Barbora Nádvorníková: Posvátná prostitutka

text © 2014 Barbora Nádvorníková / foto © Dana-Sofie Šlancarová a Jan Kocek

„Posvátná prostitutka je zasvěcená chrámová kněžka, přijímající ženskou sílu, která vychází z bohyně a proniká jí. Zároveň si je radostně vědoma krásy svého lidského těla a své vášně. Poddává se kosmickým energiím lásky a velebí bohyni ve fyzické rozkoši a duchovní extázi. Otevírá mužství možnost vniknout do božství a ženství nabízí vytržení pramenící z poddání se božství. Tajemství tohoto spojení přesahuje konečná pouta osobní lásky.“

Nancy Qualls-Corbettová (Posvátná prostitutka, vydalo nakladatelství T. Janečka)

Zakladatelky projektu Měsíc v nás
v šatech jednotlivých měsíčních fází
(zleva: Karin Tománková, Katarína Urban,
Barbora Nádvorníková a Šárka Kotvalová;
návrhářka Renata Sharany)

Posvátná prostitutka přichází zpět z rozvalin chrámů v našem nevědomí a hlásí se o slovo. Je to kněžka lásky spojující zdánlivě nespojitelné: tělo a spiritualitu. Rozkoš a božské vytržení. Byla dlouhé staletí schovávána pod plentou, rvala nás na kusy, když jsme ji potlačovaly a dělaly, že neexistuje. Některé z nás si možná na chvíli oddechly, když po porodu dětí na chvíli „zmizela„“ do ústraní. Nebo po ní tajně toužíme, ale nevíme, jak ji pozvat do života, a tak ji žijeme potají. Často se k ní pojí spousta nepříjemných pocitů viny a hříchu. I v našem současném světě je tato oddělenost ducha a tělesnosti stále přítomná v tělech a v nevědomých vzpomínkách mnoha žen.

Kdo je to vlastně posvátná prostitutka? Jakou má úlohu pro moderní ženu dnes? Lze ji pozvat do monogamního vztahu? Jaké místo má po jejím boku muž? Čemu nás může naučit? Jaké jsou její vůně? Smíme ji žít? Jak poznám, když přijde?

Tento archetyp mě fascinuje již řadu let. Když si přivoním k myrze, propadám se hluboko k jejím dávným stopám v naší historii a po pravdě, nevím si s ní rady! Nebo ještě pravdivěji, dlouho jsem si s ní rady nevěděla. Smíme ji skutečně žít i ve světě tady a teď? Je vůbec možné očistit tuto roli a povýšit ji zase na místo, které jí kdysi patřívalo? Někdy mě napadá okamžitá odpověď – a není to „smíte“, ale „vy musíte!!!“ Aby byla zachována rovnováha ve světě a srdce naplněno láskou, musíte ji žít. Volá nás do života a zavlažuje naše těla radostí ze spojení!

Paradoxem naší západní kultury je všudypřítomná přemíra sexu. Nahá těla žen, vystavená prsa v bikinách, v každém pánském časopise jen tak ledabyle postávají vyzývé siluety žen, které se stávají objektem prázdného zírání v nudném odpoledni. Miliony kliků denně na pornografických serverech. Sex je dostupný téměř všem. Fungují seznamky, na nichž si můžete na každou noc vybrat jinou královnu sexu a nezávisle se pomilovat i několikrát denně!

A přesto cítím kolem sebe nespokojenost a jakýsi závan sexuální frustrace a čím dále víc se prohlubujícího konzumerismu. Jak tu prázdnou díru v nás zaplnit? Lepším oblečením, novou kosmetikou, čokoládovou pralinkou? Rychlou jízdou v autě? Vyšším pracovním nasazením? Nalezením svého poslání? High-tech novinkou? Čím to je, že ani tohle nepomáhá? Že to zalepí onen nesnesitelný hlad jenom na chvíli?

Napadá mě jedna věc. Sexualita. Umění se milovat a nechat se pomilovat. Otevřít své srdce a přijímat i dávat. Naleznout smyslné partnerské rituály, které budou udržovat plamínek lásky i v několikaletém manželství a pomohou jej rozhořet v oheň. Možná nám chybí žitá intimita ve vztahu, možná je na vině neschopnost se skutečně odevzdat a svézt se na vlně lásky a sexuality, pustit se kontroly, možná je to chybějící princip vyživujícího spojení s něčím, co nás přesahuje…

Problém vidím v tom, že my ženy často „odcházíme od sebe“, a nenaplňujeme tak svůj potenciál být ve vztahu také kněžkou lásky. Chceme být dobré milenky, božské manželky, dokonalé matky, úžasné posluchačky a ranhojičky a zapomínáme na svou vlastní vláhu a výživu. Najednou jakoby nic nepřichází zpět. Muž zažívá krásné spojení, děti mají teplou večeři, kamarádky jsou vypovídané a posílají děkovné zprávy. Kde ale zůstala naše vyživená ženská stránka? Vyživená uvnitř sama sebou? Svou péčí o sebe, sebeláskou, sebepotěšením?

Není jistě náhoda, že tolik žen bojuje s různými dietami a s chutí na sladké. Ta nejrychleji dostupná výživa je samozřejmě jídlo. Ale jídlo nezaplní vyprahlé srdce.

Když si  někdy povídám s muži na téma sex, všichni znají ten „běžný“ sex sloužící k hezkému pomilování, uvolnění, nadšenému průniku v prvních týdnech zamilovanosti, ale často je výraz v jejich tváři nudný. Když se ale rozpomenou a začnou mluvit o tom, jaké to bylo zažít „nebeský sex“, v jejich očích se rozzáří láska, jejich tělo začne vyzařovat hormony štěstí a výraz tváře se změkčí něhou. (A to mluvím o skutečných „chlapácích“, ne o těch „tyčinkovo-tantrických“ mužích).

A stejné je to i u žen. Ženy ještě více reagují svou emocionalitou na naplňující sexuální spojení, které nutně nemusí vrcholit orgasmem, ale tím absolutním pocitem naplnění, splynutí a propojení s něčím, co je větší.

Říkám tomu většímu „bohyně“. Ženský princip univerza, skrz který se dotýkáme skrytých souvislostí vztahů v malém i velkém vesmíru našeho bytí. Léčivý dotek přítomnosti a božského vytržení. Jak muži, tak ženy prahneme po tom zažívat právě tyto doteky bohyně a smyslu života.  Ženu k bohyni dokáže vzít žena i muž a muže k bohyni přivádí žena.

Jaká je tedy ona část v nás ženách, ona posvátná prostitutka v 21. století?

• Je si vědoma svého daru spojení s bohyní.
• Je si vědoma své sexuality a síly svádět.
• Je si vědoma toho, že může být nástrojem přeměny.
• Milováním a láskou uctívá bohyni.
• Je schopna vidět božství v mužích a podporovat jej.
• Bere za sebe a své konání odpovědnost.
• Užívá si své síly a svádivosti, ale užívá ji moudře a nezneužívá ji k manipulaci.
• Jejím nejvyšším cílem je udržování lásky a posvátného spojení.
• Miluje své tělo.
• Miluje krásu.
• Udržuje rituály, které jí přivádějí samu k sobě (vědomá aplikace vůně, hezké oblečení, péče o tělo, peelingy, krášlení, vytváření hezkého prostoru, dostatek květin, masáže, koupele, ranní zdravý elixír…).
• Udržuje rovnováhu mezi dáváním sama sobě a druhým.
• Umí vést i následovat.
• Odevzdává se na oltář lásky.
• Hlídá si zdravé hranice a umí včas říct „ne“ – a také plné „ano“.
• Realizuje sebelásku vnitřní (podporuje to, co má ráda; dělá, to, co miluje; tvoří) i vnější (pečuje o své tělo – cvičením, stravou, vůněmi…).
• Kultivuje svou sexuální energii.
• Zná cestu do temnoty sexuality a ven, umí si s tím hrát.
• Sdílí své dary cítění se světem.

Výčet rozhodně není kompletní. S něčím možná souhlasíte, s něčím ne. Každopádně je to ta část v nás, která se klube na světlo a chce plně prožívat svůj sexuální potenciál. Nikdo nás neučil, jak se vlastně milovat. Nikdo nás neučil, jak kultivovat svou energii, a dostat se tak ke svému grálu ve spojení s naším partnerem. Pojďme to zkoumat. Pojďme to zkoumat jako děti, které jsou hravé a nevinné, stejně jako ONA. Svět se s krásně pomilovanými ženami a muži rozhodně změní!

Barbora Nádvorníková (www.barboranadvornikova.cz)

ŽIJTE (s) CYKLEM
A V SOULADU SE SVÝM ŽENSTVÍM!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: