jedeme na rozum, množství a výkon a opomíjíme takové kvality, jako je srdce, prožitek, péče a vložená energie.

Tím neodsuzuju rozum, množství a výkon, protože to jsou „mužské kvality“ a jsou také potřeba. Ale ty ženské (srdce, péče, pomalost…) v současné době v našem světě trochu zacházejí na úbytě – a já se domnívám, že je třeba je obé správně propojovat…

K Peterovu článku bych tedy doplnila: Tlak na termín bude ženu motivovat pouze v dynamické fázi a možná na začátku fáze premenstruační. Ke konci premenstruační fáze bude naopak noční můrou, stejně jako v období menstruace.

Co tedy motivuje ženu? V každé fázi něco jiného. V dynamické fázi ji žene touha toho udělat co nejvíc – a co nejvíc toho začít. V ovulační fázi ji vede potřeba být s lidmi a pečovat o ně. V premenstruační fázi nechce být rušena od systematického tvoření a hlavně dokončování. A v menstruační fázi chce mít (oprávněně) klid. A ve všech fázích chce žena pracovat nejen hlavou, ale i srdcem…

A tohle by měli manažeři také vědět – protože teprve pak budou mít skutečně efektivní týmy.

Co si o tom myslíte vy? Napište mi to do komentářů pod článek!

(Celý Peterův článek si můžete přečíst zde.)

ŽIJTE (s) CYKLEM A NA ŽENSKÉ VLNĚ!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: